(22.20 hodin)
(pokračuje Grospič)
V tento moment je potřeba říci, že nijak výrazně nezaměstnanost v České republice neklesá. Udržuje se stabilně na půlmilionové oficiální míře, je k tomu třeba připočíst téměř 180 tisíc lidí, kteří neprocházejí těmito registry, je k tomu třeba připočíst téměř 300 tisíc lidí, kteří předčasně odcházejí do starobního důchodu, a také je k tomu třeba připočíst stále se zvyšující počet osob, které se pohybují na hraně sociální nouze, to znamená na oné pomyslné hranici chudoby. (V sále je obrovský hluk!!!)
Je třeba také říci, že požadavky odborů, sociální požadavky, které směřovaly proti vládním reformám, zcela oprávněně vyjadřovaly pochybnosti o tom, že nepovedou k oživení ekonomiky, se potvrdily, a svědčí o tom i neustálý reálný pokles nominální hodnoty mezd a platů. Já rozumím tomu, že pravicové spektrum v této Poslanecké sněmovně a vládní poslance tato slova nezajímají. Předchozí dvě schůze, které dnes proběhly, svědčí o tom, že mají dostatečnou podporu pro to, aby udrželi současnou vládu a nenechali se zpochybnit ani korupčními skandály, kterými je toto volební období doslova těhotné, a týká se nejvyšších vládních představitelé, ale také aby dostatečně železnou vůlí dokázali odložit mocenskou řevnivost ekonomických elit, které se derou ke svému podílu na politické moci a prosadili ještě zbytek neoliberálních reforem.
Já bych chtěl dnes říci tváří v tváří té korupční aféře mezi panem ministrem financí a panem policejním ředitelem jednu podstatnější skutečnost, která se dnes téměř nezmiňuje a ani možná přímo s touto aférou nesouvisí. Dva roky, které uběhly od jmenování vlády Petra Nečase do funkce prezidentem republiky Václavem Klausem, znamenaly výrazný posun a přinesly jeden nenápadný dárek, který bude velice podstatný pro budoucnost České republiky. A tak v roce 2012, kdy si budeme připomínat a připomínáme si všechny kroky, které tehdy učinilo Federální shromáždění Československé Federativní Republiky, Slovenská národní rada a Česká národní rada a vedly k rozdělení společného státu Čechů a Slováků a ke vzniku dvou samostatných republik, České republiky a Slovenské republiky, s platností od 1. 1. 1993, dostávají do vínku rozměr, který jim přinesla právě Nečasova koaliční vláda. Je to rozměr zpochybnění právní identity České republiky a otázky mezinárodní suverenity. Byla zpochybněna a prolomena ve dvou krocích při rozhodování v tomto funkčním období. Vždy se tak stalo na návrh vládních návrhů.
První návrh v sobě ztotožňuje nový občanský zákoník a druhý návrh v sobě zosobňují tento týden odhlasované, minulý týden odhlasované církevní restituce. V obou případech se zpochybňuje platnost poválečného uspořádání a takzvaných dekretů prezidenta republiky, tedy Benešových dekretů. Otevírá to možnost pole působnosti pro to, aby mezinárodní soudy mohly posuzovat jednotlivé kauzy a zpochybňovat rozhodování vnitrostátních soudů České republiky. Může to vést i ke zpochybnění právní kontinuity České republiky. Může to vést k výraznému rozkolísání právní jistoty pro občany České republiky. A to jistě v současné tíživé sociální situaci, v situaci, kdy hospodářská krize není zdaleka zažehnána a čeká Evropu a i Českou republiku další vlna této hospodářské krize, která přijde ve spojitých nádobách s tím, jak se projeví v německé ekonomice, s níž je výrazně provázána česká ekonomika, bude znamenat nejenom další ekonomické zatížení občanů České republiky prostřednictvím daní asignovaných státu, ale také ztížení mezinárodního postavení České republiky. (V sále je stále obrovský hluk!!!)
Chtěl bych říci, že ani jeden z těchto návrhů nepodpořila Komunistická strana Čech a Moravy, která respektuje právní řád České republiky a právní kontinuitu České republiky. Hovořím o tom proto, že ani prvá Československá republika si nedovolila zpochybňovat právní řád, kterým navazovala na rakousko-uherskou monarchii, a ani poválečné uspořádání Československé republiky ve svém vývoji nikdy nezpochybnilo kontinuitu s prvou Československou republikou. Jsou to věci závažné, věci, které jako střípek do mozaiky v tom dnešním tragikomickém jednání o důvěře vlády jenom posilují utvrzení mé i celého klubu Komunistické strany Čech a Moravy, že nemůžeme v žádném případě vyslovit důvěru této vládě, která ji získala podvodem vůči občanům a nerespektuje současné veřejné mínění, že jediným krokem ze současné politické krize a korupčních skandálů je vypsání nových voleb, a proto budeme hlasovat pro vyslovení nedůvěry současné vlády České republiky. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, to byl poslední vystupující vyhlášený v řádné debatě. Já bych poprosil paní předsedkyni, jestli by mi dala ještě dvě slova od mikrofonu. (Nesouhlasné hlasy.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dámy a pánové, klid, pan místopředseda žádá o dvě slova. Já myslím, že mu musíme tu možnost poskytnout.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já vám přeji pěkný večer. (V sále je hluk.)
Přátelé, říká se tomu ústavní liberalismus a myslí se tím něco takového, že aby byla možná svoboda ve společnosti, tak se musí respektovat některá pravidla a musí je respektovat všichni, jako je to, že právo a zákon musí platit pro všechny stejně a tak dále. Možná že jste si všimli, že například v sousedním Německu, když si jeden z vysokých politiků dovolil zavolat redaktorovi novin a chtít po něm, aby neotiskl článek, který se ho týká, tak to netrvalo dlouho a ten politik musel odstoupit.
Dneska jsme si vyzkoušeli, jak to vypadá u nás. Ale to nejde o redaktora a o noviny. Jde o to, že si ministr dovolil zavolat vyšetřovateli a pravděpodobně mu to docela nevybíravě nandal za to, že si dovoluje vyšetřovat případ, ve kterém on je osobně zaangažován. To je neskonale horší než to, co se stalo v tom Německu. A dneska tady mám obrázek toho, jak debata vypadala. Viděli jsme to, jak to všechny vzrušuje. A rád bych řekl, že je zajímavé, jak se chovala vláda.
Mně tady chybělo vystoupení celé řady představitelů vlády. Je tady například profesor Petr Fiala, ministr školství. Pokud vím, svým myšlením konzervativní politický myslitel. Velice by mě zajímalo, co si myslí o tom, jak v této zemi je respektováno ono rozdělení moci mezi výkonnou a soudní. Hodně by mě zajímalo, co si o tom teoreticky myslí a jak jako člen vlády je spokojen s tím, že je ve vládě, která evidentně tohle pokládá pouze za teorii dobrou pro akademickou půdu. Stejně by mě zajímalo vystoupení například ministryně kultury. Ono se to totiž týká také kultury, to, co se tady odehrává. Paní ministryně by měla možná být víc než jenom nárazníkem pro církevní restituce. To je takové to nedůstojné pojetí ženy, jak předvádí tato vláda. Téhle vládě jsou ženy dobré jenom na to, aby odehrály tu špinavou práci mouřenínů v nepříjemných věcech, jako jsou církevní restituce. Paní místopředsedkyně Karolína Peake, ta tady, jak víte, potom co nastoupila, tak zrušila zákaz anonymních akcií. To byla typická špinavá práce, kterou udělala, a slibovala, že pak se to změní. Na to už asi nikdo nevěří. A také nový pan ministr spravedlnosti. Ten vypadá, že má poměrně slušné komunikační schopnosti, takže mě také mrzí, že se nevyjádřil k téhle věci, která je docela zásadní. Prostě vypadá to, že k tomuto mimořádně hrubému porušení principu právního státu se ministři této vlády chovají s naprostou tolerancí. Zřejmě jim to nevadí.
Já bych vám rád řekl, kolegové, že tak jak se tady vláda představila, se nechová jako vláda, ale jako jakási státní mafie! A jako taková si důvěru nezaslouží! (Potlesk zleva.) ***