(20.20 hodin)
(pokračuje Křeček)
Nedostatečnost této argumentace o hodných církvích občané podvědomě cítí, a proto se v poslední době i na této sněmovně projevuje značné množství argumentů, které mají prokázat údajnou negativní úlohu církví v českých dějinách, tedy argumentů směřujících k limitaci odůvodnění tohoto rozdílného zacházení mezi církevními a necírkevními subjekty. Přitom není nutno se dohadovat o tom, jaká byla role církví v České republice. Je nepochybně složitá, ale jistě i kladná. Ale stačí připomenout, že žádný ze spolků, jimž bylo znárodněno, neměl ve svém statutu předmět činnosti nějaké rozvracečství nebo negativní činnost. Všechny chtěly postupovat negativně (?) a chránit zájmy svých členů, ať se to týkalo pojišťovacích spolků, lidových družstev, podpory veřejných zájmů, spolku přátel žehu a všech dalších. Ale těmto lidem, těmto spolkům byla spravedlnost selektivně odmítnuta. Na ty neplatilo, že co bylo ukradeno, se má vracet.
Rozdílné zacházení ve stejných případech je vnímáno jako zcela zásadní průlom do funkčnosti pilířů právního státu. Jak všechny evropské ústavní soudy, tak i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku vnímají takové zacházení velmi negativně, a tím pádem by státu mohly hrozit značné škody na restituovaném majetku. Do této situace je možné zakomponovat dle mého názoru velmi nešťastné stanovisko Ústavního soudu, dle kterého této bohulibé instituci došla trpělivost a prohlásila, že když odmítá konat Parlament, musí konat soudy, a že tedy církvím bude vrácen jejich majetek na základě žalob. K tomuto značně spornému usnesení Ústavního soudu se pak druží neméně netaktické a netaktní prohlášení římskokatolické církve, že se bude svého majetku skutečně domáhat právní a soudní cestou.
Je tady ovšem třeba zdůraznit, že je třeba osvědčovat, jakým způsobem církev o majetek přišla, protože se jednalo o subjekty, které mohly mezi sebou volně prodávat, nabývat majetek, pozbývat ho, aniž by ten majetek musel být ukraden. Zdaleka není pravda, že všechno, o co církev přišla, bylo zabaveno komunistickým režimem. Lze připomenout třeba Dürerovu Růžencovou slavnost, která byla od státu koupena od církve Řádu premonstrátů. Zcela mimořádně spornou otázkou je otázka finančních kompenzací za dobu, kdy církev nemohla se svým majetkem nakládat. O žádném oprávněném očekávání nemůže být řeči, neboť žádný z dosavadních restituentů nejen že nebyl kompenzován, ale naopak museli po faktickém vydání věci nést značné omezující ustanovení se svým právem. Některá tato omezení byla zakotvena přímo v zákonu o mimosoudních rehabilitacích, jmenovitě § 12, podle kterého oprávněná osoba dnem převzetí nemovitosti vstupuje do práv a závazků pronajímatele, který uzavřel dohodu o odevzdání a převzetí bytu nebo smlouvu o nájmu nebytového prostoru převzaté nemovitosti.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane kolego. Chcete pokračovat ještě v dalším?
Poslanec Stanislav Křeček: Dovolím si ještě několik minut. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Určitě. Prosím.
Poslanec Stanislav Křeček: Tady se opět velmi významně odlišují církevní subjekty od necírkevních subjektů. Za této právní situace požadavek kompenzace za léta minulá je z hlediska restitučních zákonů neoprávněným zvýhodněním církví a z titulu restitucí nejsou takto vznesené požadavky církví jakýmkoliv způsobem oprávněné. Právě v tomto aspektu se dle mého názoru jednoznačně projevuje speciální postavení církve a využití jejího postavení jako subjektu mezinárodního práva. Z čistě utilitárního hlediska pak přijetím restitučních zákonů i s úroky z prodlení se otevře další Pandořina skříňka, totiž otázka náhrady za ušlý zisk, ztracené obchodní příležitosti vůči dalším subjektům, což tento stát může přivést k bankrotu.
Za těchto okolností se domnívám, že existují vážné právní argumenty pro nepřijetí tohoto zákona, a proto podpořím všechny návrhy, které vedou k jeho změně nebo zániku. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Prosím nyní pana kolegu Miroslava Svobodu, který je dalším přihlášeným. Po něm je zde přihláška pana poslance Břetislava Petra. Prosím, pan kolega Miroslav Svoboda.
Poslanec Miroslav Svoboda: Děkuji za slovo. Paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, přiznám se vám, že i já jsem měl připraven hodnotný příspěvek, ale vzhledem k pokročilé době a především k těm dnům, které jsme tu trávili, a přiznám se vám, že aspoň z mého pohledu to byly dny plné marasmu, tak vám chci udělat aspoň malou radost a dnešní příspěvek v tuto chvíli nepřednesu, a tím doufám zkrátím pobyt ve zdejších prostorách. Takže děkuji za pozornost. (Potlesk napříč sálem.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane kolego. Prosím pana poslance Břetislava Petra. Prosím, pane kolego.
Poslanec Břetislav Petr: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já se domnívám, že tady dneska diskutujeme naprosto zbytečně. Kdybychom po předcházejících diskusích dostali od zodpověděných činitelů vlády odpověď na některé otázky, které tady byly naprosto jasně položeny. Když to shrnu za tři jednání, tak tady nebylo zodpovězeno například na to, proč uvažujeme u zemědělské půdy s obecnou cenou 44 korun, u lesní půdy s obecnou cenou 27 korun za metr čtvereční, neboť jak už tady řekl pan kolega Koskuba, každý metr čtvereční lesa je jiný a zvláštní, stejně jako každá polnost. Včera jsme se bavili, že letouny nelze ocenit obecnou cenou. Proč tedy přistupujeme na cenu, která je naprosto přehnaná a která ve srovnání s tím, co dostali fyzičtí restituenti, převyšuje tyto částky prakticky dvakrát. Kde je tady nějaká rovnost, když chceme někoho nebo něco odčinit?
Druhou zásadní otázkou je, že chceme nějak hodně vrátit zemědělské půdy církvím v tomto roce. Pokud se nemýlím, tak se jedná o zhruba 250 tisíc hektarů. Kde jsme je napočítali a nabrali?
Dámy a pánové, za první republiky, v roce 1919 a 1920, byly přijaty tři důležité zákony. Byl to zákon přídělový, zákon náhradový a zákon o vytvoření Pozemkového úřadu. V nařízeních k těmto zákonům bylo stanoveno, že Pozemkový úřad pro každý rok, a to je až do roku 1938, provede bilanci majetku, který byl vydán a nebo majetku, který někdo nabyl. Z oficiálních čísel v roce 1938, kdy můžeme říci, že skončila první pozemková reforma, měly církve 198 tisíc hektarů půdy. Kde jsme nabrali těch 60 tisíc, o kterých jim chcete dát dneska více? Já si nevzpomínám, že po roce 1918 by Česko, nebo Československá republika anektovala nějaké území, na kterém by byl církevní majetek. V tomto čísle musí být jistě zahrnuty taky pozemky, které byly předmětem Benešových dekretů, anebo nedej bože, které překračují datum 25. února 1948. ***