(19.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Do toho všeho jsme se ještě dozvěděli, že další dva poslanci Věcí veřejných budou policisty obviněni. Je-li to pravda, jejich hlas je sice dnes platný, ale vládě to na důvěryhodnosti nepřidá. Kdo za tím stojí? Náhoda, neschopný Lessy, anebo jeho všehoschopný ministr? Už se mi nad tím nechce ani uvažovat. Je to v zásadě nechutné.
Shrňme si, co jsme v posledních dnech zažili. Sofistikovaný hon na poslance a jejich nahánění do vládního tábora. A nepochybuji, že to znamená také další růst opovržení české veřejnosti vůči celé české politické třídě. Tu lidé považují čím dál tím více za vyžírky a škůdce.
Nestabilita této vlády, dámy a pánové, je bezpříkladná. Již podruhé v krátké době, vlastně po několika málo týdnech, budeme dnes hlasovat o nedůvěře vládě. Vzpomínám, jak český tisk po volbách do Sněmovny jásavě psal, že máme konečně schopnou vládu, která se opírá o grandiózní sněmovní většinu 118 mandátů. Během necelého roku a tři čtvrtě od vzniku vlády se její gigantická většina smrskla na většinu velmi hubenou. A jak se dnes zdá, i většinu podmíněnou, problematickou, ba pochybnou a zpochybňovanou.
Chci přitom říci, že do své dnešní situace se koalice vmanévrovala zcela sama bez přičinění opozice svou neobratnou a špatnou politikou. Žádná koalice jistě není idyla, ale dosavadní koaliční spolupráce ODS, TOP 09 a Věcí veřejných budila po celou dobu své existence dojem tří nevraživých, ba znepřátelených politických subjektů spolupracujících spolu jen jakoby z holé nutnosti či donucení. Asociální politika vlády, její nekonečné skandály a slabé osobnostní vybavení, neschopnost vést dialog s opozicí či s odbory - to bych ještě s ohledem na výrazně pravicový charakter vlády do jisté míry pochopil -, ale také neschopnost vést dialog i s tou částí veřejnosti, která ji volila, to jsou hlavní faktory toho, proč je Nečasova vláda občany považována za tak málo důvěryhodnou, někde kolem 16 % občanů. Vlastně ji lidé považují za nejméně důvěryhodnou ze všech vlád po vzniku samostatné České republiky. To je ovšem daň nejen za reformy v antijánošíkovském stylu chudým brát a bohatým dávat, ale zejména za naprostou neschopnost věci, tedy reformy, vysvětlit rozumně lidem.
Máte pravdu, některé takzvané reformy prostě rozumně vysvětlit nejde. Vládě také od samého počátku její existence chybí jakákoliv ucelená vize, nebo dokonce strategie toho, kam vlastně s republikou a jejími občany směřuje. Chybí-li cíl, chybí i jasná cesta k němu. Reformy samy o sobě cílem nejsou a být ani nemohou. Mohou být jen prostředkem k dalšímu rozvoji země, k růstu životní úrovně a kvality života lidí. A není-li to v dané chvíli realistické očekávání, je potřeba to lidem zdůvodnit.
Osobně jsem vždy dával v souladu s tradicí politiky evropského reformního socialismu přednost permanentním postupným reformám, a ne tedy reformám skokovým, které zvolila pod dojmem obří sněmovní většiny Nečasova vláda. To již měla chuť, ale neměla k tomu naštěstí sílu prosazovat již vláda Mirka Topolánka. Politika velkých skoků ve společnosti končí vždycky špatně.
Buďme však zcela otevření. Pokud by dnes vláda Petra Nečase skončila a národní socialisté k uskutečnění tohoto záměru přispějí svými hlasy, neznamenalo by to jen konec reforem v pojetí současného kabinetu, znamenalo by to likvidaci většiny takzvaných reforem, které vláda již prosadila. Došlo by k likvidaci takzvaného druhého pilíře důchodového pojištění, jenž znamená privatizaci části peněz na důchodovém účtu soukromými penzijními fondy. Došlo by k likvidaci takzvaných reformních kroků ve zdravotnictví, alespoň jejich většiny, včetně růstu finanční spoluúčasti lidí ve zdravotnictví za léky a úkony. Došlo by k likvidaci kuriózního občanského zákoníku, který ideově navazuje na občanský zákoník polofeudálního charakteru z doby bývalé rakousko-uherské monarchie a který povede k dalšímu znepřehlednění českého právního řádu pro běžného občana. Došlo by, jak předpokládám, také k eliminaci zcela nezdařeného zákona o ovzduší.
Po pádu této vlády by bylo možné již v zárodku zastavit některé zbytečné a nepochopitelné kroky, které vláda chce ještě uplatnit. Církevní restituce již v režii této vlády představují spíše reparace českého národa vyplácené katolické církvi. Dále školné či zápisné na vysokých školách, což omezí přístup na vysoké školy studentům z příjmově slabších rodin, a dále také omezení akademických svobod. Ne nepodstatné bude také navýšení sazby DPH, které povede k tomu, že i v příštím roce budeme mít vyšší inflaci. Letos se blíží růst spotřebitelských cen již 4 %. Dále, pokud by skončila Nečasovala vláda, zcela nepochybně by se vyvíjely důchody jinak než to, že můžeme očekávat pokles reálných důchodů v příštích třech letech. A konečně také zrušení příspěvku na bydlení, což ohrozí sociální situaci zejména důchodců a mladých rodin s dětmi v nájemních bytech, a mohl bych pokračovat.
Kabinet Petra Nečase to během relativně krátké doby existence zejména svou hospodářskou politikou a také fiskální politikou systematických škrtů dopracoval k destrukci hospodářského růstu. Vládě prakticky úplně chybí strategie na posílení hospodářského růstu. Připomínám, že v sousedním Německu byl v posledních dvou letech zhruba dvojnásobně dynamičtější hospodářský růst nežli v České republice. Předloni to bylo 3,7 % a loni to byla 3 %. Zcela nepochybně tato politika vlády vede k rychlému navyšování vysokých deficitů státního rozpočtu. Za pět let pravicových vlád vzrostl deficit téměř o tři čtvrtě bilionu korun.
Tato politika vede k destrukci sociálního systému, obecně sociálních systémů, když ohroženým druhem nejsou lenoši a paraziti všeho druhu, ale nemocní a zdravotně postižení lidé.
Můžeme se také divit podivným rozhodnutím českých soudů s politickou motivací. Odsouzení kolegy poslance Škárky za údajný podvod, kterým poslance Bártu měl přimět k následné korupci. Odsouzení Romana Smetany, toho za pomalování předvolebních plakátů politických stran. Média nás již připravují na to, že navrátivší se zločinec Pitr bude, jak jinak osvobozen.
Došlo k destrukci důchodového účtu, k rozkladu policie, ke kompromitaci a zřejmě zneužití tajných služeb. Aplikací mičurinských reforem došlo k rozkladu prakticky všech oblastí života země. Země je v marasmu, v jakém nikdy nebyla, díky své takzvané politické elitě.
Vláda nedokázala zorganizovat aktivní čerpání peněz evropských fondů používaných ke zvelebení země a k posílení hospodářského růstu. Obávám se i s ohledem na nynější pozastavení většiny programů čerpaných z evropských fondů, že výpadek čerpání evropských peněz může přesáhnout hodně přes 200 mld. korun. ***