(18.10 hodin)
Poslankyně Soňa Marková: Hezký den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se jménem poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy krátce vyjádřila k důvodům, proč nemůžeme dát důvěru této vládě, a to z pohledu zdravotnictví.
Aktuálně vyjadřuje 79 % lidí nespokojenost s politickou situací, to je nejvíce za poslední dva roky. Této vládě - a za to asi možná čeká pochvalu - se podařilo dostat do ulic nejvíce lidí v polistopadovém vývoji.
Zdravotnictvím v roce 2010 proteklo 292 mld. korun a spoluúčast pacientů se vyšplhala pro mnohé středně- a nízkopříjmové občany na neúnosnou míru 16,7 %, přičemž záměr této veskrze asociální vlády je navýšit tuto spoluúčast až na 22, nebo dokonce 25 %. Podle nejnověji zveřejněného průzkumu se však dvě třetiny dotázaných lidí domnívají, že nové reformní zdravotnické zákony nepřinesou lepší zdravotní péči. Naopak se obávají skutečnosti, že jejich hlavním cílem je získat více finančních prostředků od pacientů. Máme všichni v živé paměti, jak vloni právě tato vládní koalice silou - a přes zásadní odpor nejen poslanců a poslankyň KSČM - protlačila svoji nepromyšlenou a asociální první část zdravotnických reforem. A nyní se v plné nahotě ukazuje, že výhrady odborné i laické veřejnosti byly více než oprávněné.
Ministr Heger prohlásil, že zákony přinesou pacientům řadu změn k lepšímu. Ptám se teď pana ministra, vlády i vás, kteří chcete a chystáte se podpořit tento asociální vládní projekt: Je skutečně změnou k lepšímu, že si pacienti začali od prosince 2011 připlácet na jeden den v nemocnici místo 60 celých 100 korun bez jakéhokoliv omezení délky pobytu, jak je běžné například v sousedním Německu nebo Rakousku? Toto zvýšení poplatků přinese nemocnicím nově 750 mil. korun za rok a celkově za rok zaplatí pacienti 2 mld. korun, které se ale nezapočítávají do ochranného limitu.
Je změnou k lepšímu, že byla zpřísněna pravidla pro přestup k jiné zdravotní pojišťovně? Nově může zájemce o přestup k 1. 1. 2013 podat žádost do konce června 2012, ale v současné době v Senátu vznikla novela tohoto zákona, už nyní tedy, předložená kupodivu senátory za ODS a TOP 09, která vrací původní možnost přestupu k 1. dni kalendářního čtvrtletí. Malý důkaz "kvalitní" práce ministerstva a následné rychlokvašné koaliční poslanecké tvořivosti.
Je změnou k lepšímu, že od 1. ledna 2012 pokračuje intenzivní vytahování peněz z již tak hubených peněženek těch, kteří zdravotní péči skutečně potřebují? Ti si zaplatí za léky do 50 korun, doplňkové a podpůrné přípravky plnou cenu. Z úhrad totiž bylo vyřazeno kolem 1 300 takzvaně levných přípravků, jako je Paralen, Septonex, Biseptol, Prothazin, Mykoseptin, slabší přípravky na tlak, hubnutí, pálení žáhy a křečové žíly. Stát tak především na úkor důchodců ušetří celou 1 mld. korun.
Další skvělou novinku lze spatřovat v podobě takzvaného nadstandardu. Bez jasného stanovení, na co má vlastně pacient nárok z povinného veřejného zdravotního pojištění, si jednotlivá zdravotnická zařízení sepsala své nabídky na lepší sádry, oční čočky a některá očkování. Zřejmě jen kvůli obavě z možného rozsudku Ústavního soudu se Ministerstvo zdravotnictví neodhodlalo svůj seznam pro bohaté zatím dále rozšiřovat.
Pravou podstatu zavedení takzvaných nadstandardů však jasně odhalil pan profesor Pafko, který prohlásil: "Je naivní si myslet, že člověk přijede do nemocnice autem za tři miliony, vezme si pyžamo a bude čekat na operaci v řadě s těmi, co přijeli tramvají." Já se však ztotožňuji spíše se slovy ekonoma a odborníka na financování zdravotnictví Ondřeje Mátla, který řekl, že zavedení standardu a nadstandardu je v podstatě legalizace šedé ekonomiky ve zdravotnictví a také že zdravotnictví je politikum, které se bytostně dotýká každého z nás. Osobní zdraví je u nás vnímáno jako základní lidské právo, soukromý nezcizitelný statek, který není možné kupovat či prodávat, a proto na něm není možno vydělávat. To nejsou slova žádného levicového politika, ale pravicového ekonoma.
A pohled pacientů je jasný v oblasti nadstandardů a standardů. Lidé hodnotí spíš přístup personálu. Pacienti si to spíš vyloží tak, že jim doktoři podsouvají něco, co jim pouze přinese peníze a co zaručí byznys dodavatelům. Podle názoru KSČM by se nadstandard neměl týkat potřebné zdravotní péče, ale pouze luxusních služeb.
Od dubna 2012 nabyly účinnosti tři klíčové reformní zákony: o zdravotnických službách, o specifických zdravotních službách a o zdravotnické záchranné službě, které fakticky nahradily zákon číslo 20/1960 Sb., o péči o zdraví lidu, a byla jim změněna samotná filozofie poskytování zdravotní péče u nás tak, jak to bylo dosud zakotveno v článku 31 Listiny základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy. Z péče se staly služby a z pacienta klient, kterému jsou tyto služby poskytovány, samozřejmě - i za úplatu.
Pan ministr Heger hovoří o změnách k lepšímu, především pro pacienty. Oni sami a také lékaři se ale obávají nejen právní nejistoty v důsledku nejasného výkladu řady ustanovení těchto právnických a věcných - nebojím se říci - paskvilů. Naposledy se proti reformě ohradila dokonce i velmi loajální Česká stomatologická komora, která prohlásila, že přináší ordinacím více administrativy a problémy pacientům.
Pro ilustraci několik příkladů z poslední doby. Především zavedení nesmyslného souhlasu obou rodičů s operací či náročnou léčbou dítěte. V České republice, kde se rozvádí více než polovina manželství, a většinou ne úplně v dobrém, se tak nejen výrazně komplikuje život tisíců rodičů, ale může dojít i k ohrožení zdraví a životů dětských pacientů. Je nepochopitelné, že ministr zdravotnictví po vlně oprávněné kritiky nepřistoupil okamžitě aspoň k jasnému pokynu pro lékaře, jak s tímto absurdním ustanovením v zákoně nakládat. Nyní se podle upozornění České rady dětí a mládeže komplikuje život i desítkám tisíc organizátorů dětských letních táborů, dětí a jejich rodičů. Nemocnice totiž vyžadují souhlas rodičů prakticky vždy - a skutečně si to ověřte - a generální písemný souhlas se všemi zdravotními zákroky rodiče dětem na tábor těžko dají.
Kontroverzním se jeví i prodloužení dojezdové doby sanitek z 15 na 20 minut. U pacientů v akutním ohrožení života to může mít fatální následky. V urgentní medicíně se totiž pracuje s pojmem platinová čtvrthodina. Ta vychází z předpokladu, že pacient bude výjezdovou skupinou záchranné služby dosažen do 15 minut od přijetí tísňové výzvy. Jde o čas na poskytnutí nejakutnější pomoci, jež zajistí kvalitní obnovu životních funkcí a akutně ohroženého pacienta.
Zákon nově zavedl i povinnost v oblasti administrativní zátěže pro lékaře, kteří budou mít méně času na vlastní léčbu pacientů. Byly stanoveny výrazné pokuty za porušení práv pacientů, ale i za drobná administrativní pochybení, například při nesprávném označení ordinace, nepuštění návštěvy k pacientovi nebo neumožnění přítomnosti vodícího psa ve zdravotnickém zařízení. ***