(13.10 hodin)
(pokračuje Semelová)
Kam se podíváte, nejsou peníze. Ve školství se snižují platy učitelů a nepedagogických pracovníků, nejsou peníze na pomůcky, učebnice, žákovské kurzy, ale také například na povinné pojištění zaměstnanců či náhrady za nemocenskou. Zatímco v roce 2007 měly školy na pomůcky 1,6 mld. korun, letos dostaly pouhých 400 mil. Po započítávání zvýšené sazby DPH činí celkový pokles zhruba 80 %. Finanční náklady se stále víc přenášejí na kraje, na obce, na rodiny. Vysokoškolákům chcete zpoplatnit studium. Místo toho, abyste investovali do budoucnosti, tedy do vzdělání, vrazíte peníze církvi. Školství však není jediný resort, kde se nedostává. Finanční prostředky chybí policii, chybí hasičům, ale také třeba zemědělcům. Ušetřit se má na kojeneckých ústavech, dětských domovech a podobných zařízeních. Ve zdravotnictví se musí platit doslova nekřesťanské poplatky za návštěvu u lékaře, za pobyt v nemocnicích, za léky a zdravotnické pomůcky. Nedostupné pro mnoho pacientů budou lázně a rehabilitace. Ale pro církve se peníze najdou!
Další oblast - sociální. Sociální škrty povedou k prudkému nárůstu chudoby a sociálnímu vyloučení. Postihnou přitom všechny nízko- a středněpříjmové obyvatele a celé rodiny, ale pochopitelně také ty, kteří jsou díky těmto škrtům už zcela bez příjmů. S krácením se potýkají zdravotně postižení nebo ti, kteří o zdravotně postižené děti i dospělé pečují. Peníze na udržení provozu a zaplacení mezd nemají provozovatelé sociálních služeb. Seniorům krátíte valorizace důchodů, což mnohé přivede do velmi napjaté situace. Je to vaše vláda, která těmito škrty dosáhla toho, že vůbec poprvé v historii vyšli do ulic protestovat právě senioři.
Peníze se nedostávají také na politiku zaměstnanosti. Přitom podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí je v České republice úřady práce oficiálně evidováno 497 tisíc nezaměstnaných. Dalších 330 tisíc rovněž podle údajů MPSV evidováno není. Zavedením řady nových důvodů pro krácení sociálních dávek se podpora v nezaměstnanosti pro občany stává velmi nedostupnou. Někteří uchazeči o zaměstnání tak přecházejí do systému pomoci v hmotné nouzi, ale velké množství z nich nemá nárok na žádnou pomoc od státu. V evropském srovnání je česká podpora v nezaměstnanosti extrémně nízká a krátká.
Ke krácení dochází i v pomoci v hmotné nouzi, uzákoněno je časové omezení vyplácení dávek na bydlení, odstraněn má být doplatek na bydlení. Mnozí důchodci, ale i další tak nebudou mít dostatek prostředků na úhradu nájemného a dalších nákladů na bydlení. Pak hrozí zastavení dodávky elektrické energie, plynu, tepla, vody, nebo dokonce vystěhování z bytů. Spolu s krácením valorizace lze pak očekávat, že míra chudoby důchodců by se uvedenými opatření mohla až zdvojnásobit.
Na to všechno nejsou peníze, na církev se najít musí. Řekněte rovnou: "Občané, my na to nemáme, protože tady přes dvacet let tunelujeme zemi, protože jsme rozdali, rozprodali a rozkradli miliardové majetky a protože teď se zbavujeme rozsáhlých majetků, které mohly být zdrojem na zaplacení například právě toho zdravotnictví, školství, sociální oblasti, policie, hasičů, na pomoc českým zemědělcům."
Tato vláda, vláda Petra Nečase, jednoznačně staví zájmy církve nad zájmy státu a jeho občanů, kteří jsou ve velké většině ateisty. Zřejmě si uvědomuje, že má na svědomí už tolik hříchů, že se snaží nějak vykoupit - a ty to, občane, zaplať! Předkladatelé zákona a jeho zastánci přesvědčují občany, že návrh zákona je nutné přijmout, protože v opačném případě by hrozily ze strany církví soudní spory. Tak ať se církev soudí! Ať dokazuje, že jí to nebo ono skutečně patří! Ale nechtějte po lidech, aby to platili, a po nás, abychom s tak nehoráznou legalizací vytunelování České republiky souhlasili. (Potlesk poslanců KSČM.)
Na závěr chci říci: Odmítli jste zamítnutí tohoto zákona, odmítli jste referendum k vydání majetku církvi, popřeli jste právo občanů této země rozhodnout. Vzhledem k tomu, o jak závažný krok jde, jsem však přesvědčena, že lidé mají plné právo vědět, jak kdo v této otázce hlasuje. Navrhuji proto veřejné hlasování, tedy hlasování po jménech.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Foldyna se hlásí s faktickou, takže mu dám dvě minuty na jeho vystoupení.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Já si myslím, že to ani nevyužiji. Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl paní kolegyni poněkud poopravit. Ona tady hovořila o věřících. Paní kolegyně, v této chvíli a na tomto místě tady přece nejde o věřící! Jde opět a zase o mamon! O mamon a světskou moc, tak jak jsme tomu byli svědky v 15. století! Církev chce získat zpátky své peníze a svůj vliv a někteří, kteří tady možná s námi sedí, to samé. Díky. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď budeme pokračovat. Další přihlášený je pan poslanec Grebeníček, takže ho žádám, aby přednesl své vystoupení.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, není žádným tajemstvím, že už 23 let ruším poklid novodobých mocipánů a kazím jim chuť při jejich sametových bohoslužbách. Zastávám totiž názor, že různé nepravosti a jejich schvalování a provádění je nutné odsoudit vždy a za všech okolností. Na moji maličkost si brousili zuby mistři skandalizačních ptákovin řadu let. Když jim chyběla logika důkazů, začali vypouštět fámy a zamlžené signály mající s realitou pramálo společného. Byla to pak především značná trpělivost, s níž jsem dával příležitost svým odpůrcům, aby se znemožnili. V žádném případě se však nedomnívám, že by snad nyní prožívali nějaké znechucení nad svým vlastním morálním bahnem. Takoví nejsou. Vyznačují se etikou predátorů s pramalým pochopením pro hodnoty slušného lidského soužití. Inklinují ke kultu bezmezného povrchního sobectví, mocichtivosti, chamtivosti, úplatkářství, korupce, pomstychtivosti, prostě k podrazům všeho druhu.
Zajímavé je, že výhrůžky vůči mojí maličkosti se objevovaly zejména tehdy, když jsem veřejně vystupoval k problémům vrácení majetku šlechtických kolaborantů a napojení špiček katolické církve na sudetoněmecký landsmanšaft. Ano, v mém případě došlo dokonce ke kriminalizaci takzvaných verbálních trestných činů. Těchto činů jsem se údajně dopustil například tím, že jsem veřejně mluvil o mši na srazu sudetoněmeckého landsmanšaftu, kterou tehdy odsloužil olomoucký biskup Jan Graubner. A bylo až k smíchu, když jsem pak musel vysvětlovat, že Vatikán skutečně uzavřel ve 30. letech minulého století konkordát s Hitlerem a že němečtí, či fašističtí vojáci nesli na svých opascích nápis Gott mit uns, tedy Bůh s námi. "Ty asi nevěříš v Boha?" cituji z rozhovoru Karla Hvížďaly s Arnoštem Lustigem. "Věřím i nevěřím, jsem někde mezi," cituji Lustigova slova. "Ale moje maminka byla velmi pobožná, přestala se modlit až v Osvětimi Březince, když viděla osmimetrové jámy, kam Němci házeli židovská batolata, polévali je benzinem, prokládali poleny a pálili." ***