(18.20 hodin)
(pokračuje Marková)
Také nově zřizované národní registry zdravotnických pracovníků a poskytovatelů zdravotní péče vzbuzují obavy o zabezpečení citlivých dat. Ministerstvo zdravotnictví zatím nezodpovědělo otázky, kdo vlastně a jakým způsobem bude moci do těchto registrů nahlížet.
Pacient rovněž dostal v případě operace právo na druhý názor. Tedy na názor druhého odborníka a také na to, aby zpráva o jeho zdravotním stavu byla předána jeho praktickému lékaři. Potud správně - ovšem není stanoveno, kdo to všechno uhradí.
Shrnuto a podtrženo, v takzvané zdravotnické reformě převažují nedomyšlená a asociální opatření, která většinou neprospívají ani pacientům, ani zdravotnickým pracovníkům, ani poskytovatelům zdravotní péče.
A aby toho nebylo málo, 12. dubna 2012 představilo Ministerstvo zdravotnictví druhou fázi reformy. Od roku 2014 se mají dle podle mého názoru absurdních vizí této koaliční vlády navýšit zdravotnické tzv. regulační poplatky u lékaře z 30 na 50 korun, a za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře dokonce 200 a možná i více korun. Dle tvrzení ministerstva se prý již vyčerpal regulační potenciál poplatků, které ovšem i sám pan ministr několikrát a i tady od tohoto pultu charakterizoval jako příjmy těch, kteří je vybírají, a sám tak popřel jejich regulační funkci. Počítá se i s rozšířením nadstandardů o část lázeňské péče, rehabilitace a také zubní plomby. V této souvislosti nejde nepřipomenout známou scénu z filmu Vlasty Buriana U pokladny stál. Až se ovšem stane tato vtipná scéna realitou, pacientům už tolik do smíchu - bohužel - nebude.
Má vejít v platnost i zákon o univerzitních nemocnicích a také zdravotní pojišťovny mají začít fungovat podle nových pravidel. Ovšem o tom, jaká bude skutečná podoba těchto zákonů, mnoho nevíme. Koneckonců byli jsme tady svědky nadšeně prosazovaných změn v zákonech. Tyto změny byly v duchu ze dne na den a z hodiny na hodinu, které nikdo z odborníků neměl možnost připomínkovat, a dokonce je podle mého názoru ani nečetl. Přesto pro takovéto zákony, a vzpomeňte si na to, když jsme projednávali zdravotnické zákony v této Poslanecké sněmovně, zákonodárci z koalice slepě zvedali ruce. A myslím si, že dnes se za to mnozí stydí. Obava z toho, že se Ministerstvo zdravotnictví neustále zbavuje své odpovědnosti a dává volnost další privatizaci českého zdravotnictví, je tak více než oprávněná.
A co dalšího nám připravila nebo připravuje tato vláda zřejmě s cílem poškodit české zdravotnictví a pacienty? Dolní sazba DPH se od ledna 2012 zvýšila na 14 %. To postihuje zdravotnictví více než jiné resorty, protože nakupuje většinu zboží a služeb zatíženou sazbou DPH. To způsobí výpadek příjmů nejméně pět procent, tedy čtyři až pět miliard korun.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o stanovení čekací lhůty na operace a doby dojezdu k lékaři by měla platit od ledna 2013 a již proti tomu protestovalo kolem 250 lidí před Ministerstvem zdravotnictví. Navržené limity znamenají podle jejich názoru omezení dostupnosti zdravotní péče, vedly by k rušení ordinací a nemocničních oddělení, přičemž by o práci přišlo mnoho zdravotníků. Myslí pan ministr skutečně vážně, že praktický lékař, zubní lékař či lékárna stačí 45 minut jízdy autem?
Před volbami slibované nezbytně nutné navýšení platby za tzv. státní pojištěnce. Již třetí rok zůstává ve výši 723 korun měsíčně a propad příjmů do systému zdravotnictví stále pokračuje. Další lahůdka v podobě plánované optimalizace akutních lůžek s cílem zrušit 10 tisíc lůžek a samozřejmě, co jiného, uspořit. Ovšem bez seriózní analýzy potřeb a případných negativních dopadů v jednotlivých krajích.
Zdravotní pojišťovny dostaly prakticky volnou ruku při jednání se zdravotnickými zařízeními bez jasně stanovené sítě a sílí obava, že se zdravotní péče některým pacientům bude stále více vzdalovat. Hlavním kritériem se totiž stala úporná snaha ušetřit. V ohrožení jsou jednotlivá nemocniční oddělení i celé nemocnice, do kterých například města či kraje v minulosti investovaly i desítky milionů korun. Připomínám například nemocnici v Žatci.
Zatímco u některých opatření, reforem a změn vláda pospíchá, jinak je tomu u otázky zrušení stropů pojistného. KSČM opakovaně navrhuje vrátit se před tzv. Topolánkův batoh, kdy byl zaveden institut maximálního vyměřovacího základu, a tím narušen základní princip zákona o veřejném zdravotním pojištění, tedy že všichni pojištěnci dostanou od zdravotní pojišťovny uhrazeny všechny hrazené výkony bez ohledu na výši zaplaceného pojistného. Tímto opatřením pravicová vláda každoročně připravila systém o několik miliard solidárních finančních prostředků. Tento výpadek se od té doby snaží asociálně nahradit výběrem poplatků a zvyšováním spoluúčasti pacientů.
O neschopnosti a nekompetentnosti Ministerstva zdravotnictví svědčí i taková "maličkost", jako je přednedávnem medializovaný případ vadných implantátů. Ministerstvo zdravotnictví má totiž vykonávat funkci vrcholného orgánu v oblasti zdravotnických prostředků, kam tyto implantáty patří. Stát ale nezajistil patřičnou ochranu a zdravotní pojišťovny nasmlouvaly ten nejlevnější implantát. Náklady zdravotních pojišťoven by tak měly být vymáhány po státu.
Z mého neúplného výčtu vyplývá zcela jasně: Vize i praktické kroky učiněné touto pravicovou vládní koalicí jsou asociální, nepromyšlené a pro většinu občanů České republiky zdraví a životu nebezpečné. Snaha pouze tupě škrtat za každou cenu na úkor těch, kteří zdravotní péči nejvíce potřebují, je důkazem nekompetentnosti a pohrdání lidmi. I z těchto důvodů tuto vládu podpořit v žádném případě nemohu, stejně tak jako poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní dostane slovo pan poslanec Miroslav Opálka, po něm je přihlášen pan kolega Jiří Petrů. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní předsedkyně. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, vystupuji jako osmý z poslaneckého klubu KSČM a zřejmě poslední. Byl jsem požádán, abych své vystoupení pokud možno zkrátil, protože hodně toho zaznělo. Na druhé straně, pan ministr financí mě upozorňoval, že pokud nebudu mluvit aspoň 45 minut, že si mě přestane vážit. Takže teď jsem samozřejmě rozpolcen, zda veřejné prohlášení, které jsem učinil přes tento mikrofon... Dodržím ten limit radši menší. ***