(13.00 hodin)
(pokračuje Petr)
Nemůžeme to zdůvodnit tím, že jsme něco nabyli nebo Česká republika něco anektovala, poněvadž k žádnému takovému úkonu nedošlo. Pokud by se ukázalo, že navýšení oproti největšímu majetku, který církev měla, o 70 tis. hektarů, prolomilo Benešovy dekrety, pak se jistě dá očekávat, že se v nejbližší době ozvou potomci šlechty, kteří už dnes u národních, mezinárodních soudů nárokují více jak 100 tis. hektarů, a dá se očekávat, že se ozvou, a taky jiné skupiny lidí, a to už ne žádosti o nový zákon, ale budou to žádat na základě soudních procesů, kde budou dokazovat, že církev vzhledem k nim byla výrazným způsobem zvýhodněna.
Jen na okraj je třeba připomenout, že snaha Nečasovy vlády vrátit církvím vše, co představovalo vázaný majetek, bez souhlasu státu nemohl být zcizen, ale církev se ho všemi způsoby domáhá, je třeba taková noticka, že v době druhé pozemkové reformy, která se připravovala v roce 1947, při setkání kardinála Berana s prezidentem Benešem tento požadoval, aby majetek církví byl z druhé pozemkové reformy vyňat, poněvadž se jedná o státní majetek. Asi podle hesla účel vždy světí prostředky. Nechci tady shazovat pana kardinála Berana, který při jednání s režimy, které byly po únoru 1948, prokázal neobyčejnou statečnost a odvahu.
Úspěch katolické církve vyjádřený majetkovým vyrovnáním s církvemi má být taky symbolizován i jiným způsobem. Například postavením mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Má se stát tento pomník symbolem triumfu katolické církve nad českým národem, jak tomu bylo i v minulosti? Mediální ovzduší podporující tento triumfalismus spojený s jednostranným pohledem na dějiny a současnost jistě povede k ještě většímu odporu řadových občanů proti návrhu na vrácení majetku církvím.
V našem státě prakticky existují dvě skupiny restituentů. Ti fyzičtí a ti světští. Majetek fyzických restituentů nebyl vázán účelovou vázaností, přesto někteří z nich museli bojovat a ještě bojují o uznání svých restitučních nároků. Je ještě deset procent těch, kteří doposud nebyli odčiněni. Budeme jim snad, pokud budou odčiněni, valorizovat stejně jako u církevního majetku to, co v peněžní formě dostanou? Na otázku není odpověď.
Závěrem bych chtěl říci, že návrh zákona díky seznamu, kterým je provázen, prolamuje hranici 25. února, a tím umožňuje zpětné přezkoumání nedokončených správních řízení k Benešovým dekretům a nerespektuje zákon č. 142/1947 Sb. Ohrožuje tak základní politický mezník domácí, ale zejména zahraniční politiky české diplomacie zejména ve vztahu na poválečné uspořádání Evropy. Zakládá právní nerovnost mezi fyzickými restituenty a těmi, kteří mají být odčiněni podle sněmovního tisku 580. Zákon nestanovuje restituční tečku a umožňuje jakékoliv další zpochybnění vlastnických vztahů dalšími žalobami. Návrh zásadním způsobem ignoruje fakt, že využití majetku u církví bylo historicky účelově vázáno na pastorační, výchovnou a sociální službu. To návrh zákon a vůbec neřeší, a tak není řečeno, že prostředky, které stát poskytne, budou zneužity v rozporu s jeho určením.
Zákon nejvíce zatěžuje ty generace, které s daným problémem nic nemají. Zákon přesahuje funkční období jakékoli vlády a je jasný důvod pro to, aby bylo vypsáno celonárodní referendum pro jeho schválení nebo zamítnutí.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Břetislavu Petrovi za trpělivost s hlučící Sněmovnou a pan poslanec Koníček se nyní hlásí fakticky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, chtěl bych podle § 63 odst. 1 našeho jednacího řádu navrhnout odročení projednávání tohoto bodu do 4. září. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, tak budeme hlasovat návrh pana poslance Koníčka, já tedy zagonguji. Byl tady návrh vás odhlásit, tak vám rovnou sděluji, že vás všechny odhlašuji. A kdo chce hlasovat, tak vás žádám, abyste se znovu přihlásili, abyste slyšeli návrh pana poslance Koníčka, který navrhl podle příslušného paragrafu odročit jednání Sněmovny do 4. září. Takže to byl návrh, který zazněl. Můžeme ho hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro odročit tento návrh, stiskne tlačítko, zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 223. (V sále výkřiky, potlesk.) Přihlášeno 148, pro hlasovalo 76, proti 71. To bylo přijato a dávám slovo panu ministru Miroslavu Kalouskovi. Prosím, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Dobrý den, já velmi prosím o prominutí. Myslím si, že takový případ tady ještě nebyl. Nicméně byl jsem včas u svého hlasovacího zařízení a zlomila se mi hlasovací karta. (Smích v sále.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Mohu říci, že jsem to viděl na vlastní oči, takže jsem tady přímo živý svědek toho, že opravdu karta byla zlomena ve chvíli, kdy ji ministr strkal do toho otvoru, takže se to tak opravdu stalo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Já jsem chtěl hlasovat, hlasoval bych včas, nebylo mi to umožněno. Takže prosím, aby mi bylo dovoleno zpochybnit hlasování.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Chtěl bych vyzvat všechny poslance, že i když někdy hlasování jsou opravdu důležitá a jsou spojena i samozřejmě s emocemi, aby si přece jenom počínali s rozvahou. Neničili tedy karty, i když jim třeba o ten bod jde sebevíc.
Takže poprosím, aby byla vydána nová karta panu ministrovi. Kdyby mi nahlásil. Já jsem to pochopil tak, že to byla vlastně - pan ministr Kalousek má náhradní kartu číslo 9. Já jsem to chápal, že to byla námitka, protože se mu díky únavě materiálu nepodařilo hlasovat. Takže já bych v tom případě navrhl Sněmovně, abychom hlasovali.
Ano, dokonce i celé hlasovací zařízení je nyní nefunkční. Přesto doufám, že ostatním poslancům se tím nezabrání v hlasování. Takže my budeme snad moci hlasovat o námitce, která byla podána.
Zeptám pana ministra, jestli si tedy myslí, že může hlasovat. Může. Dobře. Hlasování může proběhnout. ***