(19.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Ne, nechci podrobně vstupovat do problémů, které jsem schopen postihnout jen jako občan a poslanec, kterého stále častěji oslovují mnohé oběti asociální politiky koaliční vlády. Mnozí spoluobčané inklinují k následujícímu názoru: Premiér Nečas zjevně neobratným způsobem napravuje hříchy předchozích banditů. On ale nehledá peníze tam, kde skutečně jsou. On je hledá jen tam, kde jsou nejsnáze vymahatelné, tzn. u prostých a bezbranných lidí.
Ano, vláda, která odmítá a zesměšňuje každého, kdo požaduje koncepční ekonomickou i sociální politiku, staví občany před výsledky vlastní nezodpovědnosti a neschopnosti. Ekonomika totiž nevytváří zdroje potřebné k vlastnímu rozvoji ani k zajištění rozvoje sociální sféry. Pokud je nízký výkon ekonomiky navíc spojen s obrovskou nehospodárností, daňovými úniky, korupcí, takřka beztrestným rozkrádáním, utápěním ohromných prostředků v nesystémových chaotických experimentech, je zřejmé, proč dnes nejsou na nic peníze. Ano, občané stále více nedůvěřují koaliční vládě právě proto, že velmi ostře začínají vnímat její skutečný charakter. Ne, v případě kabinetu Petra Nečase nejde o racionální řízení, ale o pozdní hašení požárů a prachsprosté výměnné obchody a usmiřování kmotrů.
Až donedávna mohli být různí kmotři, klientelisté a mafiáni zásluhou slepoty Nečasova kabinetu vcelku spokojeni. Teď jsou ovšem znepokojeni. Po menší politicky povolené kauze se totiž policie a justice chystá jít k těm větším. Zůstává-li stále ještě ve vládě až neuvěřitelně zkompromitovaný místopředseda Občanské demokratické strany a ministr obrany Alexandr Vondra s aférou ProMoPro a pandurů za zády, je to víc než jen doklad manažerské podprůměrnosti předsedy vlády. Může to být dokonce i přímý důkaz nedůvěryhodnosti samotného premiéra, který nedávno prohlásil: "Svým způsobem doplácím na svoji loajalitu a kolegialitu ke svým kolegům ve vládě." Ano, předseda vlády, jak to ukázaly mnohé aféry, se fakticky staví na stranu svých Vondrů a Kalousků a proti těm, kdo na možné korupční a kriminální jednání a tlaky směřující vůči policii a justici upozorňují.
Dámy a pánové, veřejnost se stále větším znepokojením a rostoucím odporem sleduje, v jakou žumpu plnou podvodů, korupce a programové neodpovědnosti se proměnila politika stran, které se navenek vydávají za demokratické a které demokracii zaměňují manipulací a obchodováním s funkcemi. To, co strany vládní koalice vydávají za odpovědné vládnutí a demokratickou soutěž, už občané začínají zřetelně vnímat jako pletichy stranických nomenklatur, kmotrů a sponzorů, kteří ovládají stát a nelítostně vysávají a rozkrádají veřejné zdroje. Jeden příklad za všechny. Vypovídá o tom, jak se prodávaly pražské vodárny. Popraskané roury v zemi si nechá město - cituji jistého pražského zastupitele - zatímco nové lukrativní přečerpávací stanice, jimiž tečou miliony, se prodávají za hubičku vybraným kmotrům. A ODS nás vždycky přehlasuje.
Ano, příklady táhnou. Propojování mafiánských struktur se zástupci veřejné správy už dávno nepostihuje jen politiky na vládní či parlamentní úrovni, ale prorůstá i do komunální sféry. Nedůvěra, kterou pak občané projevují vůči vládě a jejím konkrétním představitelům, má nezpochybnitelnou racionální základnu.
Předseda vlády ani kabinet jako celek však nechce navzdory ekonomickým a manažerským neúspěchům nic podstatného na vlastním vystupování a jednání měnit. Zvláště markantně se to ukázalo nejen na již zmíněných aférách ministra obrany Alexandra Vondry, ale i na skandálech ministra financí Miroslava Kalouska, spojených jak s neuvěřitelnou vulgárností, tak také s nepřípustným veřejným i zákulisním nátlakem a ovlivňováním policie v kauze Parkanová či CASA. Stejně tak sociální bezohlednost této vlády je už příslovečná a stala se trvalou konstantou vládní koalice Nečasovy Občanské demokratické strany, Schwarzenbergovy TOP 09 a premiérem vyčachrované partičky přeběhlíků vedených Karolínou Peake.
Ano, občané sledují, jak zkompromitovaná vláda krutě zdražuje základní životní potřeby, omezuje kupní sílu důchodů a mezd veřejných zaměstnanců. A to je důvod, proč dávám za pravdu těm poznatkům z mnoha zemí včetně České republiky, které jasně dokazují, že vláda, která vzešla z formálně svobodných voleb, nemusí vždy vyjadřovat zájmy převážné většiny voličů. Zejména pak tam, kde se postup politiků, úředníků, mocenských orgánů i zaměstnavatelů, různá nařízení, normy, vyhlášky a směrnice dostávají do rozporu s lidskými a občanskými právy.
Ano, mezi realitou a vládní propagandou se stále více a více rozevírá trhlina. Za těchto okolností je nezbytně nutné usilovat o rozvoj podmínek pro masovou demokratickou a samosprávnou aktivitu občanů, která by cestou parlamentní i mimoparlamentní demokracie přinutila současné mocipány respektovat vůli většiny. A pokud to nepůjde na půdě Poslanecké sněmovny, tedy cestou vyslovení nedůvěry vládě a vyhlášení nových voleb, pak je možné přistoupit dokonce i k občanské neposlušnosti. Je to totiž naprosto legitimní aktivita, kterou lze uplatnit především tam, kde občané dlouhodobě vyjadřují různým způsobem nesouhlas s protilidovým postupem své vlády. Mám na mysli například to, že koaliční vláda chce obdarovat z majetku českých občanů nemovitostmi a penězi ve výši 134 mld. korun římskokatolické preláty a jimi ovládané instituce, přičemž je zřejmé, že katolická hierarchie sloužila v posledních 23 letech takovým způsobem, že prostě jí dnes už nevěří více než 80 % našich spoluobčanů.
Dámy a pánové, nemám, co bych k tomu dodal. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen pan poslanec Jiří Dolejš a po něm paní kolegyně Soňa Marková. Prosím, pane poslanče. ***