(12.40 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická a nyní tedy pan poslanec Václav Klučka s řádnou přihláškou.
Poslanec Václav Klučka: Vážená paní předsedkyně, páni a paní ministři, kolegové a kolegyně. Já si dovolím jeden netradiční pozdrav: Pochválen buď Ježíš Kristus. (Z pléna: Až na věky.) Dovolím si to proto, že patřím mezi věřící. Jsem věřícím, ale nevím, jestli jsem součástí církví, které stojí za tímto zákonem.
Já se pokusím vám ve svém vystoupení trošinku popsat věci, které souvisejí se vznikem církevního majetku na Moravě.
Chtěl bych říct, že řešení problému návratu církevního majetku právě v těchto dnech rozbouřilo nejen veřejnou politickou hladinu v českých zemích, ale i občanské vědomí. Díky přístupům vládních činitelů si málokdo umí udělat představu, o co vlastně v této situaci jde. Vládní činitelé a církev sama se totiž brání předložit veřejnosti jasný a nesporný přehled, jak to vlastně s církevním majetkem v minulosti vypadalo, ač archivní materiály, kterých je dostatek, velmi výstižně tento problém mapují. Pokusím se tedy ve stručnosti ukázat, jak vypadal vývoj církevního majetku na Moravě.
Odpovězme si především na základní otázku, jak vlastně církevní majetek vznikal. V nejstarší době to byli především panovníci, členové panovnického rodu a nejbohatší feudálové, kteří zakládali různé kláštery, aby šířili křesťanství, aby jejich členové modlitbami a bohoslužbami prosili boha o odpuštění jejich hříchů a mnohdy aby v jejich čele umístili přebývající členy svých rodů a opatřovali je majetkem, jehož rozsah se značně rozrůstal.
Některé nejstarší kláštery zanikaly a na jejich lokalitách se uchýlily jiné kláštery a získaly jejich majetek. Nejstarší klášter na Moravě, o němž jsme informováni, založil v letech 1045-1048 v Rajhradě kníže Břetislav a uvedl do něj řád benediktů. V Louce u Znojma založil roku 1190 pro řád premonstrátů klášter znojemský kníže Kunrat Ota, to už také existoval od roku 1151 klášter premonstrátů, Klášterní Hradisko u Olomouce. Nejstarší cisterciácký klášter na Moravě na Velehradě na místě zaniklého staršího kláštera založil v roce 1205 moravský markrabě Vladislav. Pro minority založil roku 1221 klášter v Jihlavě král Přemysl Otakar I., který založil o šest let později v Jihlavě také klášter pro dominikány. Slavný cisterciánský klášter v Předklášteří u Tišnova založila někdy kolem roku 1230 královna Konstancie. Přemysl Otakar II. založil v roce 1286 klášter pro klarisky ve Znojmě. Připomeňme ještě alespoň založení dominikánského kláštera na Starém Brně roku 1312 Janem Lucemburským a cisterciáckého kláštera na Starém Brně roku 1323 Eliškou Rejčkou, vdovou po králi Václavu II. a Rudolfovi. O další kláštery se postaral také markrabě Jan. V nejstarší době jen některé nejvýznamnější rody zakládaly kláštery. Vzpomeňme Lva z Klobouk, který kolem roku 1200 založil premonstrátský klášter v Zábrdovicích, Markvarta z Hrádku, jímž byl roku 1211 založen premonstrátský klášter v Nové Říši. Jan Černohorský z Boskovic založil v roce 1302 - pardon, opakuji 1231 - klášter minoritů v Brně a Boček z Obřan z kunštátského rodu založil roku 1252 cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou.
Mohli bychom pokračovat, ale pro dané účely další údaje shrňme. Kromě tří zmíněných klášterů z 11. a 12. století musíme doložit na Moravě vznik 17 klášterů ze 13. století, 11 ze 14. století, jeden z 15. století, dva ze 16. století, 21 ze 17. století, osm z 18. století a pět z 19. století. Byly však zakládány kláštery i ve 20. století. Roku 1927 kupříkladu ve Fryštáku, v roce 1928 v Brně a v roce 1929 v Tasovicích.
Od 16. století zakládala kláštery převážně šlechta, ojediněle města a církevní hodnostáři, ovšem jako členové šlechtických rodů. Nově zakládané kláštery získávaly značný majetek finanční a pozemkový, a jak již známo z historie, nabude-li někdo bez vlastního přičinění velký majetek, propadne mamonu, zhýralosti a různým pokušením. A to se stalo i s církevními institucemi koncem 14. a začátkem 15. století a jsme toho svědky i v současné době.
Kritici, kteří požadovali návrat církve ke způsobu střídmého života Ježíše Krista, který se neodíval do drahých rouch a neobklopoval se bohatstvím, a sahali tak těmto lidem na jejich způsob života, byli tvrdě stíháni. Jak známo, tragédie, která potkala mistra Jana Husa, vyvolala pak hnutí namířené proti katolické církvi a jejím institucím. Doplatily na to mnohé kláštery.
Morava byla husitským revolučním hnutím postižena méně než Čechy. Církev si tu udržela své postavení ideologické i hospodářské a olomoucký biskup byl nejbohatším feudálem v zemi. Majetek klášterů a far však napadli nejen nepřátelští husité, ale i mnozí katolíci, včetně panovníka. Fundátoři těchto církevních institucí se považovali za pány a správce církevního jmění, jež ve vojenské a finanční tísni zadlužovali nebo zastavovali a zcizovali ve prospěch těch, kdo za panovníka a církev bojovali.
Několik bohatých klášterů vůbec zaniklo, jako v Třebíči, Dolní Kounici, Oslavanech, Vizovicích a Prostějově. Nové kláštery se znovu konsolidovaly a posílily tak, že v roce 1526 vlastnila církev 13,1 % pozemkové držby, v roce 1585 18,1 %pozemkové držby, 1619 17,9 %. Na počátku 17. století zůstával největším latifundistou v zemi olomoucký biskup. Vlastnil 12 statků s 6 557 poddanými. 78 biskupských lén patřilo tehdy k světským majetkům, přičemž rozsáhlý pozemkový majetek církve v této době lze jen těžko vyčíslit. ***