(17.10 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Ono totiž není pravda, že hlavním nebezpečím těchto dní je, že bude nastolena nedemokratická vláda ulice, že extremisté vztahují svůj pařát na zodpovědných funkcích. To je agitační kýč! V této zemi jsou nastavena základní pravidla, ale chybí vůle je vymáhat a chybí vůle je kontrolovat. A toho, čeho se bojíte, není 50, dokonce ani 100 tisíc lidí na ulici, ale bojíte se toho, že by mohlo být nastoleno směřování této země, které ukončí dosavadní Klondike pro vyvolené.
A teď v několika stručných argumentech vylíčím, proč tato vláda je drahá. Začnu tím, co je možná nejčastěji diskutováno, a to že tato vláda sama sebe zove protikorupční, a tudíž chtěla ucpat penězovody, které vedou do soukromých dychtivých kapsiček. Výsledek? Výsledek je takový, i nadále každoročně z tepny české ekonomiky krvácí zhruba sto miliard korun! Vy tady vybíráte drobné od babiček, od nemocných, ale 100 miliard korun i nadále po dvou letech vašeho vládnutí vytéká ven. Ano, schválili jste vicepremiéra pro korupci. Už se tam tuším vystřídali dva, ale výsledek jejich práce není vidno. Pravda je, že čtyři ministři byli odejiti pro své sporné finanční transakce, popř. velmi problematické personální vazby, ale to dokonce není ani zásluhou tohoto vicepremiéra pro boj s korupcí. Zřejmě bojuje na jiných frontách. Sáhnout do vlastních vládních řad je mu velmi nepříjemno.
Výsledkem těchto dvou let, a teď si vezmu do úst argumenty a čísla nezávislé Transparency International, to znamená, za ty dva roky hodnocení míry korupce v ČR se posunulo. Jestliže před dvěma lety jsme neměli nijak zvláštní místo, a to je 45. místo na světě, tak za dva roky protikorupčního snažení se ČR posunula až na místo 57. Gratuluji vám k tomuto úspěchu. Opravdu, opravdu velký úspěch!
Další otevřená tepna, kudy krvácí ekonomika a mizí velké peníze, je odliv zisků společností, které z velké části jsou vlastněny cizími vlastníky, a samozřejmě veselé využívání daňových rájů. Já chápu, že je to těžký úkol, ale kromě vzpomínání této věci velmi deklaratorní opět nic! Přitom tady, když bych měl zmínit ten řád, který uniká každoročně ze země, tak je to dokonce 200 miliard korun! Tak to už máme 300 miliard korun jenom tento problém - výsledek vládnutí této vlády za dva roky v oblasti ekonomického výkonu.
Hrubý domácí produkt, nikoliv optimální, ale přesto ukazatel ekonomického výkonu, je dnes pod úrovní vrcholu, který byl dosažen v roce 2008. Čili přestože z propadu se daleko snáz zvedá dynamika ekonomiky, přestože rok 2010 a 2011 už nebyl přímo zasažen ekonomickou recesí, tak i dnes, tedy v dubnu 2012, jsme pod úrovní roku 2008. Řeknete těžká situace, ve světě tomu není jinak. Ale když se podíváme na ukazatele ekonomické konvergence, tedy sbližování, či naopak vzdalování se od vyspělých zemí, resp. od průměru EU, vidíme, že právě od onoho roku 2008 ČR se spíš vzdaluje. A tedy to není jenom kopírování zahraničního vývoje, ale je tam přidaná, v uvozovkách, hodnota české vlády, českého vládnutí, která nás zbrzdila daleko více, než by jinak světová ekonomická recese znamenala. I jiné významné agregátní ekonomické ukazatele naznačují totéž. Tuzemská poptávka pod úrovní roku 2008, tuzemské investice, míra investování - opět pod úrovní roku 2008. Čili v čem je problém? Jak to, že investujeme daleko méně než srovnatelné země?
Pan premiér, když uváděl dnešní žádost o důvěru vlády, tak se zmínil o základním heslu této vlády, to znamená vypořádat se s dluhy. Ano, dluhy jsou pro tuto vládu veřejný nepřítel číslo jedna. Problém je, že tyto dluhy zažehnává způsobem, že se dá říci, že to může dopadnout jako onen nešťastný lékařský zákrok, kdy operace se zdařila, ale pacient bohužel skomírá. V ČR totiž dluhy nejsou na tak katastrofické úrovni jako v Řecku nebo v Itálii, Španělsku atd. Jestliže míra českého dluhu vůči HDP je kolem 40 %, tak průměr EU je kolem 90 %. Já neříkám, že je to dobré číslo, ale toto číslo nám dává manévrovací prostor, toto číslo nám umožňuje, abychom volněji kombinovali nástroje hospodářské politiky a abychom třeba, když je to třeba, když je to zapotřebí, pomaleji snižovali deficit. Připomínám, že na základě konvergenčních zpráv, které jsou každý rok předkládány do Bruselu, tak EU v loňské zprávě /2011/ poznamenala, že bychom se měli vyhnout krácení prorůstových výdajů. Výsledek? Pravý opak. Dobře, Brusel nám nemá co radit. Ale ty výsledky bohužel hovoří. A v celé Evropě kromě ČR se pozornost obrací k tématu akcelerace ekonomiky, protože ta nám může také, dokonce ve významnější míře, pomoci dostat se nejenom z dluhové pasti, ale dokonce nám může udržet sociální systém, který by měl být v souladu s Listinou základních práv a svobod, a to tak, že z výnosů, nikoliv z dluhů, protože největší problém by byl, abychom si půjčovali na sociální stát, když víme, že si můžeme půjčit na něco, co nám dá budoucí výnosy, a z toho zaplatit sociální stát. Jinde to tak dělají! Jde to! Ne že to nejde!
Říkáte, že nejvíc, co se dá udělat pro růst, je snížit daně, omezit stát, buzeraci úředníky. Výborně! Problém je, že vládnete už šest let, myslím tedy pravice, ne tato vláda, a v dobách i předkrizových rozhodně ze statistiky nelze doložit, že by extrémní snižování přímých daní mělo nějaký prorůstový účinek. Takže alternativy jsou: Konkrétně, kdybych měl zmínit alternativu reforem v oblasti daní. Opět budu citovat klasika, tedy pana premiéra, který tady řekl, že považuje za vládní úspěch, že se podařilo snížit tzv. daňovou kvótu - pro laické posluchačstvo, daňová kvóta je podíl vybraných daní na hrubém domácím produktu - takže snížit daňovou kvótu o tři procentní body, a tudíž se odbřemenila ekonomika, aby se jí lépe dýchalo. Ale co je pravdou? Že toto odbřemenění znamená v době, kdy se nám utahuje smyčka veřejných financí kolem krku, tak zmizelo zhruba 100 miliard korun a ty samozřejmě někde budou chybět! Pro srovnání, daňová kvóta ČR by se po aktuálních zásazích do daňového systému, myslím složenou daňovou kvótu, měla pohybovat kolem 35 %. Průměr EU je na 38 nebo 39 %, čili opět jsme papežštější než papež, předbíháme vyspělé státy, ale bohužel směrem dozadu, nikoliv směrem dopředu. A není pravda, že kdybychom zase zpátky měli těch 100 miliard korun vybrat, že tím zatížíme každého občana. Ó, nikoliv! Alternativa daňového systému opozice, tak jak se o ní hovoří, speciálně tak jak jsem o tom z tohoto místa hovořil několikrát já, je o změnách ve struktuře zdanění, to znamená, že se přestane zatěžovat nepřiměřeně daněním spotřeba, která dopadá na každého bez rozdílu velikosti příjmu - každý se zkrátka musí najíst, zajít k lékaři atd., kupovat základní potřeby - a že přestanou naprosto iracionální úlevy pro kapitál. Nezdaňovat tolik spotřebu a zdaňovat daleko více kapitál, zejména velký kapitál. Není pravda, když se bráníte zdanění kapitálu tím, že to ten kapitál naúčtuje občanům nebo že jak plachá srnka se vyděsí a zmizí do cizího lesa a u nás přestane platit, u nás přestane investovat. To není pravda! U nás si kapitál nahrabal tolik a má šanci si ještě nahrabat, že neuteče, ale měli bychom mu dát aspoň srovnatelná pravidla, jako má ve vyspělých zemích. Jinak by nebylo možné v době krize, kdy říkáte, že se všichni musíme uskromnit, že za poslední dva roky nám přibylo dolarových milionářů v České republice - shodou okolností mezi růstovým rokem 2010 a 2011, kdy se zmrazily platy a klesaly životní náklady - o 29 % více dolarových milionářů. ***