(20.40 hodin)
(pokračuje Babák)
Důvodová zpráva předložená vládou zákonodárnému sboru zamlčuje či zkresluje řadu důležitých otázek. Neuvádí je historicky a právně správně. Nedostatky zprávy jsou tak závažné, že lze mít více než vážné pochybnosti o tom, že se jedná o neznalosti navrhovatele. Případně schválený zákon prokazatelně prolamuje hranici února 1948 a staví se proti principům prosazovaným při zakládání našeho státu prezidentem Masarykem a jeho spolupracovníky. Nebrání možným budoucím soudním sporům ohledně původního církevního majetku. Pod záminkou zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd, které byly spáchány komunistickým režimem v období let 1948 až 1989, kdy došlo k tzv. sametové revoluci a porážce komunistického režimu, v případě schválení v navrženém znění přinese řadu křivd a nesrovnalostí a v konečném důsledku změní poměry na území České republiky vzniklé za několik století, aniž by na to důvodová zpráva upozornila.
Otázka tzv. církevního majetku na našem území souvisí s historicky převažujícím monopolním postavením katolické církve v dějinách státu na území České republiky. S vydíráním a násilím na lidech, s placením a vymáháním desátků, jejichž často nedobrovolnému placení se nemohli obyvatelé vyhnout, s omezením práv kněžích a jejich rodinných příslušníků ve prospěch církve, s nedobrovolným nuceným odevzdáváním majetků církvi a s překrucováním skutečného právního postavení církví u nás i v zahraničí.
Z důvodů výše uvedených se článek snaží o objektivní popsání problematiky tohoto majetku z historicko-právního aspektu, aby si každý mohl sám na základě znalosti relevantních údajů vyhodnotit nejen legislativní proces, ale i možnost trestněprávní odpovědnosti předkladatelů zákona. Upozorňuje pak nejenom na dřívější právní úpravu a příčiny vytváření a rozsah církevního majetku, ale i dříve platné normy a judikaturu soudů působících na našem území či Evropského soudu pro lidská práva.
O majetkových poměrech souvisejícím s náboženstvím v prvním státním útvaru na českém území, v tzv. Sámově říši v prvé polovině 7. století našeho letopočtu, nemáme bližší údaje. Pouze víme, že zde neexistoval majetek patřící stávající církvi římskokatolické, neboť na území nynější České republiky nebylo křesťanství a velvyslanec francouzského krále Dagobert Sicharius dle Fredegarovy kroniky z 60. let 7. století uváděl Sámovi - cituji: "Není možné, aby křesťané a sluhové boží mohli uzavírat přátelství se psy." (Vít Bárta dlouze tleská.) Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Je to velký úspěch, pane kolego, ale přece jen bych požádala pana kolegu Bártu, aby umožnil další vystoupení.
Poslanec Michal Babák: V 9. a na začátku 10. století, nejpozději od roku 833 do roku 906 až 907, patřily Čechy do tzv. Velkomoravské říše. V ní se již vyskytují první informace o majetcích spojených s kultem. Roku 862 kníže Rastislav žádá Cařihrad o vyslání slovansky mluvících věrozvěstů na Velkou Moravu, jak jistě víte všichni, a roku 863 přicházejí z ní dva bratři tzv. sv. Cyril a Metoděj na Velkou Moravu. Ti byli prohlášeni v roce 1980 spolupatrony Evropy. Roku 874 křtí knížete Bořivoje a jeho ženu Ludmilu na Velehradě. Bořivoj založil první kamenný kostel v Čechách na Levém Hradci nejspíše mezi lety 882 až 884 a první kostel na pražském hradu zasvěcený Panně Marii. To bylo nějak po roce 885. Čechy se podřizují církevní správě velkomoravské, která nahradila církevní správu z Řezna.
Minimálně od té doby platil soudní Zákon pro laiky - Zákon sudnyj ludem. Vznikl pravděpodobně na území velké Moravy, když dle některých byli bratři jeho autory. Ten v době, kdy ještě bylo připuštěné na území státu otroctví, dokonce vyžadoval vydávání odpadlíků od křesťanské církve církvi.
Po zániku Velké Moravy již hovoříme o českém státu a postupném vytváření církevního majetku v něm. V roce 973 bylo založeno pražské biskupství. O zavedení desátků v českých zemích se dle Kosmovy kroniky pokusil nedlouho po jeho založení pražský biskup Dětmar, ten biskupoval mezi 976 až 982. Při jejich zavádění nebyl údajně příliš úspěšný pro nedostatečnou podporu světské moci. Později vévoda (kníže) Boleslav v roce 992 poskytl osobně biskupovi Vojtěchovi právo na stavění kostelů a vybírání desátků.
Až roku 1039 v Dekretech Břetislavových, známých z latinského znění z Kosmovy kroniky, byla vyhlášena podpora státu církvi se snahou o prosazení církevní morálky a upevnění církevní organizace. Zakotvila právo církve na propadnutí díla a toho, co se při díle nalezne, pokud někdo neslaví neděle a slavné svátky, pokuty za nedodržování církevních svátků či za nepohřbení mrtvého na křesťanském hřbitově. Církev se tak začala na základě rozhodnutí státu obohacovat na úkor těch, kteří nechtěli akceptovat katolickou morálku a katolické náboženství. ***