(12.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Nevidím velkého smyslu hovořit zde o velkém inkvizitorovi Torquemadovi a jeho autodafé. Nebo o Bobligovi z Edelstadtu, jako někteří mí vážení kolegové. Držel bych se spíše argumentů z dnešní doby.
Nečasova vláda v rozpočtově velmi napjaté situaci dokáže bez uzardění vytřepat v příštích třech letech z důchodců 48 miliard korun, omezuje sociální výdaje všeho druhu i pro ty nejubožejší z ubohých. Dostala hasičské sbory a policii na hranici funkčnosti. Zřizuje nadstandardy ve zdravotnictví, aby mohla vytřást z lidí ještě vyšší finanční spoluúčast. Chce zavést zápisné, vlastně již předstupeň školného na univerzitách. Krátí výdaje státu na nejrůznější rozumné účely počínaje výdaji na platy učitelů atd. atp. To vše v situaci, kdy se na reparace katolické církvi přes výhradu Evropské komise ve státním rozpočtu peníze najdou. A to je velmi smutné. Národní socialisté proto pro předložený zákon hlasovat nebudou.
Co říci úplně na závěr?
Za prvé, církevní restituce silně rozdělují českou společnost, možná nenapravitelně. Je to chyba této vlády, jedna z největších, které zatím udělala. A nebylo jich málo.
Za druhé, církevní restituce, jejich tvrdé, nesmlouvavé vyžadování ze strany církví, vedou k poklesu společenského významu a důvěryhodnosti církví v zemi mezi občany. Možná také nenapravitelně.
Za třetí, strany, které dnes oponují tomuto zákonu, by měly veřejnosti jasně sdělit, že po příštích volbách, tedy pokud v nich budou úspěšné a sestaví vládu, přikročí k přehodnocení výše finančních náhrad církví. A nebude-li to možné, nebude-li možná dohoda o smlouvách, které by byly na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny nebo Parlamentu uzavřeny, tak přistoupit k rozpočtovým opatřením. Tedy trvat na tom, aby z náhrad církvím byly zejména hrazeny opravy církevních objektů a památek a veřejně prospěšná činnost sociálního charakteru uskutečňovaná k tomu účelu vytvořenými diakoniemi a jinými sociálními zařízeními. Tedy nezvyšovat další výdaje z rozpočtu pro církve.
Za Národní socialisty chci jasně říci, že na tom v příštím volebním období budeme trvat. Pokud Národní socialisté budou součástí nějaké vládní koalice či vládu v příštím období budou jen podporovat, budou tento záměr prosazovat do programového prohlášení budoucí vlády.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal o vystoupení Ladislava Šincla, který - vidím - není přítomen. Takže Ladislav Velebný - ten je přítomen. Prosím tedy Ladislava Velebného, aby se ujal slova.
Poslanec Ladislav Velebný: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážená vládo, dámy a pánové, nepřekvapím vás, když řeknu, že tento zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi nepodpořím. Nicméně je mi to velmi líto, že ho podpořit nemohu. Protože majetkové vyrovnání s církvemi je nutné a je nutné ho dosáhnout velmi rychle. Já bych pouze připomenul, že v této zemi vládly různé pravicové kabinety po většinu samostatné existence České republiky. Není tedy chybou sociální demokracie, že to s tímto zákonem tak dlouho trvalo. Ale to je nyní vedlejší.
Dámy a pánové, já jsem věřící člověk a jsem pro odluku církví od státu. Jsem pro vracení majetku církvím, který jim patřil. Ale opravdu nemohu podpořit tento vládní návrh zákona, který nyní projednáváme ve třetím čtení.
Vážená vládo, vážené ministryně a ministři, děláte mi ten život opravdu těžký. Podepíši hned věty, které vy omíláte pořád dokola jako politickou mantru, ale které přes vaši strašnou snahu znechutit je celému národu mají stále svoji platnost. Takže také říkám: co bylo ukradeno, musí být vráceno. Samozřejmě také tvrdím: církev musí být nezávislá na státu. Jistě, o tom není sporu. Můj problém se současným zákonem je jediný: je to předpis bezbřehý a v dané době nerealistický.
Nejdříve několik poznámek k tomu, co mi vadí na diskusi o tomto zákonu ze strany jeho militantních odpůrců. Někteří odmítají jakékoli vyrovnání státu a církví. Na to odpovídám: To by byla hloupost a nespravedlnost, jaká by se s námi táhla další desetiletí. Podobný názor je projevem nedospělé nenávisti ateistů k víře. Další mluví o tom, že církve si svoje majetky nakradly ve středověku, takže nyní nemají na nic právo, a vytahují inkvizici a já nevím, co ještě. Podle této logiky bychom měli vyhlásit válku Švédsku a silou našich gripenů a pandurů bychom si měli vymoci navrácení rudolfínských sbírek. Snad by se vešly do těch skvělých letadel, co nám je tak výhodně nakoupili naši - paní Parkanová, pan Nečas, Kalousek a další experti. (Smích z řad opozice.) Podle stejné logiky dávných krádeží by po nás Německo mohlo chtít miliardy za vypálené kláštery lemující spanilé jízdy husitských vojsk. A to nemluvím o znásilněných jeptiškách. (Ohlas v sále.)
Podobných argumentů zaznívá v této diskusi příliš mnoho a bohužel dostávají značný prostor v novinách, dokonce se objevují i zde v Parlamentu.
Dámy a pánové, v čem ale vidím podstatu sporu? Jde o dvě roviny. První je zde nedokončená pozemková reforma z roku 1947, která některé majetky církvím zákonným způsobem odebrala, avšak do komunistického převratu nebyla zúřadovaná. Tedy jsou zde značné majetky, které byly v pozemkových knihách ještě v minulé době zapsány jako majetek církví, nebo církevní, ale podle platné legislativy církevními majetky nikdy nebyly. Tyto pozemky a nemovitosti podle vládního zákona bude ale stát vracet. Pouze podotýkám, že v případě fyzických osob a restitučních zákonů z 90. let jsme takto vstřícní nebyli. Časová hranice byla jasná a daná. Po pravdě, já bych ty nemovitosti církvím přál. Naopak od mnoha lidí v této Sněmovně jsem přesvědčen, že například katolická církev užije těchto majetků a peněz k účelům celospolečensky prospěšným a především způsobem nepoměrně prospěšnějším, než jak naložil zde pan ministr Vondra se stovkami milionů v kauze ProMoPro nebo paní místopředsedkyně Parkanová při předraženém nákupu letadel, která povětšinou nelétají, a když létají, tak ne tam, kam potřebujeme.
Tedy první problém z mého pohledu je nerespektování pozemkové reformy z roku 1947. Druhá rovina je výpočet finanční náhrady. Řídí se jinými pravidly než výpočet použitý vůči fyzickým osobám v případě restitucí z 90. let. V tom spatřuji nerovnost, nespravedlnost a velkou chybu. A znovu říkám, z mé strany nejde o žádnou zášť k církvím, o nějakou závist. Jsem naprosto pevně přesvědčen, že nemůžeme postupovat jinak, než jsme postupovali v minulosti. Ale zde se to dnes děje.
Dámy a pánové, to jsou, myslím, dva racionální důvody, proč je vládní návrh nedobrý. Nejen nedobrý, horší je, že výsledkem jeho prosazení bude situace, kdy církvím vznikne reputační škoda, se kterou se budou muset potýkat po dlouhé roky. Proč se to stane?
Vládní koalice měla hledat kompromis s demokratickou opozicí. A říkám, že ten kompromis by se našel. Církvím bychom museli vracet dostatečné majetky a vyplatili bychom jim dostatečné náhrady za majetky. Ale nikoli nadstandardní vůči těm, kteří se mohli jako oprávněné fyzické osoby hlásit o restituční nároky. ***