(10.00 hodin)
(pokračuje Čechlovský)
Právě s poslední jmenovanou záležitostí si ale dovolím jednu poznámku, která se zákonem možná zdánlivě nesouvisí. Ponecháme-li zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc u ústavních zařízení a především dětských center pro děti do tří let, resp. kojeneckých ústavů, dá se předpokládat, že prostě bude potřeba udělat celou řadu opatření tak, aby byl dodržen předkládaný zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Vzhledem k tomu, že jedním z velkých zastánců zachování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc u ústavních zařízení je i Ministerstvo zdravotnictví, předpokládám, že se Ministerstvo zdravotnictví nejlépe písemně zaváže k tomu, že bude aktivně spolupracovat s Ministerstvem práce a sociálních věcí na metodickém vedení zařízení tak, aby došlo ke striktně funkčnímu oddělení zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a kojeneckých ústavů a bylo naplňováno ustanovení o maximální kapacitě zařízení ZDVOP, že změní vyhlášku ohledně složení personálu tak, že dojde k razantnímu navýšení sociálních pracovníků, tak aby bylo naplňováno ustanovení o aktivní spolupráci s rodinou, že bude aktivně spolupracovat na zavádění standardů kvality a vezme na vědomí, že tyto standardy budou vytvářeny s ohledem na zájmy dětí a trendy v oblasti sociálně-právní ochrany, a nikoliv s ohledem na stávající technické či personální podmínky zařízení, že nebude žádáno, aby byly zničeny podmínky provozu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jenom proto, že některá zařízení nejsou schopny naplnit, a konečně že náklady na tyto úpravy poté neponese sociální oblast a státní příspěvek nebude valorizován z důvodu úpravy poměru zařízení. Děkuji za pochopení.
Ale zpět k tomuto bodu a už úplně na závěr. Kolegyně a kolegové, já bych chtěl moc poděkovat dnes omluvené paní kolegyni Wenigerové za její velkou pomoc na průběhu přípravy tohoto zákona, panu ministru Drábkovi a jeho týmu za velkou trpělivost, protože zákon byl skutečně projednáván dlouho. Chtěl bych ale poděkovat vám všem za velký zájem a spolupráci na této problematice, protože si myslím, že se právě na tomto zákoně podařilo vyvrátit klišé, že Poslaneckou sněmovnu sociální problematika nebo problematika dětí nezajímá. Chtěl bych vám poděkovat za spoustu hodin diskusí a debat, připomínek i návrhů, které bezpochyby nebyly nebo nebudou ze sta procent vyslyšeny a naplněny, ale s jejichž pomocí se nám, o tom jsem přesvědčen, podaří naplnit záměry, s nimiž je tento zákon předkládán a diskutován. Děkuji vám zdvořile.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče, a zvu k mikrofonu paní poslankyni Martu Semelovou, která je první písemně přihlášenou poslankyní do obecné rozpravy.
Poslankyně Marta Semelová: Dobré dopoledne, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové.
Každému z nás jde určitě v prvé řadě o zájem dítěte, o jeho co možná nejšťastnější život v rodině, nejlépe vlastní, příp. náhradní, a pokud to z nějakého důvodu není možné, pak zařízení, jež mu poskytne zázemí, bezpečí, jistotu, přátelství, citová pouta. Návrh zákona včetně komplexního pozměňovacího návrhu však neposkytuje podle mého názoru záruky a jistoty těmto dětem a znamená i riziko pro existenci kojeneckých ústavů, dětských domovů i klokánků. Nezaručuje také dostatečnou kvalitní přípravu těch, kdo by dětem měli poskytnout pěstounskou péči.
Časový rozsah přípravy uvedený v novele ve výši 48 hodin a u žadatelů o pěstounskou péči na přechodnou dobu 72 hodin je naprosto nedostatečný. V dětských domovech je podle statistik maximálně 6 % sirotků, zato více jak polovina dětí má náběh na patologické chování, velký počet dětí má taková zdravotní postižení, která vyžadují náročnou celodenní odbornou péči, další mají značnou psychickou újmu, prošly citovým strádáním, týráním, zneužíváním. V zařízeních jsou děti alkoholiků a drogově závislých rodičů. A pro zájemce o pěstounství má podle předkladatelů stačit pouhých 48, resp. 72 hodin přípravy? To může vést k vážnému ohrožení zdraví a celkového vývoje dítěte. Znovu opakuji, že v zahraničí je tato příprava mnohem delší - např. v Norsku probíhá tato příprava minimálně v rozsahu tří let.
Za velmi diskutabilní považuji i nejasné určení, jakým způsobem bude probíhat výběr pěstounů a kdo bude odbornou přípravu zajišťovat. Velmi nerada bych se dočkala, že se bude jednat o byznys pro nějakou nejmenovanou firmu, agenturu či společnost, ale třeba i pro jednotlivce z řad některých zájemců o poskytování pěstounské péče. V této souvislosti musím zdůraznit, že si pochopitelně velmi vážím a smekám před těmi, kteří jako pěstouni o děti pečovali a pečují. S řadou z nich jsem osobně mluvila a vím, jak nesmírně náročná práce, a to po všech stránkách, to je. To však neznamená, že si zakryjeme oči před nedostatky tohoto návrhu.
Za jeden z největších problémů předložené novely pokládám pěstounskou péči na přechodnou dobu. Osobně nemohu přijmout představu, že děti budou střídat rodiny, znovu a znovu si budou zvykat na nové pěstouny, na nové prostředí, školu, kamarády. Umíte si představit, co to udělá s takovým děckem, když bude popáté, podesáté i víckrát vráceno? Kdy nebude vědět, co ho čeká dál, kam přijde, kdo mu bude dál určen? Kdy nebude mít pevný bod a blízkého člověka, o kterého se může opřít? Kromě toho je tu i reálné nebezpečí týrání a zneužívání dětí. Konečně tyto případy jsou dostatečně známy i ze zahraničí a v návrhu to dostatečně ošetřeno není.
V návrhu novely jsou i další sporné body. Mám na mysli snižování státního příspěvku za každý den nepřítomnosti dítěte v zařízení, stanovení maximálního počtu umístěných dětí bez ohledu na to, že jsou rozmístěné ve více samostatných bytech či budovách, délka pobytu v klokáncích, aniž by se bralo v úvahu, co s dětmi bude dál, nejasnosti kolem odměn pěstounů - rodičů pečujících o zdravé děti, kteří se mohou dostat do obrovských existenčních nejistot, a na druhou stranu nebezpečí, že se o pěstounství budou hlásit někteří zájemci z čistě finančních důvodů. Zároveň, i když vím, že to není přímo předmětem této novely, musím říci, že jsem se nezbavila obav, že jde o postupnou likvidaci toho, co zde funguje, tedy kojeneckých ústavů, dětských domovů i klokánků.
Na závěr dovolte ještě jednu poznámku. Asi se shodneme na tom, že velký význam má práce s biologickou rodinou a prevence. Požadavek neodebírat děti ze sociálně ekonomických důvodů je jistě správný. Ale podívejte se, jaká je stávající situace nejen seniorů, jimž jste jako koaliční poslanci zhoršili životní podmínky včerejší diskusí o nižší valorizaci důchodů, ale také mnoha rodin s dětmi, zvlášť v případech, kdy se jedná o samoživitelky. Příjmovou chudobou je podle Českého statistického úřadu ohrožen zhruba každý desátý občan. Z hlediska skupin obyvatelstva dopadá nejvíc právě na matky samoživitelky. Ty totiž patří ke skupinám nejvíce ohroženým nezaměstnaností a chudobou. Představují zhruba jednu pětinu z celkového počtu 1 až 1,5 mil. lidí, kteří jsou v České republice se svými ročními příjmy na samém dně. Každá třetí žena, která se dostala do prodlení s úhradou svého finančního závazku, je samoživitelka. Je proto pochopitelně i snadnou obětí lichvářů, nebankovních rychlých půjček a exekutorů. Myslím, že Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale především vláda jako celek by se měla v prvé řadě zabývat tím, jak zabezpečit rodinám takové sociální a ekonomické podmínky, aby se o své děti mohly plně starat bez obav, kde na péči o ně a na výchovu vezmou peníze. V popředí zájmu vlády je však péče o někoho zcela jiného, jak ostatně dokazuje i úsilí o materiální blaho církví.
Musím říci, že v předložené novele je řada pozitivních změn, ale také neřeší mnohé nadnesené otázky, které jsem zde zmínila. I proto školský výbor navrhl zamítnout tuto novelu a ani já nemohu tuto novelu podpořit.
Jinak podrobně v rozpravě potom načtu některé pozměňovací návrhy.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.) ***