(22.10 hodin)
(pokračuje Koníček)
Z tohoto místa jsem přednesl návrh na vyřazení dvou bodů z jednání 42. schůze. Paní předsedkyně nedala o tomto vyřazení ani hlasovat. Neprotestoval jsem, protože vím, že tato koalice si klidně odhlasuje i to, že je dnes neděle, pokud to navrhne poslanec ze správné strany. Jen bych vás chtěl upozornit, že stejně tak byla svolána 20. schůze, tedy na základě § 51 odst. 4 zákona o jednacím řádu, a to na základě žádosti 44 poslanců. A dne 13. července 2011 navrhla paní poslankyně Parkanová vyřadit z pořadu takto svolané schůze bod číslo 16, návrh zákona o loteriích. V 19.34 hodin dne 13. července 2011 jste si vyřazení tohoto bodu odhlasovali.
Pro ty, kteří má slova nepochopili, tak zopakuji: Když stejnou věc přednese koaliční poslanec, tak se o tom nechá hlasovat, protože se to koalici zrovna hodí. Když návrh přednese opoziční poslanec, nedá se o něm vůbec ani hlasovat!
Dámy a pánové, používání jednacího řádu zrovna tak, jak se vám to hodí, je cesta do pekel! (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Kubata se hlásí s faktickou.
Poslanec Jan Kubata: Vážený pane místopředsedo, vaším prostřednictvím krátká reakce na mého předřečníka.
Já jsem přesvědčen o tom, že na mimořádné schůzi není zkrátka možné hlasovat o vyřazení bodů.
A ještě věc druhá. Přestože levá strana našeho sálu dobře ví, že má mnoho svých poslanců na dovolené, přestože ví, že zde není 101 hlasů pro to, aby se vláda dala svrhnout, přestože hlasování o důvěře vládě není žádný jednoduchý, jen tak do placu hozený hadr, kapesník, je to vážná věc a velmi vážná věc pro celou Českou republiku, přestože velmi často slyšíme o tom, jak je třeba býti vstřícní vůči našim občanům, tak do čtvrt na jedenáct, a to nás ještě čeká minimálně půlhodinové hlasování, zde vedeme diskusi a zapomínáme, že v této Poslanecké sněmovně jsou desítky civilních zaměstnanců, které tyto půtky vůbec nezajímají. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Jeroným Tejc.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, já bych se chtěl důrazně ohradit proti tomu, co tady bylo řečeno. Pokud budu mluvit za pana poslance Klučku a za pana poslance Michalíka, kteří jsou vážně nemocni, jsou hospitalizováni, a já skutečně myslím, že je v tuto chvíli zdraví s ohledem na to, že jejich hlas dnes nezmění hlasovací poměry, přednější. To za prvé.
Za druhé. Není to zbytečné hlasování! Padlo to tady mnohokrát. Chtěl bych zdůraznit, že to není tak, že by nemohlo dojít k pádu vlády. K pádu vlády nemůže dojít jenom ve chvíli, pokud se všichni poslanci koalice shodnou na tom, že Miroslav Kalousek má být členem vlády, a panu premiérovi žádné podmínky nedají. Kdyby deset poslanců ODS přišlo za panem premiérem ráno a řeklo, že nebudou hlasovat pro tuto vládu, pokud pan premiér Kalouska neodvolá, a my jsme jim tu možnost dali, tak by pan ministr Kalousek ve vládě nebyl a toto hlasování by nebylo zbytečné. Je to jenom o odvaze. O odvaze, kterou jste nenašli! Tak nás prosím tady nepoučujte, do kdy máme jednat a hlasovat! (Potlesk z lavic ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Koníček chce reagovat, jak jsem pochopil z jeho pohybů.
Poslanec Vladimír Koníček: Ano, vážený pane předsedající, já jsem se dokonce přihlásil i elektronicky. Vaším prostřednictvím, prosím vás, panu poslanci Kubatovi. Já jsem to tady dvakrát řekl a můžu mu to klidně zopakovat ještě potřetí: 20. schůze byla také schůze mimořádná, svolaná na podpisy poslanců! To znamená, že tady tato Sněmovna opravdu přistupuje ke koaličním a opozičním poslancům dvojím metrem! (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Grospič je poslední řádně přihlášený.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Chtěl bych na úvod říci, že po té slovní přestřelce, která tady byla před chvílí před mým vystoupením, je potřeba zmínit jednu věc - že jediný klub, klub Komunistické strany Čech a Moravy, je tady dnes kompletní a bere zcela vážně otázku posouzení důvěryhodnosti české vlády. A také Komunistická strana Čech a Moravy a celý poslanecký klub bude hlasovat pro vyslovení nedůvěry současné vládě.
Říkám to přesto, že je to věc velice vážná, ústavní instituty by neměly být znevažovány, vůbec by neměly být znevažovány ani způsobem, jakým činí vládní koalice, jakým činí třeba vicepremiérka současné vlády, dříve poslankyně za stranu Věci veřejné, nyní poslankyně za vznikající stranu LIDEM paní Karolína Peake, když se odvážila předložit svoji verzi například návrhu zákona o obecném referendu do Poslanecké sněmovny, ale když třeba také předložila a zcela vážně míní návrh na tzv. konstruktivní vyslovení nedůvěry vládě. Je to otázka pragmatická, je to otázka výkladu Ústavy a je to také otázka hledání pojistek, které by omezily parlamentní demokracii v České republice.
Jak pružně si dokáže vládní koalice vykládat Ústavu nebo jednací řád Poslanecké sněmovny, o tom se mohli přesvědčit opoziční poslanci a koneckonců i vládní poslanci nesčetněkrát. Ale také z těch nemnoha televizních přenosů se o tom mohla přesvědčit česká veřejnost. Proto si myslím, že dnešní jednání Poslanecké sněmovny, reakce, které tady zaznívají, přetahování se mezi vládními poslanci a rádobyvládními poslanci strany Věci veřejné, případně poslanci jiných politických stran, které se v minulosti 20 let České republiky podíleli na vládě v České republice, o míře podílu korupce a toho, kdo umožnil podílet se vládách aktivně například ministru financí panu Kalouskovi, je tragikomické a neodráží vážnost situace, do které se dostává Česká republika a kam ji zavádí právě česká vláda.
Chtěl bych také říci, a asi by se slušelo, abych hovořil o tom, že bych měl oznámit svou určitou podjatost, zmíním-li jednu věc, která tady několikrát zazněla, ale myslím si ne dostatečně důrazně. Jestliže tady někdo varuje před odbory v České republice, před scénáři, které odbory předkládají, pak bych chtěl říci, že plně sdílím obavy zaměstnanců a odborových svazů, které varují před vývojem v České republice. A byla to právě tato vláda, tato Nečasova vláda, která dnes stojí před čtvrtým hlasováním o otázce své důvěryhodnosti, která jako první v České republice vyhnala lidi do ulic bezprostředně poté, co získala důvěru v roce 2010 po volbách v srpnu v této Poslanecké sněmovně. A děje se tak s železnou pravidelností. Myslím si, že otázka důvěryhodnosti této vlády byla zpochybněna od samého počátku, už jak třeba přistupovala, s jakou seriózností, k jednání v rámci sociální pomoci, v rámci tripartity k sociálním partnerům, ať už to jsou svazy zaměstnavatelů, nebo svazy zaměstnanců.
Kdybych hodnotil sociální politiku této vlády a to, co tady zaznělo v úvodním vystoupení předsedy vlády Petra Nečase, pak bych musel říci, že všechny hodnoty jsou relativní. I ona míra nezaměstnanosti. Je potřeba připomenout několik skutečností. Není jenom nezaměstnanost, která je oficiálně vykazována podle určitých hodnoticích kritérií, která se liší od Českého statistického úřadu anebo třeba od kritérií Evropské unie, ale je také oficiální metodika, kterou používá Ministerstvo práce a sociálních věcí. A jsou tady také sociální zákony, které si tato vláda schválila, které výrazně posouvají hodnocení kritérií toho, kdo je v registru nezaměstnaných a kdo splňuje nároky na dávky pomoci při nezaměstnanosti. ***