(10.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji a zvu k mikrofonu pana poslance Ladislava Šincla, ten je druhým přihlášeným do rozpravy. Prosím.
Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se i já v krátkosti vyjádřil k navržené novele zákona.
Novela zákona č. 359 z roku 1999 Sb., účinná od 1. 6. 2006, stanovila povinnost v ustanovení § 29 citovaného zákona zaměstnanci obce s rozšířenou působností nejméně jednou za tři měsíce navštívit dítě, kterému byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova.Ustanovením § 34 uvedeného zákona je uložena povinnost zaměstnanosti obce s rozšířenou působností nejméně jednou za tři měsíce navštívit dítě, které je ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a projednat s ním zejména možnost zaměstnání nebo přípravy na budoucí povolání, zaměstnání po ukončení výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody.
Před touto novelou byl interval návštěv jednou za šest měsíců. Avizuji, že předložím pozměňovací návrh, ve kterém navrhuji snížit frekvenci těchto návštěv. S dětmi jsou sociální pracovnice mnohdy v kontaktu i v době, kdy navštěvují rodiče během svátků, prázdnin nebo prodloužených víkendových pobytů. Se sociálními pracovnicemi ústavů jsou také často v kontaktu. Z toho důvodu navrhuji původní interval, to je jednou za šest měsíců. Případně sjednotit frekvenci návštěv v ústavech s návštěvami rodin, kde žije dítě, které bylo svěřeno do péče jiné fyzické osobě než rodiči. Ustanovením § 19 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, je v těchto případech stanovena povinnost navštívit tuto rodinu s dítětem v cizí péči nejméně jednou za tři měsíce v období prvních šesti měsíců a poté v souladu se zájmy dítěte podle potřeby, nejméně však jednou za šest měsíců.
Mám za to, že sjednocení četnosti návštěv dle ustanovení § 19, 29 i 34 by nebylo proti zájmům dítěte. Navíc, a to je podstatné, by sociální pracovnice měly větší prostor pro práci s ohroženými dětmi, tedy dětmi, které ještě nejsou v ústavu, ale péče ze strany rodičů není dobrá. Pro kvalitní práci je nutné stanovit individuální plány práce s rodinou, pořádat případové konference, řešit složité sociální situace rodin, aby nedošlo k postižení jako v případech dětí Valových a Havelkových, kdy Evropský soud pro lidská práva uložil ve svých rozsudcích - ze dne 21. 6. 2007, Havelka proti České republice, a ve svém dalším rozsudku ze dne 26. 10. 2006, Valová a Vala proti České republice - České republice finanční odškodnění za nesprávný postup. Předpokládám, že jste se s tím všichni seznámili, a proto vás zde nebudu zdržovat.
Problémem všech obecních úřadů obcí s rozšířenou působností je často časová tíseň. Těch problémů k řešení přibývá, ale počet sociálních pracovnic zůstává stejný. Domnívám se, že navrhovaná úprava návrhu zákona bude efektivní pro všechny obecní úřady obcí s rozšířenou působností, nejen ty, které nemají ve svém správním obvodu dostatečnou kapacitu dětských domovů a výchovných ústavů a jsou nuceny navštěvovat nezletilé a mladistvé po celé republice, protože dle § 61 zákona nelze dožádat místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí v místě sídla ústavního zařízení o provedení návštěvy. Rovněž je nutno mít na paměti, že avizovaná novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, která prochází v současné době schvalovacím procesem, uzákoní ještě další povinnosti sociálním pracovnicím především v souvislosti s předpokládanými změnami v oblasti pěstounské péče.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče, a zvu k mikrofonu dalšího přihlášeného. Je jím pan poslanec Václav Votava.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, také já bych se chtěl vyjádřit k projednávané problematice, byť tedy ne z pozice odborníka, z pozice laika, ale s jistými zkušenostmi ze své poslanecké práce.
V souvislosti s novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kterou v současné době projednává Poslanecká sněmovna, se znovu dle mého otevírá otázka faktického rušení kojeneckých ústavů a přesunutí dětí z nich do pěstounských rodin. To se týká i dětských domovů. Zaznamenal jsem dokonce vyjádření pana ministra Drábka, které učinil loňského roku do tisku, že by se tak mělo stát do dvou let. Myslím, že pak to trochu korigoval, ale pochybnosti a obavy jistě zůstávají. Zůstávají obavy o rušení dětských domovů a kojeneckých ústavů, které mohou po přijetí tohoto zákona následovat. Podporovat více výchovu dětí v rodinách, ať už v jejich širší rodině původní, nebo pěstounské, já považuji za správný trend, který je třeba podporovat. Vše má vždy ale nějaké to ale a tím je způsob, jakým se tento trend chystá naplnit současná vláda. Jistě, dětem běží čas jinak než nám dospělým, ale přesto se domnívám, že jde o unáhlené rozhodnutí.
Je třeba si položit otázku, zdali si vláda opravdu myslí, že za několik let zde najde armádu vyškolených, vhodných a obětavých pěstounů. Možná najde, možná nenajde. Věřím také, že řada pěstounů do toho půjde s čistými úmysly, s úmysly opravdu pomoci těmto dětem. Nelze ovšem ale také vyloučit to, že někteří spíše se orientují vidinou peněz z tohoto.
Jako zákonodárce, který žije ve svém regionu v okresu Tachov, jsem nejčastěji v kontaktu s dětským domovem v Plané. Postupem času jsem mohl pozorovat, jak se tento dětský domov také mění. Děti nyní bydlí v nové rekonstruované budově, jsou rozděleny po osmi do samostatných bytů, kde si spolu se svými tetami také hospodaří, pomáhají s přípravou jídla, s úklidem, sourozenci bydlí spolu, nejsou rozděleny podle věku. V jednom z bytů žijí nezletilé matky se svými dětmi, učí se zde pod dohledem tet o své děti starat a zázemí domova jim umožňuje dokončit si také své vzdělání. V tomto planský domov svým způsobem už myslím tuto vládní strategii také naplňuje. Je dalek představě dětských domovů z let šedesátých a dalších. Nový systém dětských domovů se tedy blíží rodinnému způsobu života a má i s někdejšími v uvozovkách děcáky, jak jsem řekl, málo společného. Děti mají možnost v zimě jet na hory, v létě k moři, o děti je i po materiální stránce myslím velice dobře postaráno.