(14.50 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
V souladu s aktuální bezpečností strategií České republiky je podíl na zajišťování mezinárodní bezpečnosti a stability naším strategickým bezpečnostním zájmem. Je však potřeba zmínit, že s vojenskou přítomností bylo dosud spojeno i poměrně výrazné zapojení České republiky do civilních rekonstrukčních a rozvojových aktivit, a to zejména prostřednictvím civilní části provinčního rekonstrukčního týmu v provincii Lógar. Na základě dohody afghánské vlády a mezinárodního společenství byl domluven scénář postupného ukončení této formy civilně vojenské spolupráce. Proto i Česká republika svůj provinční rekonstrukční tým do poloviny příštího roku uzavře.
To by však nemělo znamenat automatické snížení naší účasti na přímé podpoře společenského a ekonomického rozvoje Afghánistánu včetně stabilizace jeho rozpočtu. Naopak, nejen afghánská strana, ale naši mezinárodní partneři oprávněně očekávají, že dostojíme svým závazkům a budeme nadále pokračovat v započaté práci, jen jinou, standardnější formou, ať již jde o klasické formy zahraniční rozvojové spolupráce, přímé příspěvky do afghánských rozpočtů a programů, nebo o humanitární pomoc.
Je potřeba si uvědomit, že již od roku 2013 může Česká republika garantovat pouhých zhruba 20 mil. korun na zahraniční rozvojovou spolupráci, což by představovalo až čtyřnásobný propad oproti dosavadní účasti. Pokud by spolu se snížením vojenské přítomnosti automaticky a výrazně poklesl i rozvojový příspěvek, značně by tím utrpěl po několik let budovaný pozitivní obraz České republiky jakožto spolehlivého a efektivně fungujícího partnera a velká část dosavadních investic by tím byla nepochybně zmařena, a to nejen ve smyslu finančním. Určitě by utrpěly naše zájmy v oblasti případných na rozvojovou spolupráci přirozeně navazujících obchodních vztahů. Proto je nezbytné spolu se zdroji na podporu české vojenské přítomnosti v Afghánistánu nebo na přímou podporu afghánských ozbrojených složek hledat i zdroje, které by České republice v následujících letech umožnily udržet a garantovat určitou míru účasti na dalším civilním vývoji v Afghánistánu.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu místopředsedovi vlády. Vládní návrh projednal výbor pro obranu, jehož usnesení bylo doručeno jako sněmovní tisk 698/1. Prosím nyní o slovo zpravodaje výboru pro obranu pana poslance Jana Vidíma.
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně, vážená paní předsedkyně. Paní a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se dvěma usneseními, které Poslanecká sněmovna k předložené materii přijala. Učinila tak na své 7. schůzi 6. června.
V prvém usnesení se věnovala výlučně vyslání našich vojáků do zahraničních misí. A zde výbor pro obranu doporučil Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s:
I. prodloužením působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany
v silách ISAF,
2. prodloužením působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v operaci sil KFOR,
3. prodloužením působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v operaci ALTHEA,
4. prodloužením působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany vyčleněných z 601. skupiny speciálních sil na ochranu zastupitelského úřadu v Kábulu,
5. prodloužením působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v misi MFO na Sinajském poloostrově,
6. prodloužením působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v operačním velitelství operace Evropské unie NAVFOR ATALANTA,
7. vysláním příslušníků rezortu Ministerstva obrany k posílení velitelských struktur Organizace Severoatlantické smlouvy a Evropské unie,
8. vysláním sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandu a
9. působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v operacích Sil rychlé reakce NATO Response Force.
Celý text onoho usnesení vám samozřejmě přednesu ve chvíli, kdy o něm budeme hlasovat. Je podstatně rozsáhlejší, než co jsem přednášel v tuto chvíli.
Druhé usnesení, které k předmětné věci výbor pro obranu přijal: Výbor pro obranu doporučil Poslanecké sněmovně vyslovit poděkování příslušnicím a příslušníkům Armády ČR za vynikající práci a reprezentaci České republiky v zahraničních operacích.
O těchto dvou usneseních se samozřejmě bude hlasovat odděleně už jen proto, že každé z nich vyžaduje jiné kvorum pro schválení. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Zahajuji všeobecnou rozpravu. S přednostním právem se do ní hlásí místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Dále je přihlášen pan poslanec Alexander Černý, Petr Hulinský, Jan Hamáček, Antonín Seďa. Slovo má místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní předsedkyně.
Ministr Alexandr Vondra tady řekl, že je to vážné téma a že bychom mu měli věnovat náležitost pozornost. Tak s tímto jeho výrokem já vřele souhlasím, protože si taky myslím, že to je docela zásadní rozhodování o tom, kam pošleme své vojáky s těmi všemi riziky, která to samozřejmě s sebou nese. Proto mi ta debata také připadá důležitá.
Já vlastně z té řady misí, o které se tady rozhoduje, chci mluvit samozřejmě o té, která v této chvíli je nejvýznamnější, protože samozřejmě je v této chvíli nejrozsáhlejší a ještě zřejmě nějakou dobu bude. Takže já se budu soustředit především na tu, která zřejmě je spojena s největšími riziky a otazníky do budoucna. Já jsem tady k tomuto tématu také v minulosti vystupoval, takže vlastně tady navazuji na to, co jsem říkal v minulosti.
Možná si ještě vzpomenete, že jsem k této misi býval kritický, a tak mi dovolte, abych nejdřív přivítal to, že vlastně jsme seznamováni s určitým harmonogramem stahování našich vojáků z mise v Afghánistánu. To samozřejmě mohu přivítat. Jenom bych rád řekl, že pokud jsme teď v takovémto poměrně významném bodu, že začínáme stahovat vojáky, tak je možná také čas si vzít z celé té několikaleté historie určité ponaučení a říci si, co z toho plyne pro podobné akce do budoucna. Já si nemyslím, že bych toho byl schopen sám, ale aspoň naznačím za sebe, co mi tam připadá důležité.
Myslím si, že se ukazuje, že je poměrně snadné, nebo snadnější se někde rozvinout vojensky. Problém je mít také jasno v tom, čeho tam chci dosáhnout, jaké mám strategické cíle a jestli jsem schopen je splnit. To se ukazuje být do budoucna osudové. Pokud se nepoučíme z této mise, tak to může být teprve fatální.
Já bych tady rád řekl, aby bylo jasno, že akci zahájenou Spojenými státy po 11. září 2011, zásah v Afghánistánu proti Al-Káidě, pokládám za oprávněný a myslím si, že dokonce jeho základní cíl byl v určitém zase ne tak dlouhém čase splněn. Al-Káida ztratila svou základnu v Afghánistánu a zároveň Talibanu bylo poměrně jasně dáno najevo, že spojení s Al-Káidou je něco, co se mu hodně nedoporučuje. Já myslím, že tohle poučení bylo zřejmé a vlastně to v tomto ohledu v té první fázi fungovalo. Možná tohle mělo být východisko pro dosažení nějaké bezpečnostní neutralizace prostoru Afghánistánu, protože v té době Spojené státy mohly diktovat Talibanu podmínky. A to je úplně jiná situace, vážení přátelé, než je dnes. Takže tehdy byla určitě vhodná chvíle, kdy mohly být stanoveny podmínky a mohly být vytvořeny podmínky pro tu neutralizaci té poměrně nebezpečné oblasti. ***