(17.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Takže alternativy jsou, ale vláda neslyší, protože slyšet nechce.
Uvědomme si, že nepřímé daně vedou ke zdražování. A zdražování nemá jen ten sociální efekt, o kterém tady předřečníci hovořili už několikrát. Zdražování má mimochodem ten efekt, že podvazuje tržby a ty tržby dopadají na menší firmy v oblasti obchodu, služeb atd., a ty samozřejmě pak skomírají, těžko přežívají, popřípadě občan dokonce vypadne za humna, jsme malá republika, není to tak daleko, a nakupuje levněji v zahraničí. A opět to má dopad na naše firmy a samozřejmě i na inkaso do státního rozpočtu.
Čili alternativou je progresivní zdanění, nijak dramatické. Nikdo neříká, že do roka a do dne musíme být Dánsko nebo Švédsko, ale aspoň na úrovni průměru Evropské unie. To není zdražení, které nutně musí být chápáno jako nepřátelské k růstu. Investoři skutečně neodejdou, pokud budou mít dobré investiční příležitosti.
Je tady naprosto neošetřená růstová agenda. Vláda k této růstové agendě občas pronese nějaký ten slogan o odstranění administrativních překážek, ale bohužel výsledkem je, že například počet úředníků ve veřejné správě roste a roste. Dokonce za posledních asi patnáct let se nám celkově zdvojnásobil. Já chápu, že když něco nefunguje, je třeba stavět hladové zdi. Karel IV. stavěl hladovou zeď, vy budujete úřady. Otázkou je, jestli to takto jde dělat donekonečna.
Další problém, který může být velmi výrazný, je nečerpání evropských zdrojů. Pokud se nedočerpají řádově desítky miliard, tak to bude mít takový dopad do ekonomického růstu, že se můžeme s vašimi představami, které jsou například vtěleny do poslední verze konvergenčního programu, zcela rozloučit. Čili obraťme pozornost na strategii růstu. Nebavme se o tom, která dluhová brzda je lepší, jestli ta bruselská, evropská, nebo ta česká, Nečasova, ale uvědomme si, že auto musí mít kromě brzdy také plynový pedál, a jestli ho chceme rozpohybovat dopředu, tak bychom s plynovým pedálem měli také umět zacházet.
Prostě nám chybí naprosto jasné nasměrování kapitálových injekcí a veřejných výdajů na strukturální priority. Opakovaná pravda je, že jsme závislí na Evropské unii. Co jste udělali za dva roky, abyste teritoriálně přeorientovali českou ekonomiku na rostoucí trhy? Závislost je víceméně stejná, čili bohužel.
Pokud jde o kapitálové injekce, tak musím říci, že je třeba také zvažovat, kolik se z těchto výdajů rozkrade a kolik vyvolá rychlý a také silný multiplikační účinek. A tady musím říci, že systém veřejných zakázek, kontrola cen atd. je stále v nedohlednu, a tudíž je třeba říci, že v tuto chvíli je asi daleko zajímavější směřovat tyto investice do konkrétně definovaných položek, jako je bydlení, ekologická a energetická zařízení atd., než gigantické stavby, kde deset, ale spíše více procent mizí někam jinam.
Prostě ta debata tady je a vy ji odmítáte vnímat, a tudíž země, která je na křižovatce, se skutečně může dostat do problému, že nevnímá nejen svou domácí opozici, nejenom občany české země, ale nevnímá ani své okolí.
Já jsem se pro zajímavost podíval, když jsem ve volném slova smyslu použil ten termín "autistická obhajoba reformních programů", jaké jsou první symptomy takového autismu. Je to například nepružná reakce na okolí. Za další - působí dojmem, že neslyší. Za další - špatný oční kontakt. Nesleduje, co ti druzí říkají. V neposlední řadě přestává mluvit a nemává na rozloučenou.
Prosím vás, takovýmto způsobem se nedá připravit strategie země na křižovatce, která má civilizační rozměr. Čili pokud chcete aspoň něco pozitivního zanechat v myslích občanů této země, navrhnu vám jedno jediné: Postavte si aspoň jeden pomník. A tím pomníkem je, že budete deklarovat umění včas odejít!
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Miroslav Váňa. Připraví se pan poslanec František Novosad.
Poslanec Miroslav Váňa: Paní předsedající, vážená vládo nevládo, kolegyně a kolegové, já se přiznám, já jsem měl připravenou řadu argumentů, kterými jsem poctivě, upřímně a trpělivě vás tady chtěl vybavit a snášet tady před vámi, před veřejností, proč tato vláda nemá dostat důvěru, proč tato vláda škodí zemi, proč tato vláda škodí občanům, proč by měla skončit. Já to, dámy a pánové, nemohu udělat, nechci to udělat, neudělám to z jednoho prostého důvodu. Velmi mě uráží, když si na facebooku čtu hodnocení, jak média hodnotí naše jednání, jak zlehčují naši debatu a jak vůbec zlehčují samotný akt vyslovení důvěry vládě České republiky.
Já tu důvěru vládě - paní kolegyně na mě křičí, já se jí bojím, když na mě křičí. Já tu důvěru vládě nedám, ale respektuji, že je to vážná věc, respektuji, že by debata měla probíhat v různé úrovni, v různé důstojnosti a v různé atmosféře. Proto tady nebudu snášet argumenty, proč by vláda skončit měla, protože bych se nechtěl dočíst na facebooku, že i-xtý poslanec opakovat i xté věci a bylo to jakési opakování řečeného a již vyřčeného.
Já se ale přesto s vámi, kolegyně a kolegové, rozdělím o to, co mě vyděsilo a z čeho jsem tedy opravdu poctivě vyveden z míry. Já jsem rád, že teď přichází pan premiér, protože se mu budu věnovat. Protože budu mluvit o něm.
Víte, mně je smutno a je mi líto, co se tady na půdě Poslanecké sněmovny stalo, když v 10 hodin odpoledního času pro běžné pracující lidi pan premiér zde řekl, že ti, kteří stávkují, tak jsou to lidé s pomatenou myslí. A já jsem si z toho odnesl, že ty stávky, že to je taková velká šou, že to je jedna taková velká sranda, že to někdo zezadu řídí, že to někdo inscenuje, že tomu dává politický podtext, že ti lidé tam údajně mají běhat jako jakási pimprlátka. Pakliže jste to takhle, pane premiére, myslel, já jsem to takto pochopil, tak vás musím ubezpečit, že to ale vůbec, ale vůbec tak doopravdy není. Já jsem byl na několika stávkách, byl jsem na několika demonstracích, a ti lidé jsou tam ze zoufalství. Ti lidé jsou tam nešťastní, ti lidé jsou tam proto, protože když jich je hodně, tak mají aspoň pocit, že něco říkají a že to aspoň někdo slyší, protože bohužel v té demokratické společnosti ti lidé jinak nemají šanci, aby ten jejich sluch dolehl k vašim vládním uším, které jsou zamčeny na sto západů a sto zámků, abyste náhodou hlas lidu neslyšel, abyste se nedejbože nedozvěděl to, co si lidé o úrovni práce vlády myslí. ***