(19.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Mimochodem, český odborný tisk včera s uspokojením přijal to, že se český premiér zařadil včera ve Varšavě, kde se uskutečnila návštěva čínského premiéra, mezi 16 premiérských čekatelů ze zemí střední a východní Evropy na čínské investice. Jako český premiér v červnu 2005 jsem navštívil Peking a necelého půl roku poté v Praze byl na státní návštěvě čínský premiér Wen Ťia-pao a otevřeli jsme tak společně cestu k tomu, aby se ČR stala mateřskou letadlovou lodí pro velké čínské investice ve střední a východní Evropě. Tato cesta se v důsledku komunistožroutství pravicových vlád od září 2006 uzavřela. Český premiér včera dostal 20 minut. Mohli jsme mít exkluzivní hospodářské vztahy. Podívejte se, pánové, do Švédska, tak to mohlo fungovat s Číňany i u nás! Švédsko s pravicovou vládou má s Číňany kladnou obchodní bilanci. Vláda dělá zahraniční politiku českého státu neprozíravou, neambiciózní, ideologickou, nerespektující národní zájem, tedy český národní zájem, aby mi bylo dobře rozuměno. Žádný jiný!
Dámy a pánové, vršit důvody pro ukončení existence Nečasovy vlády není nic složitého. Každá vláda, která přijde po té současné vládě, nemůže být tak špatná jako tato, i kdyby špatná byla. Proto budu hlasovat pro vyjádření nedůvěry vládě. Pokusím se ale v závěru svého vystoupení na chvíli opustit svou roli opozičního poslance a hledět přes zájmy své politické strany k zájmům celé země.
V sobotu jsem byl podpořit protivládní demonstranty na Václavské náměstí. Sešlo se jich tam přes 120 tisíc. (Z pléna zprava: Milion!) Milion jich nebylo, ale může být, když budete takhle pokračovat.
Z českých dějin víme, že se Češi scházejí v obrovských shromážděních dobrovolně, to slovo podtrhuji, jen ve výjimečných dobách - před husitskými bouřemi, při vzniku Československé republiky, na jejím konci, na počátku německé okupace. Tady bych se zastavil u jedné dějinné epizody. Vzpomínám si, jak jsem jako hoch viděl krásný dokumentární film V srdci Evropy. V tom filmu ukazovali záběry z poutě u sv. Vavřince v kostele u Domažlic a ukazovali část kázání katolického kněze Mgr. Staška. Tehdy byla katolická církev na straně svého národa. Vyjádření pražského arcibiskupa na adresu demonstrantů, že se jedná o ochlokracii, rozuměj vládu lůzy, je potřeba z tohoto místa nejen připomenout, ale také odsoudit.
Pokračuji dál. Ta dobrovolná a masová shromáždění se také uskutečňovala po druhé světové válce při obnově republiky, bohužel i v únoru 1948 a pak v listopadu 1989, což aktivně zažila asi většina z nás, kdo jsme si u nás přáli společenskou a politickou změnu.
Vládu dnes podporuje z významných společenských skupin je větší část ekonomických a obecně řečeno společenských elit a také část médií. Není sporu o tom, že vláda svou dosavadní politikou rozděluje společnost. Měla by se při svém restartu, ke kterému dnes chce dojít, pokusit, slovy Napoleona Bonaparta, změnit vládní postup, přehodnotit tzv. reformy, ubrat plyn, šlápnout na brzdu, zahájit rovnocenný a čestný dialog se sociálními partnery i s opozicí a hledat potřebné kompromisy. Jen tak je možné dělat reformy a předejít velkým občanským protestům, včetně stávek, blokád silnic a dopravy vůbec, či dokonce hrozbě generální stávky, nebo dokonce předejít nepokojům, které se jinak stanou v krátké době realitou. Realitou, se kterou nemá současná politická generace prakticky žádné zkušenosti. Je stále ještě čas na změnu politiky, zejména hospodářské politiky vlády uplatněním prorůstových opatření, tedy namísto škrtů - už ani nevím, co by se mělo ve státním rozpočtu škrtat - posílit hospodářský růst. Možná to bude mít za následek také růst deficitu státu, stejně tak jako v případě pokračování v politice výdajových škrtů, avšak v případě posílení investic státu například do dopravní infrastruktury, do bytové výstavby atd. přibudou nová pracovní místa a do země se vrátí hospodářský růst. S růstem mezd veřejných zaměstnanců a obecně reálných mezd a růstem důchodů je možné očekávat rychlejší růst osobní spotřeby, a tedy i růst HDP. Pokud vláda půjde dosavadní cestou, cestou konfrontace, dříve či později dá sama sobě šachmat, dříve či později přijde další hlasování o nedůvěře vládě a konec této vlády, která se liší od té předchozí jenom v tom, že už nemá bezpečnou většinu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců vlevo.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím o slovo pana poslance Víta Bártu. Prosím.
Poslanec Vít Bárta: (Pokládá velkou kytici žlutých chryzantém ovázaných černou stužkou na stůl mpř. vlády Karolíny Peake. Obdivné pokřiky v sále.) Vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, s ulehčením dnes mluvím jen sám za sebe, vědom si, že řada zde přítomných označuje dnes vznikající novou koalici funkcí za důsledek mé politické existence. S ulehčením dnes mluvím jen sám za sebe, vědom si mého nepravomocného odsouzení za korupci, protože jsem nabídl bezúročné půjčky, aby si údajně poslanci nezvedli náhrady a stát tak náhodou neměl větší náklady. S ulehčením dnes mluvím jen sám za sebe, vědom si koaliční dražby poslanců Věcí veřejných v dubnu 2011 i ustanovení koaliční smlouvy, jejího dodatku, že koaliční partneři nebudou tvořit koalice na přeběhlících. Platí Machiavelliho heslo: V politice, kde není odvolacího soudu, soudí člověk podle výsledků, však to vše jsou vlastně jen hořké osobní, a nebojím se říci velmi osobní, smutné, rád bych řekl neopakovatelné zkušenosti. (Z hlasu je cítit silné dojetí.) A ty sem nepatří.
Poslanecká sněmovna nepatří k tomu, co je a co není bitvou zde uvnitř této instituce, ale Poslanecká sněmovna patří jen a jen tomu, co patří debatám o tom, co patří k zájmům občanů České republiky. A občanům České republiky mám potřebu dnes říci, že nepodpořím tuto vládu a nepodpořím ji ne proto, co se mně stalo, ne pro osobní útoky proti mé osobě vedené (posl. Černochová přináší k řečnickému pultu posl. Bártovi papírové kapesníčky), ale protože Věci veřejné za poslední rok bojovaly a v následující době bezesporu dále budou bojovat. Ovšem bez toho, aniž bychom si po pravdě řekli, co za ten rok se Věcem veřejným povedlo a jak dalece je pravděpodobné, že se něco v dalším roce Věcem veřejným povede. ***