(13.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Ten Masaryk, který se již od mládí vyjadřoval o katolicismu a katolické církvi kriticky, který ji vinil, že od středověku postavila svou autoritu, moc a materiální zájmy nad lásku k bližnímu. Ten Masaryk, který jako důvod svého vstupu do evangelické církve uváděl nejen vnitřní rozchod s katolictvím, ale hlavně touhu žít vírou opřenou o písmo a českou tradici."
Na adresu katolické církve pak prohlásil: "Odmítám Ježíše, jakého nám vnucuje církev. Vzpouzím se proti papežské neomylnosti, a jestliže se církev snaží dělat trochu sociální politiky, tak to nikoho jenom trochu prozíravého nemůže oklamat.
Proč nehorázné majetkové nároky římskokatolických prelátů neodmítne koaliční vláda zadlužené a krizí zmítané České republiky? Komu a proč se hodí tento kšeft? Znovu se mně vybavují prozíravá slova T. G. Masaryka: "Viděl jsem a vidím stále, jak katolická církev přijímá za své obhájce lidi mravně inferiorní a kompromitované."
Dámy a pánové, na minulém jednání nám zde ministr financí zvýšeným hlasem vykládal cosi o ukradených hodinkách v ceně 135 mld., které je prý třeba kardinálu Dukovi a jemu podobným vrátit. Ty hodinky prý podle ministra Kalouska kardinálovi ukradl Josef II., T. G. Masaryk, E. Beneš a komunisté. Obávám se, že ministr Kalousek, zmámený představou velkého kšeftu, nechce znát ani Bibli ani světské právo. Snadno by mohl zjistit, že ony stomiliardové hodinky, po kterých tak touží Vatikán, kardinál Duka a další hodnostáři, patřily a patří, řečeno slovy Bible, císaři. Řečeno slovy moderního práva patří českému státu a jeho občanům.
Tyto požadavky většina veřejnosti považuje za nemravné. Ne, nepatřím k těm, kdo by žádali od kardinála odškodné za křížové výpravy a násilnou pobělohorskou rekatolizaci. Ale pokud císař, tedy jazykem práva moc světská, cosi propůjčil Dukovým předchůdcům, případně pokud v rozporu s biblickým příkazem skromnosti si římskokatolická církev mnohé přisvojila a vynutila od poddaných, od lidí v tísni a nouzi, slušela by dnes římskokatolické církvi pokora.
Proč a na čí účet si chce vláda uplatit církevní preláty v této vytunelované, rozkradené, zadlužené, nezaměstnaností, ekonomickou krizí a sociální chudobou ohrožené republice? A o jakých hodnotách, o jaké potřebě lepších mravů to mluví státem placení a zaopatření katoličtí preláti, kteří ve spojení s kmotry a politickými šíbry chtějí bez souhlasu a proti vůli občanů připravit chudnoucí stát o dalších 135 mld. v nemovitostech a v penězích?
Ministr financí Kalousek je, jak známo, pragmatický politický obchodník, který jde vždy tvrdě za svým cílem. V současné ekonomické krizi a při současném zadlužení státu, ke kterému on sám ve všech možných vládách vydatně přispíval, diktuje nekřesťansky kruté úspory a škrty veřejných výdajů. Pro nadcházející léta bez milosti snižuje kupní sílu penzí, omezuje sociální dávky, výdaje na vzdělání, na kulturu, na bezpečnost občanů a jejich majetek. V příštím roce se chystá vláda ořezat i příspěvky na bydlení, které zajišťují mnohým sociálně slabým střechu nad hlavou. Čím si tedy vysvětlit tu neobvyklou štědrost vlády a asociálního ministra financí k římskokatolické církvi? Čím vysvětlit, že ministr financí na lidech sociálně slabých a na nejpotřebnějších veřejných službách nemilosrdně šetří každou korunu, zatímco římskokatolické církvi chce rozdávat desítky miliard?
Zdá se, že Dominik Duka ve vrcholných církevních funkcích zavrhuje odkaz biblického Krista a žádá po státu a lidu, který je podle ústavy zdrojem veškeré moci, mnohamiliardové majetky a desítky miliard korun v hotovosti, jako by i dnes církevní hodnostáři českým občanům svými požadavky říkali: Chceš odpuštění hříchů dědičných? Zaplať! Chceš pokřtít dítě, chceš se oženit, chceš se vyhnout soudům, kterými ti hrozí Dominik Duka? Zaplať! Ve své lačnosti majetku a peněz Čechů, Moravanů a Slezanů je kardinál až nezvykle tvrdý. K argumentům, že je český stát v krizi a že šetří i na rodinách s dětmi, na důchodcích, na sociálně slabých a zdravotně postižených, zaujímá postoj hodný kupčíka a biblického penězoměnce. Kardinál otevřeně českému státu a lidu jménem římskokatolické církve vzkazuje: Krize nekrize, plaťte a dávejte, chceme půdu, lesy a peníze, a to hned, děj se co děj.
A tak považuji za vhodné ještě jednou konstatovat, že církve mají podle posuzované předlohy zákona dostat majetek za 75 mld. Kč a k tomu 59 mld., které se při třicetiletém splácení a při započtení inflace mohou podle vládních odhadů zvednout až na 96 mld. Snahu předhodit platby na příští vlády a příští generace považuji za neuvěřitelnou podlost. Ano, ti samí politici, kteří farizejsky varují před narůstáním státního dluhu, dělají všechno pro to, aby republiku zadlužili co nejvíce. To vše a mnohé další důvody činí z posuzovaného návrhu zákona o takzvaných církevních restitucích věc značně podezřelou. Pro mne osobně dokonce naprosto nepřijatelnou. Stále totiž platí, že není-li mravná cesta, nemůže být mravný ani cíl. Lze pak důvodně předpokládat, že přijetí zákona zvýší sociální napětí ve společnosti, povede k většímu rozhořčení mezi občany a dlouhodobě poškodí náboženská sdružení, která tento dar na úkor sociálních potřeb občanů získají.
A tak si ještě závěrem dovolím citovat pozoruhodná slova velkého Američana Abrahama Lincolna, která pronesl 12. ledna 1848 ve Sněmovně reprezentantů: "Každý národ má všude právo povstat, zbavit se své vlády a vytvořit vládu novou, která se mu lépe hodí, touží-li po tom a má-li dost síly." Ano, to je nejcennější nejsvětější právo, které, jak doufám a věřím, osvobodí i Českou republiku.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do rozpravy v této chvíli je pan poslanec Grospič. Prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, odmítání církevních restitucí je -
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon, já se kolegovi omlouvám, ale já tady slyším hrát nějaké přijímače, což si myslím, že není úplně v pořádku, abych tady slyšel zvuk nějakých přenosů. Já bych byl rád, pokud si něco pouštíte, aby to bylo v naprosté tichosti.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Rozumím tomu, kolegyně a kolegové, že téma církevních restitucí je natolik závažné, že zvláště pro dnešní koaliční poslance vyžaduje mimořádnou trpělivost vyslechnout stanoviska opozice a pevné nervy, protože to je pro ně další vklad do budoucnosti. Podobný vklad do budoucnosti, jakým byly restituce anebo kuponová privatizace v devadesátých letech. ***