(12.50 hodin)
(pokračuje Klučka)

Statky každého z 23 klášterů na Moravě a dvou kapitul byly chápány vždy jako jeden celek, i když tyto instituce obvykle vlastnily více než jenom velkostatky. Čtyři farní statky byly nejmenšími statky vůbec.

Velké pozemkové komplexy začaly postupně vadit nejen poddaným, ale i státu, který začátkem 18. století vyhledával reformy, kterými by velké majetkové celky rozdělil mezi více vlastníků. Jednou takovou reformou byla takzvaná raabizace. Šlo o reformu navrženou rakouským národohospodářem F. A. Raabem, který navrhoval, aby feudální pozemkové vlastnictví bylo rozděleno mezi sedláky, aby místo feudálních velkostatků vznikly jen malé statky. Měla být provedena zpočátku jen na státních, církevních a městských statcích, ale ani na nich nebyla dokončena. Kromě jiných byla provedena na bývalých jezuitských statcích v Řečkovicích, Bouticích, Divákách a Habrovanech, na dřívějších klášterních panstvích a statcích, jako Starém Brnu - Králově Poli, Zábrdovicích, Tuřanech, Blažovicích, Kohoutovicích, Komínu, Oslavanech, Komárově, Tišnovu a nadačním velkostatku Drnholci.

Katolická církev byla od Bílé Hory až do poloviny 18. století přesto všemocným politickým činitelem. Z církevních institucí bylo stále daleko nejbohatší olomoucké arcibiskupství, jehož statky byly sice nízko odhadnuty, ale i tak měly hodnotu 3 mil. 90 tisíc zlatých. Na druhém místě byla olomoucká kapitula, pak řád německých rytířů, augustiniáni v Brně a klášter rajhradský. Od 70. let 18. století byla církev postupně vytlačována ze svých mocenských pozic nastupující buržoazií ovlivňující státní záležitosti. Pod jejím tlakem zasáhl stát poprvé výrazněji do církevních záležitostí. Císařská komora vyprazdňovaná častými válkami potřebovala majetek klášterů, aby mohla uspokojovat dluhy vůči věřitelům a těm, kteří se podíleli na válečných akcích, a tak přikročila k jejich rušení. Bulou papeže Klimenta XIV. z 23. července 1773 byl zrušen jezuitský řád. Na Moravě tak byly zrušeny kláštery jezuitů v Jihlavě, v Brně, v Olomouci, Opavě, Telči, Uherském Hradišti a ve Znojmě. K výraznějším zásahům však přistoupil císař Josef II. Krátce po svém nástupu na trůn přistoupil k masovému rušení klášterů. Roku 1782 bylo na Moravě zrušeno osm klášterů - cisterciačky na Starém Brně, který byl nejbohatším ženským klášterem na Moravě, cisterciačky Tišnov, dominikánky v Olomouci a na Starém Brně, kartuziáni v Brně - Králově Poli a v Olomouci, klarisky v Olomouci a ve Znojmě, v roce 1783 skončily kláštery klarisek v Opavě a servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou. Dalších 20 potkalo zrušení v roce 1784. Velkostatky zrušených klášterů byly převedeny jako státní statky na studijní fond spravující bývalé velkostatky jezuitského řádu zrušeného v roce 1773 a na náboženský fond, k němuž připadly velkostatky řádových klášterů zrušených v roce 1782 až 1786. Tyto státní fondy je prodávaly jako nabyté statky jiným nabyvatelům. Vyjmenovávat jednotlivé statky spolu s obcemi, které ke statkům patřily, zde z důvodů časových nelze.

I po zásazích státu si stále mocné postavení v této době jako pozemkový vlastník na Moravě udržovala církev s 45 velkostatky, z nichž arcibiskupství v Olomouci samo mělo 11 velkostatků a olomoucká kapitula 14 menších statků.

Pokud se týká církevního pozemkového majetku, bylo podrobeno první pozemkové reformě 10 velkostatků arcibiskupství olomouckého a statek Choryně arcibiskupského chlapeckého semináře v Kroměříži. Do pozemkové reformy bylo vzato 46 928,52 ha veškeré půdy, kterou vlastnilo arcibiskupství olomoucké. Některé statky byly obhospodařovány v nájmu. Tato pozemková výměra se rozkládala ve 142 obcích a osadách. Drobní nabyvatelé získali 3 997,63 ha veškeré půdy, 1 380,51 ha bylo ponecháno vlastníku, tedy arcibiskupství olomouckému, zbytkové statky, které získali čtyři noví nabyvatelé, měly výměru 689,1 ha veškeré půdy.

Z moravských klášterů byly pojaty do první pozemkové reformy jen tři - augustiniáni u svatého Tomáše na Starém Brně, benediktini v Rajhradě a cisterciačky v předklášteří u Tišnova. Nejbohatším klášterem byli benediktini v Rajhradě, kteří před reformou vlastnili 2 103,6 ha veškeré půdy rozložené ve 14 obcích. Drobným nabyvatelům z toho bylo přiděleno 520,3 ha veškeré půdy, zestátněno bylo 94 ha veškeré půdy a klášteru ponecháno 1 518,4 veškeré půdy, pivovar a sladovna v Rajhradě, cihelna v Holasovicích, klášter Rajhrad s knihovnou a zámek v Hluboké. Druhým klášterem, který vyšel z první pozemkové reformy proti jiným velkostatkářům příznivě, byli augustiniáni ve Starém Brně, kteří vlastnili tři velkostatky - Staré Brno, Šardice a Nová Hvězdnice.

V dalších letech prodělával církevní majetek další změny. Vznikaly na něm státní statky, jako například ve Vyškově a v Kroměříži. Dílčí parcely některých klášterů byly rozprodány a některé další kláštery byly rušeny. V roce 1927 byly zrušeny kláštery milosrdných bratří v Brně, v roce 1934 v Letovicích, o rok později klášter kapucínů v Třebíči. Za okupace zanikli minorité v Jihlavě, milosrdní bratři ve Vizovicích, premonstráti v Nové Říši, františkáni v Dačicích.

Po osvobození byly podrobeny druhé pozemkové reformě vedle ostatních velkostatků také majetky klášterů. Na Moravě jeden v roce 1948, devět v roce 1949 a 12 v roce 1950. Majetky by se daly vyčíslit, bylo by to ovšem podstatně složitější a je třeba, by toto provedl někdo jiný. Některé z nich, z těchto věcí (?), žily z milodarů. Vzhledem k současné situaci by si vyžádaly zcela přesné údaje. Určit přesně jejich hodnotu, jak z článku vyplývá, není takový problém, ale přísluší to prostě jiným orgánům. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP