(20.50 hodin)
(pokračuje Babák)
Z vůle státu tak církev začala získávat prostředky pro svoji činnost, na které by jinak neměla vůbec žádný nárok. Právě státní souhlas a podpora církví se získáváním zdrojů byly jedním z důvodů, proč stát často nepovažoval církev za vlastníka církevního majetku, ale spíše za správce majetku státu. Panovníkem založené kláštery byly považovány za zvláštní druh panovníkova jmění se samostatnou správou prováděnou klášterní komunitou. Panovník o tomto majetku rozhodoval, jak se stalo například i v roce 1150 n. l., kdy byl klášter v Litomyšli, který byl založen v roce 1092 Břetislavem II., odebrán z rozhodnutí vládce benediktinům a předán premonstrátům.
Statut/Statuty Konrada Oty, nejstarší český zákoník, byl vyhlášen roku 1189 na sněmu velmožů v Sadské u Nymburka pro území Čech a pro území moravských úděl později králem Přemyslem Otakarem I. v první polovině 13. stol. n. l. V nich král, například ve statutu brněnském, stanovil poplatky pro kaplany, pokud chtěl někdo podstoupit soud vody, a zároveň výjimky pro práva kleriků s kostelními nadáními, které se řídily dle práva kanonického (článek 39).
V roce 1212 dochází k vydání Zlaté Buly sicilské - která je mimo jiné tady dole v Poslanecké sněmovně - římským a sicilským králem Fridrichem II. zavádějící dědičnou hodnost českých králů a jejich oprávnění k investituře biskupů. V té době ještě stále platila povaha církevního majetku jako majetku odvozeného od vůle dárce, kdy dárce mohl tento majetek církvi odejmout.
Po získání monopolu víry zahájila katolická církev boj se státem na získání majetku do svého vlastnictví a začala si vynucovat ekonomické výhody, které by jinak neměla, a to pod hrozbou neprovádění církevních obřadů, což v katolické zemi bylo něco nesmyslného.
Ondřej, nově vysvěcený biskup pražský, po návratu z Říma do Čech v souladu s vůlí papeže vyhlásil na jaře 1217 interdikt, zákaz bohoslužeb, pohřbů, křtů, udílení svátostí, přibitím diecézních listů na Chrám sv. Víta na Pražském hradě pro údajné omezení práv církve králem a šlechtou, pro neodvádění desátků atd., což vedlo k ukončení většiny náboženských obřadů v českých zemích.
(Před řečništěm stojí skupina poslanců, smějí se a fotografují si řečníka.)
Je prima, že vás to zajímá.
Král Přemysl I. se odmítl podřídit a chránil svrchované království. Svolal jako reakci na v katolické zemi absurdní situaci bránící církevním obřadům, když například smrt nečeká, až se politici dohodnou... Teď jsem se ztratil. (Nemůže najít návaznost ve čteném textu, poslanci se smějí a tleskají.)
Arcibiskupovi mohučskému papež nařídil listem z 20. července, aby do dvaceti dnů obnovil v Čechách zápověď služeb božích, to je odvolal jím na základě žádosti krále realizované zrušení interdiktu. Interdikt včetně zákazu svátosti posledního pomazání pak vedl k vynucenému a v zemi odmítanému prosazování církevních požadavků vůči státu i šlechtě. Papež v květnu roku 1218 stanovil podmínky smíru. V průběhu vyjednávání církev ustoupila od interdiktu, ale jeho hrozba zůstávala. V srpnu roku 1219 papež pohrozil exkomunikací osob, které neprosazovaly v minulosti interdikt, a interdiktem služeb božích v celé zemi, jestliže nebudou splněny určité podmínky v době dvou měsíců. V roce 1221 byl král donucen přistoupit k podmínkám smíru vydáním imunitního privilegia pro pražské biskupství. Od roku 1221 pak takto vynuceně byly na našem území církevní nemovitosti uznávány za vlastnictví církve a jejich dosavadní vlastníci se stali ze zakladatelů patrony těchto staveb. Došlo tak fakticky mimo jiné k nedobrovolnému vyvlastnění určitého majetku pro potřeby církve katolické do vlastnictví církve katolické, resp. jejích institucí, a to bez jakékoliv náhrady dosavadním vlastníkům. Církvi pak zcela zůstávaly povinně placené desátky a vytvářely se předpoklady pro její budoucí majetky a konflikty v zemi v důsledku tohoto vynucení. Interdikt zvítězil a katolická církev prosadila své zájmy. V roce 1222 n. l. na naléhání papeže rozšířil král Přemysl Otakar I. v omezené podobě platnost dohody ze Schatzbergu z pražské diecéze i na ostatní diecéze, kláštery, kapituly a farnosti. Snad právě zásluhy biskupa Ondřeje o to, že církev začala získávat světský majetek do svého vlastnictví, se staly hlavním důvodem, že ač zemřel v klášteře Casamari, je jeho hlava uložena od roku 1369 ve zdi kaple sv. Václava nad oltářem sv. Kříže v Chrámu sv. Víta na Pražském hradě, v kapli, odkud vedou schody ke korunovačním klenotům českého státu, tedy na čestnějším místě než například sv. Jan Nepomucký. Ten se však o majetek církve tak nezasloužil. ***