(20.30 hodin)
(pokračuje Petr)

Proč nám doposud někdo ze zodpovědných činitelů nedal odpověď na tyto otázky? Možná že už jsme byli doma a nevystupovali jsme tam znovu s žádostí o osvětlení některých aspektů, bez nichž asi nemůžeme zvednout ruku pro tento zákon.

Otázka další spočívá v tom, že církevní restituce jsou provázeny heslem co bylo ukradeno, musí být navráceno. Já bych chtěl obrátit pozornost poněkud zpátky na situaci po bitvě na Bílé Hoře, kde pořád máme zaregistrováno, že to skončilo popravou 27 českých pánů, ale v první reformě, když ji tak nazveme, ve prospěch církve a přišedší šlechty bylo vydáno a zkonfiskováno 115 panství, veškerý majetek těch, kteří byli popraveni, a někteří, kteří zemřeli, tak jim byl anektován majetek. Podle knihy Havla a Hořejšího se jednalo v první vlně odebírání majetku české šlechtě o hodnotu 8 milionů kop grošů, takže osm milionů krát šedesát a dostaneme se na groše, což prý v dnešním vyjádření představuje 10 miliard. Ještě větší podlost nastoupila v roce 1625 v rámci tzv. císařských milostí, kdy bylo zkonfiskováno 680 šlechtických českých rodin s majetkem, který představoval 30 milionů kop grošů, převedeno na dnešní cenu 40 miliard. A v následujícím roce přišlo vyvrcholení, kdy císařským patentem byla katolická církev prohlášena za jedinou povolenou církev na území Čech, Moravy a Slezska a němčina byla povolena jako druhý úřední jazyk.

Chceme snad říci, že proběhly tyto exekuce a vše podle zákonů? Možná podle tehdejší vůle panovníka a církve! A teď se ptám, co řekneme na to, co získala tehdy církev a zdali by nemělo opět platit to heslo: co bylo ukradeno, nechť je navráceno. Děkuji vám. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane poslanče. Nyní je přihlášen pan kolega Michal Babák. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Babák: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, ze začátku bych vás chtěl poprosit, jestli by bylo možno, abyste mi nezapínala stopky, protože na základě § 59 odst. 1 jednacího řádu bych chtěl vystoupit se stanoviskem klubu, tudíž se na mě nevztahuje omezení řečnické doby, a tím pádem bych rád vystupoval více jak dvakrát deset minut, jestli je to možné. (Předsedkyně M. Němcová: Ano, samozřejmě. Prosím.) Děkuji.

Zprvu bych tady chtěl uvést pár technických změn, které by se týkaly mého anebo našeho pozměňovacího návrhu, a to pod písmenem B bych chtěl zvlášť hlasovat odstavec B10.

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane kolego, tohle prosím nechme ve chvíli, kdy budeme schvalovat proceduru hlasování.

 

Poslanec Michal Babák: Bylo mi doporučeno od zpravodaje, že bych to řekl nyní na stenozáznam. (Předsedkyně M. Němcová: Dobře, prosím.) Takže to by byl jeden bod k technické proceduře.

A potom druhý bod. Rád bych upravil ještě bod B10 v druhé části, kdy číslovka 3, která se tam vyskytuje dvakrát, by se vztahovala pouze pro měsíce, ne pro roky. To znamená, že by se tím pádem ze 3 na 6 měsíců prodloužila lhůta, ale 3 roky by zůstaly. Pane zpravodaji, je to takhle správně? (Souhlas.) Děkuji.

A nyní už se budu věnovat svému projevu, kterým bych chtěl vyjádřit názor poslaneckého klubu Věcí veřejných. Zaměřil jsem se též na stanovisko pana doktora Hrádely, se kterým se ztotožňuje klub Věcí veřejných, a rád by se s vámi tady podělil o toto stanovisko.

V ČR se nyní řeší v zákonodárném sboru problematika tzv. církevních restitucí, tedy vládní novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Zákonodárný proces v konkrétním případě vyvolává řadu pochybností. Dochází ke sporům a vzájemnému napadání opozice a vládní koalice. Někteří občané podávají trestní oznámení na ústavní činitele v souvislosti s legislativním procesem a hrozí škodou v řádech desítek miliard korun.

Navržený zákon má dle své preambule za cíl vypořádat majetkové vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a dosáhnout plné náboženské svobody obnovením majetkové základny církví a náboženských společností dosažením svobodného a nezávislého postavení církví a náboženských společností v ČR, jejichž existence a působení pokládá stát dle důvodové zprávy za nezbytný prvek demokratické společnosti. Definitivní vypořádání však nezabezpečuje, přestože má spočívat v tom, že se církevním právnickým osobám vydá v naturální formě část v tuto chvíli státního a údajně původního církevního majetku, a dále, že církve obdrží finanční plnění od státu za údajně původní církevní majetek, který vlastnily k rozhodnému dni 25. února 1948 a který nyní nevlastní stát a který se proto nevydává.

Církve měly dle důvodové zprávy k rozhodnému dni údajně ve vlastnictví 261 633 hektarů půdy. Rozdíl mezi velikostí původního pozemkového církevního majetku a majetkem nyní vlastněným státem je dle ní 109 822 hektarů. Za tento rozdíl, nevydaný majetek, náleží církvím finanční náhrady. Celková částka paušální finanční náhrady tedy činí 59 miliard korun rozvržených ve splatnosti do 30 let s valorizací inflace.

V současné době je v ČR 32 registrovaných církví a náboženských společností, z nichž 17 je financováno státem podle zákona č. 218/1949 Sb. Navržené odškodnění směřuje pouze k některým církvím, přičemž i samotný navržený restituční zákon se podstatně odlišuje od státních restitučních zákonů. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP