(12.40 hodin)
(pokračuje Velebný)
Například Josef Novák a církve by si měli být opravdu rovni a zákon by prošel drtivou většinou hlasů, což by přinejmenším zklidnilo řvouny a jejich výkřiky by rázem nebyly relevantní. Protože však taková dohoda není, i když mohla být, zrodil se ještě větší problém, než byl ten původní.
Mně není příjemné být v jedné linii s lidmi, kteří vytahují jako vážně myšlené argumenty upálené čarodějnice, neskýtá mi to pražádné potěšení, ale nemohu zvednout ruku pro zákon, který jde nad rámce, o nichž jsme v této zemi kdysi jasně a pokud možno jednoznačně se dohodli. Podobně bych nikdy nechtěl zdržovat vyrovnání státu s církvemi jak kvůli obcím, jak kvůli často citovaným rozhodnutím Ústavního soudu, která ctím, tak i kvůli prosté a jasné spravedlnosti. Je totiž spravedlivé a nutné vrátit církvím majetky a vyplatit jim náhradu za ty, které vrátit nelze, ale musíme, prostě musíme postupovat stejně, jako jsme postupovali v jiných, v principu obdobných případech. Pokud církve zvýhodníme, pak sice dostanou více peněz, ale také nálepku hamižníků a protekčních vyvolených, pro které platí lepší spravedlnost. Nehledě na fakt, že jsme v časech zlých a nevede se zemi příliš dobře, neboť dokud bude v křesle premiéra pan předseda Nečas, tak to asi ani lepší nebude, protože jeho hospodářská politika, dámy a pánové, je zoufalá. Nicméně krize je objektivní fakt a tento stát nemá prostředky navíc a nebude je mít ještě několik let.
Dámy a pánové, v této zemi je přibližně 65 tisíc důchodců, kteří jsou na tom tak špatně, že kvůli nezaplaceným službám nebo drobným půjčkám nebo kvůli tomu, že naletěli hamižným prodejcům tzv. šuntů, tak tito lidé čelí exekucím. Počet lidí v chudobě roste. Invalidům pan ministr Drábek odepírá pomoc, jeho škrty ničí sociální síť. Propouštíme policisty, kvalita života se zhoršuje. A v této chvíli máme rozhodovat o tak masivním a zásadním transferu prostředků církvím? Navíc o transferu vypočítaném podle jiných pravidel, než jak jsme rozhodli v případě obyčejných občanů České republiky. To prostě, dámy a pánové, nejde.
Já myslím, že můžeme, pokud vláda, církve, opozice zasednou k jednomu stolu, připravit během krátké doby zákon nový a střízlivější. Nepochybuji o tom, že nalezneme řešení, které v této Sněmovně nezíská jen 101 hlasů, ale dejme tomu 160.
Dámy a pánové, děkuji. (Potlesk vlevo.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Antonína Seďu, který je jako další přihlášený do rozpravy.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, stojíme před jedním z nejdůležitějších hlasování, které v případě přijetí bude znamenat obrovské majetkové přesuny a změnu v nazírání široké veřejnosti na církev jako takovou.
Navrhuji vrátit návrh zákona do druhého čtení, a proto mi dovolte opětovně připomenout základní argumenty, proč je třeba přijetí návrhu zákona odmítnout, nebo alespoň zvážit, zda není v rozporu se slibem zákonodárce.
Z legislativně právního hlediska chci připomenout, že restituční legislativa vždy předpokládala pouze částečnou nápravu chyb a jejich částečné odškodnění. Naproti tomu předkládaný návrh zákona je vůči církvím více než velkorysý, protože předpokládá náhradu celého původního majetku včetně finanční prémie. A dále fyzické osoby - restituenti vždy museli svá práva včetně identifikace majetku prokázat a doložit. Církevní majetek a majetek náboženských společností se vydává v podstatě na základě politické dohody vládní koalice, a tím je v zákoně zapracována nerovnost v přístupu k fyzickým osobám. U restituce fyzických osob byl vždy základem pro stanovení velikosti nároků a případného odškodnění stav nemovitého majetku ke dni odnětí a jeho prokazatelný fyzický stav ke dni navrácení. A tento základ ocenění i stavu se v tomto případě ruší.
Závažným legislativním problémem je skutečnost, že v případě katolické církve bude faktickou správu fyzicky vráceného majetku vykonávat Vatikán, se kterým nemá Česká republika doposud uzavřenou mezistátní smlouvu.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, poněkud jinak vypadá návrh zákona z pohledu historických argumentů. Vždyť církevní majetek neměl nikdy povahu čistě soukromého a ničím neomezeného vlastnictví, protože nakládání s tímto majetkem, jeho zatěžování, zcizení nebo způsob užití výnosu z majetku podléhalo vždy kontrole, a to buď tzv. patronátní, nebo po josefínských reformách přímým dohledem státní moci. Podobná právní úprava byla přejata i do právního řádu první republiky. Současný návrh nakládání s majetkem nijak neomezuje ani neupravuje, a dokonce navrací církvím více práv, než měly před rozhodným obdobím.
Pro mě osobně je největším problémem skutečnost, že návrh zákona tiše relativizuje restituční období stanovené na období od 25. února 1948, protože předmětem vydání je i majetek, který podléhal pozemkové reformě z roku 1919 a její revizi z roku 1947. Proto se obávám, že návrh zákona může v některých případech zpochybnit zabavení majetku podle tzv. Benešových dekretů.
Vážení zákonodárci, návrh zákona velmi vágně specifikuje objem majetku, ze kterého je nárok vypočten. Je specifikován objem majetku zejména u zemědělské a lesní půdy v objemu, který církve vlastnily před pozemkovou reformou z roku 1919, resp. podle některých historických pramenů tento objem i převyšuje. Z návrhu zákona není patrné, zda byla při výpočtu tohoto nároku zohledněna skutečnost, že církvím a řádům byl v minulosti rozhodnutím Parlamentu nebo vlády poměrně velký objem majetku vrácen. Taktéž při ocenění majetku byly použity ceny, které neodpovídají ani současné realitě a zejména neodpovídají ani cenám, které jsou u restituční legislativy použity u fyzických osob. Finanční náhrada je úročena podle míry inflace, takže konečná částka bude vyšší než udávaných 59 mld. korun. I v tomto je výrazná nerovnost oproti fyzickým osobám restituentů. Těm vypočtený nárok nebyl nijak úročen nebo chráněn proti znehodnocení inflací. Pokud bychom použili tržní ocenění nároků v reálných cenách, pak finanční rozdíl v neprospěch státu činí cca 54 mld. korun.
Tady chci opětovně připomenout slova, která v roce 1991 pronesl tehdejší kardinál František Tomášek v okamžiku, kdy byl přijat výčtový zákon, kterým se restituovaly majetky církvím a náboženským společnostem. Tehdy pan kardinál František Tomášek řekl: "To je poslední nárok, který církev vznáší."
Vážené poslankyně, vážení poslanci, závěrem mi dovolte upozornit na možné dopady zákona na obce a některé další, ať již právnické, či fyzické osoby. Návrh zákona totiž neřeší problémy rozvoje obcí, kde je nakládání s pozemky a nemovitým majetkem blokováno § 29 zákona č. 229/1991 Sb. V návrhu zákona jsou velmi neurčitě stanoveny podmínky pro odmítnutí převodu pozemků zastavěných stavbami jiných vlastníků, ale především není řešen ani převod pozemků s takovými stavbami souvisejících nebo tvořících s nimi ucelený komplex. Podle návrhu zákona bude možné zpochybnit některé právní vztahy, které byly uzavřeny správci tohoto majetku v minulosti. To může zpochybnit i tzv. smlouvy o smlouvách budoucích směnných, kde Pozemkový fond České republiky v minulosti řešil problematiku pozemků určených k zastavění pro bytovou nebo veřejně prospěšnou výstavbu, a to přesto, že tyto smlouvy byly uzavírány vždy se souhlasem příslušné církevní autority.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, je věcí každého z vás, zda přijme argumenty, které jsem připomenul, a zda podpoří, či nepodpoří návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Navrhované majetkové vyrovnání totiž nemá nic společného s vírou, ale pouze s přesunem majetku, který tímto zákonem není transparentně vymezen ani ohodnocen. Taktéž není řešena odluka církve od státu komplexně a vyváženě a zejména s ohledem na současnou ekonomickou realitu naší společnosti.
Z výše uvedeného nemohu podpořit návrh zákona, a proto navrhuji opakování druhého čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců sociální demokracie.)***