(18.50 hodin)
(pokračuje Opálka)
Oslabují se i sociální funkce státu, a to jednak privatizací, či privátní správou druhého a třetího pilíře důchodového systému, jakož i předdůchodu a úrazového pojištění. Opět se hovoří o převodu nemocenského pojištění ze správy státu pod zdravotní pojišťovny. Zprostředkovávání zaměstnání se připravuje ve větší míře realizovat přes personální soukromé agentury. Zvyšuje se postupně podíl privátní sféry na úkor státu, krajů a obcí v oblasti sociálních služeb a ústavní výchovy dětí a mládeže.
Postupné koaličně legislativní změny dopadají tvrdě zejména na domácnosti s dětmi a se zdravotně postiženými, jakož i sociálně vyloučené skupiny. Jde především o restrikce ve státní sociální podpoře a podpoře v hmotné nouzi. Změn v jednotlivých etapách byla spousta. A jen připomínám, že jako zatím poslední se negativně dotkne téměř sto tisíc spoluobčanů v oblasti bydlení.
Mohl bych zde předčítat jednotlivé příklady stresových situací občanů a případy osobních či rodinných tragédií. Mohl bych zde rozvádět problémy s transformací jednotlivých úřadů práce na Úřad práce České republiky. Za zmínku by stála i inventura negativních zásahů do oblasti pracovního práva či do výše odměňování vysokých státních úředníků, kteří se zcela odtrhli od kritizovaného odměňování ústavních činitelů. Ale to jistě všichni od svých voličů i z médií znáte.
Pravice levici často podsouvá, že jiný program než požadavky na vyšší sociální dávky nemá, že jsme schopni jen ždímat poctivé podnikatele a zodpovědné pracující. Musím říci, že je to zlovolné a nepravdivé. Jen letmý pohled do různých programových dokumentů dokazuje, že tomu tak není. Avšak postavení levicových stran v roli opozice, ať už parlamentní, či mimoparlamentní, zákonitě vede k ochranářské politice a obhajobě zájmu těch, za které mluví.
Základním ideologickým problémem, a to nejen v České republice, mezi pravicí a levicí se stává míra sociální nerovnosti ve vztahu k ekonomické prosperitě. Jinak řečeno, způsob přerozdělování nově vytvářených hodnot, růst vykořisťování a nezaměstnanosti. Opakuji, způsob přerozdělování nově vytvářených hodnot, růst vykořisťování a nezaměstnanosti.
Program KSČM nestojí na sociálních dávkách, ale stojí na tom, že zaměstnaný za svou dobře vykonanou práci obdrží spravedlivou mzdu, plat či odměnu, a tím pádem již sociální dávky od státu nepotřebuje, ale přispívá na druhé straně do solidárních systémů těm, kteří jsou potřební. Jeho rodina musí být zabezpečena takovým příjmem ze zaměstnání, který již nemusí dorovnávat stát, to znamená, že státní či veřejná pomoc by pak bohatě vystačila pro rizikové skupiny, které pracovat nemohou, nebo pečují o děti, zdravotně hendikepované či seniory, případně krátkodobě hledají práci.
Z tohoto pohledu je třeba obhájit i nadále principy sociálního státu, sociální spravedlnosti, solidarity a udrženosti dostatečných veřejných zdrojů pro zajištění občanů solidním důchodovým, nemocenským, úrazovým, solidárním a zdravotním zabezpečením, bezplatným školstvím, dostupnou kulturou, dopravní dostupností, fungujícím integrovaným záchranným systémem a bezpečnostními složkami, zlepšováním životního prostředí. Občané dnes nemají nic víc než veřejné zdroje. A vy jim chcete i tyto veřejné zdroje ubírat.
Jak jsme dozvěděli od pana premiéra, vláda splnila 60 % svého programu. Musím říci, že je to špatná zpráva. Zbývá totiž ještě 40 %. No, nazdar! Nejde totiž jenom o nějaké telefony, sms a různé jiné spory. Současná vláda jde proti trendům, které má ve svém programu levice. Proto nemůže s podporou poslanců poslaneckého klubu počítat ani dnes, ani zítra, ani příště. Myslím, že je nám to všem jasné.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen dále do rozpravy pan poslanec Grebeníček, poté pan kolega Jiří Dolejš. Prosím.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, má-li dnes Sněmovna jednat opět o vyslovení nedůvěry současné vládě, pak realita je poměrně přehledná a vcelku srozumitelná. Ekonomika neprosperuje, zadluženost roste, korupce a klientelismus s podporou koaličního kabinetu dál pokračují. Mafiáni, sponzoři, kmotři a klientelistické lobby bohatnou, ale na mzdy veřejných zaměstnanců, na zdravotně postižené, na penze pro důchodce se jaksi nedostává.
Pozoruhodně to 13. července tohoto roku vyjádřil americký novinář Erik Best, který již 20 let žije v naší republice. Ten doslova napsal: "Na samém vrcholu jsou politici, kmotři, kmotříčci, univerzitní profesoři, mediální magnáti, klerici a další tvůrci veřejného mínění, kteří tuto zemi směřují do stále hlubšího zadlužení, podporují, nebo jsou přímo zapojeni do korupčního jednání a nejsou schopni vštípit zbytku společnosti skutečné hodnoty." Jedno je patrné a nad slunce jasné. První, co novodobí mocipáni pochytili od těch předlistopadových vládců, a stávající vládní koalice je toho vskutku názorným příkladem, je přehlížení názorů občanů a také vědomí, že si koaliční kabinet může všechno dovolit, že nikdo nebude chtíti, aby složil účet z vlastních činů.
Jistě, každý dělá, co umí. Ono ovšem prý také platí, že s čím kdo zachází, tím také schází, a to především proto, že naši občané jsou dnes ve skutečnosti podvedenými diváky absurdního divadla, stážisty skutků, které nemají analogii. S plnou odpovědností si proto dovolím tvrdit, že hledat polehčující okolnosti pro mizerné výsledky vládnutí koaličního kabinetu je totéž, jako přesvědčovat veřejnost o poctivosti úmyslů provozovatele nevěstince. V politice se prý pohybují dvojí lidé. Jedni se ptají: Je to pro občany naší republiky dobré či špatné? Ti druzí se ovšem ptají zcela jinak: Co mně to vynese?
Pokud naznačuji, jak hodnotím to, co se kolem nás děje, nechci, a věřím, že ani nemusím, prosazovat jen svůj osobní názor. Rozhodující jsou fakta a pohled těch občanů, kteří nepolitikaří, neintrikují, ale žijí své obyčejné lidské životy. ***