(20.10 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Je to deník, který vydává Českobratrská církev evangelická, a tam je napsán článek, který napsal farář této církve, ve kterém zdůvodňuje a uvádí mnoho argumentů, proč tento zákon je nesprávný, nevhodný, škodlivý pro společnost, a na jeho základě vyjadřuje názor, že tento zákon by měl být neschválen. Já doporučuji tento článek k přečtení, i když chápu, jakmile se podaří schválit tento zákon, tak bohužel už asi si ho nikdo z koalice nepřečte. Ale myslím si, že vyjadřuje tento článek dosti většinový názor církví nekatolických, že tento zákon je prostě pro českou společnost nevhodný.
Pan kolega Benda, kterého si jinak vážím, mě překvapil i dalším velmi divným tvrzením. Tvrdí v tomto článku totiž to, že sociální demokracie pokrytecky tvrdí, že tento zákon týkající se majetkového vyrovnání s církvemi bude pro ně nevýhodný. Do určité míry má samozřejmě pravdu, protože my jsme několikrát opakovali, a dokonce i dnes to už padlo u mých předřečníků z řad sociální demokracie, že pokud tento zákon bude schválen, tak to morálním způsobem velmi nepříznivě postihne především katolickou církev. Že to sníží prestiž církve, a to nejen katolické. A skutečně tomu nasvědčují různé e-maily, esemesky i konkrétní rozhovory s lidmi, z nichž mnozí jsou třeba i praktikující katolíci a kteří tvrdí, že pokud tento zákon bude schválen, tak negativně a výrazně přehodnotí svůj vztah k církvím, konkrétně v tomto případě ke katolické církvi. Takže v tomto směru má pan poslanec pravdu. Skutečně si myslíme, že v tomto směru tento zákon, pokud bude schválen, tak církve, především katolickou církev, poškodí.
Velmi mě pobavil závěr tohoto článku, ve kterém pan kolega Benda říká, cituji, že "sociální demokracie rozbíjí naši společnost, vyvolává závist mezi jednotlivými skupinami, poštvává majority proti minoritám atd., atd." Já si myslím, že je to přesně naopak. Vzhledem k tomu, že většina této společnosti je proti přijetí tohoto zákona, tak pokud tento zákon bude přijat, tak vy právě tímto schválením rozdělíte společnost. Vy tímto zákonem způsobíte nové majetkové i nemajetkové nespravedlnosti. Vy způsobíte třenice v této společnosti. Nikoliv sociální demokracie nebo opozice. To bych vám chtěl, dámy a pánové, připomenout. Jsem přesvědčen, že v budoucnosti, když tento zákon schválíte, nebudete mít z toho radost.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dalším přihlášeným je pan poslanec Stanislav Křeček, poté pan kolega Miroslav Svoboda, prosím.
Poslanec Stanislav Křeček: Dobrý večer, dámy a pánové. Jen naprostý exhibicionista by si nemohl položit otázku, jestli má vůbec smysl v těchto hodinách a před tímto auditoriem vystupovat. Důvody, proč je to nutné, tady řekl pan kolega Koskuba. Prostě my musíme říct, vyvrátit, pokusit se alespoň pro stenozáznam vyvrátit některé věci, které tady zaznívají.
Já bych především kromě toho, co mám připraveno, chtěl vyvrátit tvrzení, které tady často zaznívalo, že dohoda s církvemi je neměnná, že církve nepřipustí žádné změny a že to prostě proto není možné. Není to pravda. Magistr Ruml, předseda Ekumenické rady církví, 20. června v pořadu Studio televize ČT24 prohlásil, že církve jsou ochotny nechat přezkoumat znaleckým posudkem, zda není překračován 25. únor, nebo dokonce Benešovy dekrety. Jsou-li k tomu církve ochotny, nevidím žádný důvod, proč bychom tak neměli učinit. A nejen že na tuto námitku nikdo neodpovídá, to je samozřejmé, ale nikdo se tím nezabývá, i když samotné církve si tento problém uvědomují a jsou ochotny nechat toto přezkoumat. Samozřejmě bez jakékoli odezvy u zákonodárců.
Proč já vystupuji? Já už jsem svůj osobní názor na církev, církevní sňatek a víru řekl při druhém čtení. Já jsem se přihlásil a připravil si, bohužel písemně, jelikož jde o právní texty, vystoupení, protože jsem si přečetl před nějakými dny článek paní kolegyně Parkanové v Právu Cesta do pekel a Pandořina skříňka, ve které paní kolegyně tvrdí: "Proto tvrdím, že problém církevních restitucí ve skutečnosti není problémem právním. Ze všech těchto účelových právních posudků jako sláma z bot čouhá ideologická předpojatost, nechuť k církvím a k církvi katolické zvláště." Na tu druhou část už jsem odpověděl, ale teď bych se chtěl zabývat otázkou právní a poukázat na některé argumenty pro to, že tento zákon má vážné problémy právní nejen z hlediska vnitřního práva, ale také práva mezinárodního evropského.
Ve smyslu původního zákona o soudních rehabilitacích a ve smyslu právních principů obecně platí, že to, co bylo ukradeno, má být vráceno. Restituce mají znamenat návrat do původního stavu. Avšak v české realitě tato obecně platná zásada je deformována skutečností, že celá řada subjektů, a to nikoliv nepodstatná část obyvatelstva, byla z tohoto očekávání již od samého počátku neodůvodněnými politickými rozhodnutími tohoto demokratického státu vyloučena. Přece nemůžeme popřít, že ze zásady "co bylo ukradeno, se bude vracet" značná část lidí byla vyloučena a platí to jenom pro některé. Proč tedy církvi bylo od počátku slibováno, že se s nimi stát vyrovná, ačkoliv vlastním občanům a jiným necírkevním subjektům toto stát odmítl? Na tuto otázku samozřejmě nikdo neodpovídal.
Dopusťme se zjednodušení, že církevní restituce jsou restitucí majetku římskokatolické církve. Nejen podle optiky je zahrnuto ostatním církvím do církevních restitucí ze strany římskokatolické církve krokem, kterým má dodat jejich nárokům legitimitu. Pro ostatní církve je to pak jediný zoufalý pokus dostat se ke svému bývalému majetku, či spíše se jedná o jedinou možnost těchto církví, jak se zabezpečit do budoucna. Jejich spojenectví s římskokatolickou církví je spojenectvím z nutnosti, i když samozřejmě římskokatolická církev není jediná, které má být majetek vydán. Její převaha a převaha jejích zájmů na církevních restitucích je evidentní.
Pro to tvrzení je možno vycházet z vyčíslení náhrad stanovených v návrhu zákona, kde všem církvím dohromady má být vyplaceno 11,5 mld. korun a římskokatolické církvi 47 mld. Z hlediska právního je věc jednoduchá a z hlediska vnitrostátního světského práva je jakákoli církev právním subjektem na základě své registrace u příslušného orgánu státní správy, tedy Ministerstvem kultury. Z hlediska církevního práva však v České republice registrovaná církev spadá pod pravomoc římskokatolické církve, tedy Svatého stolce, zkráceným slovem Vatikán. Z tohoto hlediska na ni můžeme hledět jako na stát.
Fakt, že stát církevními restitucemi vstupuje do kontaktu se subjektem mezinárodního práva, nebyl dosud, aspoň pokud je mi známo, nikdy vážně zmiňován a ani se nad touto skutečností nikdo vážně nezamyslel. Přitom se jedná o moment, který je pro posouzení otázky církevních restitucí zcela zásadní a staví římskokatolickou církev do zcela jiné pozice než k ostatním jiným subjektům. Tento fakt je však podle mého názoru důvodem, proč se opouští linie restitucí, to znamená vrácení toho, co bylo ukradeno, a toto vztahuje se jenom na církev. Ostatním občanům a ostatním subjektům to bylo odmítnuto.
Jestliže dojde k přijetí církevních restitucí, zůstane zde z hlediska judikatury Evropského soudu pro lidská práva problém selektivní spravedlnosti a vyvstane zásadní rozpor na zvláštním zacházení. Jestliže by totiž církvi restitucí, byť by nedošlo k prolomení 25. února, byl vrácen majetek, je neospravedlnitelné, aby všechny ostatní subjekty, kterým bylo politickým rozhodnutím, byť by se muselo zdůvodnit z právního hlediska - zcela určitě nestačí, že církve jsou hodné a že pečují o duši a že si to zaslouží. ***