(18.50 hodin)
(pokračuje Opálka)
Podíváme-li se na průměrnou hrubou měsíční mzdu, která by měla kopírovat taky nějak úspěšnost ekonomiky, tak vidíme, že v roce 2010 index reálné mzdy činí 100,4 %, v roce 2011 100,3 %. Kupní síla v podstatě stagnuje. Stagnuje-li kupní síla, je to samozřejmě taky známka, že životní úroveň občanů neroste.
Jsem u relace důchodu a mzdy. Jestliže někde v 90. letech jsme hovořili, že poměr průměrné hrubé mzdy k průměrnému důchodu činí 57,4 %, pak jsme se dostali a propracovali postupně něco nad 40 %. Ale to, co je připraveno a máme už v Poslanecké sněmovně a mohlo by spadnout pod stůl, pokud dneska vláda nedostane důvěru, je změna valorizačního vzorce důchodu. Víte, na tomto problému je - řeknu to slušně - nepěkné to, že ti bohatší mají plnit rozpočet pouze po tři roky, ale seniorů se to dotkne už do konce jejich života.
Uvedu příklad. Jestliže v roce 2013 - a vycházím z dokumentu, který jsme obdrželi - má být snížení oproti současnému valorizačnímu vzorci o 272 Kč měsíčně, znamená to, že za celorok je to 3 264 korun. V roce 2014 se uvádí, že snížení bude o 188 korun. No jo, ale k těm 188 korunám musíme také připočíst těch 3 264 korun z minulého roku, čili celorok za rok 2014 2 256 plus 3 264 - a už jsme na 5 520 korunách, což ztrácí důchodce v roce 2014. A to k tomu už nepřipočítávám, že se mu valorizuje ta nižší valorizace z toho nižšího základu, kterého dosáhl za rok 2013. A v roce 2015 se hovoří, že snížení je o 166 korun, což je za celorok 1 992, plus předchozí roky, celkem 7 512 korun, o které přijde důchodce za tři roky. Plus tedy ta ztráta kumulovaných procent při valorizaci z nižších základů. Ztráta tedy za tři roky celkem je 16 296 korun. A od roku 2016 se dá říci, že se všechno vrátí zpátky. Jenže těm, kteří budou platit větší daně, mzdy rostou a oni nastartují s nižšími daněmi na mzdy, které za tři roky budou mít. Ovšem každý ten důchodce bude mít - a teď mluvím o tom průměrném starobním důchodu - o 626 korun nižší základ, se kterým půjde do roku 2016 i do těch dalších let, a o tuto částku se mu samozřejmě bude i méně zhodnocovat ta nová valorizace.
Tím chci říci, že je to elegantní způsob, jak snížit reálnou hodnotu důchodu postupnou salámovou metodou napořád. Napořád, pokud se nevymění samozřejmě politická garnitura a nepřijme jiné zákony.
A teď krátce k problému nominálních a reálných čistých měsíčních příjmů, neboť parketa pana premiéra už v době, když byl ministrem práce a sociálních věcí, byla vždy o tom, jak přispěl stát k tomu, aby se rodinám s dětmi žilo lépe. Takže statistika za rok 2010.
Zaměstnanec bez dětí - čistý měsíční příjem na osobu 18 118 korun. Zaměstnanci s dětmi - čistý měsíční příjem na osobu 10 796 korun, téměř o 8 tisíc méně. A rodiny nízkopříjmové s dětmi - čistý měsíční příjem na osobu 3 962 korun. Jestliže všechny ty příjmy předchozí jsou jakž takž indexovány nad sto procenty, tak u rodin s dětmi, těch nízkopříjmových, je index reálných příjmů meziročně 98,4 % a k roku 1989 91,9. Čili reálná hodnota příjmu klesá. Proto se nedivme, že u těchto rodin činí sociální příjmy 43,1 %, což je samozřejmě hodně, ale je to také zásluha výše mezd, nezaměstnanosti apod.
Ještě mi dovolte pár poznámek k progresivně degresivní dani v České republice. Ano, přišel s tím už kdysi kolega Tlustý, pak převzal superhrubou mzdu pan ministr Kalousek a jsme v situaci, kdy od příjmu 142 254 korun vlastně mzda roste díky tomu, že se snižuje daň. Daň se snižuje také proto, že jsou zavedeny stropy na všeobecné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení a státní příspěvek zaměstnanosti. Musím říci, že tento experiment se opravdu povedl! Předpokládám, že nemá nikde jinde v jiných zemích obdoby.
Ještě poslední poznámku mi dovolte k problému druhého pilíře - druhého pilíře důchodového systému. Ano, je to cesta, jak privatizovat důchodové účty. Je to systém, jak převést z politiky státu na jednotlivce jeho zodpovědnost. Ale je to také cesta, jak oslabit solidaritu a zajištění na rizika, která si občan zajišťoval dlouhodobě prostřednictvím svého státu. Již dnes je v třetím pilíři 70 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Je to více než 4,5 milionu občanů. Když se podíváme na ten růst, tak dokonce zjistíme, že v rámci tohoto systému je pojištěno i 24 % seniorů, kteří by už měli čerpat, a ne využívat ještě možnosti toho systému.
I penzijní fondy říkaly, že jsou na hranici možného, a tak bylo třeba vymyslet něco nového. Něco nového je druhý pilíř, který oslabí nejenom finanční prostředky ve státním pilíři, ale oslabí i solidaritu v České republice. Oslabí solidaritu nejenom generační, ale i mezigenerační. A skutečnost, kterou ukazují některá srovnání třeba za rok 2008, jak byly v Evropě, ale i jinde ve světě zhodnoceny úspory, kdy došlo v Irsku k propadu 37,5 %, a Česká republika díky likviditě a ochranným prvkům tohoto systému měla ztrátu jenom 7,2 %, by měla být varováním nejenom pro vládu, ale i pro ty občany, kteří se chtějí do tohoto nového pilíře pustit.
Dámy a pánové, děkuji těm, kteří mi věnovali pozornost. Chci jenom říci, že nejenom tyto údaje, ale i řada dalších jsou důvodem k tomu, aby tato vláda naši podporu neměla.
Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci za KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím pana poslance Jiřího Petrů. Po něm je přihlášen pan kolega Václav Zemek. Pan poslanec Jiří Petrů má slovo.
Poslanec Jiří Petrů: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, budu poměrně konkrétní a také stručný. Použiji proto údaje od Českého statistického úřadu, Ministerstva financí České republiky, Ministerstva pro místní rozvoj, které dokumentují výsledky práce naší vlády.
Míra růstu reálného hrubého domácího produktu, který je měřítkem ekonomické výkonnosti, byla u sousedů České republiky v roce 2011 následující: Německo 3,3 %, Polsko 4,3 %, Slovensko 3,3 %, Rakousko 3,1 %, Česká republika pouze 1,7 %. ***