(9.50 hodin)
(pokračuje Heger)
Cílem transformace je samozřejmě, tak jak s tím souhlasíme, minimalizace počtu dětí umisťovaných do ústavní péče a s tím spojená restrikce pobytových služeb ve prospěch posilování ambulantních a terénních služeb. Zásah do možnosti sdružovat dětský domov a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je krokem, který není zcela v souladu s uvedenými cíli, protože pro futuro dojde k narušení poskytování služeb.
Pokud by snad někdo argumentoval finanční motivací zřizovatele dětského domova, která ho vedla ke zřizování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a dneska kojenecké ústavy většinou tuto funkci nasmlouvanou mají, a pokud by se domníval někdo, že jde o obdržení státního příspěvku podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí na každé umístěné dítě v režimu okamžité pomoci, tak je nutno zdůraznit, že ani takovýto státní příspěvek plně nepokrývá všechny potřebné náklady na dítě a často zřizovatelé hradí z rozpočtu dětského domova část těchto nákladů. Argumenty o ekonomické výhodnosti státního příspěvku pro kojenecké ústavy tedy nejsou úplně relevantní. Při souběžném provozu se spíše jedná o efektivnější využití veřejných prostředků.
Pokud jde o zneužívání lůžek dětských domovů, tak to může vyloučit statistika, která ukazuje, že ve 34 zdravotnických zařízeních typu kojenecké ústavy klesly počty ošetřovacích dnů pro děti od roku 2000 do roku 2011. Těch ošetřovacích dnů je něco přes půl milionu, tak tyto počty klesly o 20 %.
Závěrem bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že účelem pozměňovacího návrhu, který načtu v další rozpravě, není zakonzervování ústavní péče o děti. Dětské domovy pro děti do tří let věku pracují s dětmi a jejich rodinami tak, aby se mohly děti vrátit do původní rodiny, nebo činí kroky v souladu s právními předpisy, jejichž cílem je najít řešení pro umístění dětí do náhradní rodinné péče. Je velmi důležitý aspekt společného fungování obou subjektů a demonstruje to i fakt, že tato společná péče umožňuje i udržení sourozeneckých skupin pospolu.
Už dále nebudu argumenty rozvádět a dovolím si vystoupit ještě v podrobné rozpravě. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane ministře. Zvu k mikrofonu pana zpravodaje Čechlovského. Prosím.
Poslanec Jan Čechlovský: Děkuji zdvořile za slovo, vážená paní předsedající. Vládo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych využil práva zpravodaje a vystoupil v rozpravě hned na začátku.
Máme před sebou druhé čtení novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Chce se mi říct konečně. A to nejenom proto, že považuji zákon za důležitý, ale i proto, že první čtení tohoto zákona proběhlo tady na této půdě na začátku února tohoto roku. Února. To zdůrazňuji jen tak mimoděk, kdyby náhodou přišla námitka, že je zákon připravován rychle.
Úvodní slovo na začátku řekl pan ministr Drábek a hlavně to podstatné obecné zaznělo v prvém čtení a to nebudu opakovat a zkusím obrátit vaši pozornost k procesu projednávání a aktuální podobě návrhu.
Zákon byl přikázán dvěma výborům, to tady na začátku zaznělo, stálé komisi a školský výbor si ho vzal ještě iniciativně. Usnesení tady zazněla, to znamená není potřeba je opakovat, nicméně pro vaši představu: Jenom jednou se objevil na zdravotnickém výboru a ve stálé komisi, školský výbor ho měl dvakrát, sociální výbor ho měl dokonce postupně čtyřikrát. Třikrát byl projednáván na půdě různých podvýborů, dvakrát k němu byl udělaný kulatý stůl a neuvěřitelné množství konferencí a seminářů nejenom na téma sociálně-právní ochrany dětí, ale na téma transformace systému péče o ohrožené děti obecně.
Garančním výborem pro tento zákon byl výbor pro sociální politiku, který k němu přijal usnesení, kterým doporučil Sněmovně přijmout, přiznávám se, že můj komplexní pozměňovací návrh. Nepochybuji o tom, že jste se s ním, alespoň ti, kteří se o tuto problematiku zajímáte, seznámili. Nicméně považuji tady za férové sdělit alespoň v kostce, co komplexní pozměňovací návrh v novele zákona mění.
Posunuje se účinnost zákona z 1. července 2012 na 1. 1. 2013. Vzhledem k probíhajícímu procesu je to naprosto logické. Oproti původnímu návrhu se zlepšují podmínky pro odměňování pěstounů prarodičů. Nově se navrhuje systémové řešení financování podpory pěstounské péče neboli v překladu příspěvky na služby na pěstounskou péči. Stanovuje se, že odměna pěstouna se považuje za příjem ze závislé činnosti, tedy opět v překladu: není to sociální dávka, ale legitimní plat. Upřesňují se podmínky pěstounské péče na přechodnou dobu, tady zdůrazním, že maximálně na rok, a osob v evidenci tak, aby se nám v maximální možné míře podařilo zabránit jejímu zneužívání. Umožňuje se svěřovat děti do předpěstounské nebo předadopční péče i z pěstounské péče na přechodnou dobu, protože dosud to bylo možné pouze z ústavních zařízení nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, neboli tzv. ZDVOPů. Umožňuje se zvýšení počtu dětí ve ZDVOPech i úprava pobytů dětí v těchto typech zařízení. Upravuje se k lepšímu výše státního příspěvku na zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zpřesňuje se úprava výplaty. Stanovuje se nový typ dávky, a to příspěvek při ukončení pěstounské péče, mimochodem analogicky příspěvku při odchodu z péče ústavní. Narovnává se výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle aktuální výše životního minima a další a další návrhy.
Bezpochyby všichni dostáváte celou řadu dopisů nebo e-mailů pro nebo proti předkládanému návrhu. Bezpochyby je čtete a formulujete si názor, který poté projevíte hlasováním v následujícím čtení příští týden. Ale ještě před ním, protože na to už nebude prostor, mi dovolte, abych ve zkratce ještě okomentoval několikero častých dotazů nebo připomínek, na které jsem ještě nereagoval.
Nedostatečná délka příprav pěstounů. Upozorňuji, že v současné době není délka příprav stanovena vůbec.
Zajištění příprav a doprovázení pěstounů. Naprosto nepravdivé a věřím, že nikoliv záměrně šířené informace, že se přípravy pěstounů mají svěřovat do rukou soukromých agentur. Upozorňuji, že garantem přípravy zájemců o náhradní rodinnou péči zůstávají i nadále kraje, které mohou k této činnosti pověřit jinou fyzickou nebo právnickou osobu.
Dohody o výkonu pěstounské péče - velmi diskutované téma. Jde o individuální smluvní vztah mezi osobou pečující a subjektem, který má ze zákona oprávnění dohodu uzavřít, ať už jde o obec, kraj, obec s rozšířenou působností, nebo pověřenou osobu.
Obsah nebo způsob uzavírání dohod bude podrobněji specifikován prováděcím předpisem, nicméně v tomto smyslu bych rád upozornil, že se již v současné době ve spolupráci s několika kraji pilotně ověřuje obsah dohod a zmiňovaná problematika je rovněž součástí individuálního projektu Ministerstva práce a sociálních věcí.
Rušení klokánků - to pěkně prosím novela nepřináší ani náhodou. Opět bych si dovolil podotknout, že objem finančních prostředků směřujících do tohoto typu zařízení se během posledních několika let ztrojnásobil. Předpokládaná novela při přijetí pozměňovacího návrhu dokonce předpokládá navýšení finanční podpory těchto zařízení. Je mou řečnickou otázkou, zda není skutečnou záminkou pro podobnou diskusi fakt, že chceme předkládaným zákonem mimo jiné stanovit standardy kvality péče, kvalifikační nároky na zaměstnance nebo také maximální kapacity zařízení.
No a konečně téma z úvodu - rušení souběhu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc u zařízení ústavní péče. Velké téma. Cílem návrhu, který se skutečně objevil v komplexním pozměňovacím návrhu, mělo být zřetelně oddělit výkon ústavní výchovy a provozu zařízení sociálně-právní ochrany, a to jak z důvodů věcných, tak ekonomických. Ale ano, zaznamenali jste - říkám mělo, protože přestože i tohle to bylo v tom návrhu, zaevidoval jsem pozměňovací návrh pana poslance Sklenáka, který je mimochodem koncepčnější než pozměňovací návrh pana ministra Hegra, kterým se navrhuje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc u ústavních zařízení nerušit. Já přesto, že s tím interně nesouhlasím, chci říct, že samozřejmě budeme s panem ministrem Drábkem hledat následně mezi druhým a třetím čtením cestu k tomu, aby se nám podařilo dosáhnout dohody. ***