(16.50 hodin)
(pokračuje Nedvědová)
Zavádíme nové instituty, nové orgány, organizace, které spolykají značné sumy peněz, jako je například Generální inspekce bezpečnostních sborů, ale to nevadí. Maskujeme to na druhé straně údajnou úsporou.
S velkou slávou tato Sněmovna hlasy koalice přijala nový občanský zákoník, neboť ten stávající byl politicky nepřijatelný. Nevadí, že fungoval, a to celkem dobře. My potřebujeme nový. A vůbec není důležité, že jeho zavedení do praxe bude stát miliony navíc. A už vůbec nevadí, že ho téměř nikdo nechce a hořekují nad ním i odborníci. Naopak, procesní předpisy jako by nikoho nezajímaly. Občanský soudní řád, který nabyl účinnosti 1. 4. 1964, byl do současné doby novelizován 119krát, trestní řád, účinný od 1. 1. 1962, "jenom" 82krát, přičemž naprostá většina těchto novel je z posledních dvaceti let. Ke změnám procesních předpisů tak dochází v průměru každé dva až čtyři měsíce, přičemž k řadě těchto změn došlo v průběhu činnosti této Poslanecké sněmovny. A některé změny, například občanského soudního řádu, jsou i na programu nyní přerušené schůze.
Jistěže i sebelepší zákon vyžaduje v souvislosti se změnami společenských poměrů změnu, ale počet změn těchto procesních předpisů, navíc vycházejících nikoliv z právní vědy, ale z metody pokusu a omylu, případně různé lidové tvořivosti, prakticky vylučuje možnost nějaké stability práva a určité právní jistoty, zejména účastníků soudních řízení.
Tímto fakticky naznačuji, že tato vláda se zabývá vším možným, jenom ne právě tou zmiňovanou rozpočtovou odpovědností a bojem za funkční justici proti korupci, jak má v programovém prohlášení. Ona se však ale nezabývá ničím užitečným pro tuto zemi. Nakonec, jak by mohla bojovat proti korupci, když leckteré kauzy, které se dotýkaly i některých současných členů vlády či vládních stran, zůstaly otevřené a nedořešené! Vždyť i tato Sněmovna snad drží rekord v počtu poslanců, jejichž vydání musí řešit mandátový a imunitní výbor.
A ono to podle toho i vypadá. Roste kriminalita a tím se snižuje vnitřní bezpečnost státu. Přitom objasněnost trestných činů je velice malá. Vždyť jen u majetkových trestných činů uvádí Policejní prezídium objasněnost jen něco málo nad dvaceti procenty. Máme přeplněné věznice, ve kterých je však většina těch, kteří by tam ani být nemuseli, například pro neplacení výživného či drobnou majetkovou trestnou činnost, nebo ti, kteří by mohli vypovídat proti zájmovým osobám, ale nejsou tam naopak ti, kteří by tam být měli. Přitom ještě řada osob výkon trestu nenastoupila, ale musí ministr spravedlnosti žádat o téměř miliardu korun na alespoň částečné fungování našeho vězeňství. Věznice fakticky hospodaří s rozpočtem na měsíc, maximálně dva dopředu. A nedej bože, aby došlo k nějaké havárii.
Spravedlnosti u našich soudů se pak dočkáte jen sporadicky. A když už, tak to trvá velmi dlouhou dobu. Přesto má být přes 140 tisíc věcí ročně převedeno z rozhodovací pravomoci Českého telekomunikačního úřadu na soudy bez jejich příslušného posílení, což je v příkrém rozporu s tvrzením ministra spravedlnosti a předsedy vlády o snaze odbřemenit justici, a povede to pochopitelně i k prodloužení doby trvání soudního řízení. Justice se přitom zmítá v krizi, která nejen odráží krizi vládní, ale zejména celospolečenskou.
Jaký je tedy stav této země pod vedením této vlády? Lichváři a podvodníci si dělají téměř, co chtějí. Lidé, aby přežili, si musí brát půjčky na základní životní potřeby. Zadlužený není jen stát, ale i města a obce. A o občanech už vůbec nemluvím. Stačí jen podívat se na strmě rostoucí počet osobních bankrotů. Všichni jsou pak pod tlakem exekutorů a vymahačů dluhů, kteří si fakticky dělají, co se jim líbí.
A řešení? Vláda žádné nehledá. Občane, pomoc si sám. Je tady přece dostatek soukromníků, kteří vám pomohou. Proč by se o občana měl stát starat? Že si za to musí občan zaplatit? To přece nevadí, to je normální. Pak se ale musím ptát, na co a pro koho vůbec by měl občan platit daně, když se mu za ně od této vlády téměř ničeho nedostává. Co se mohlo, se odstátnilo, a co je ještě státní, tak bude soukromé v brzké době, pokud tato vláda zůstane.
Tato vláda rozhodně nemá důvěru převážné většiny občanů této republiky. (Potlesk poslanců zleva.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: V rozpravě dále vystoupí pan poslanec Stanislav Huml a připraví se pan poslanec Jiří Dolejš.
Poslanec Stanislav Huml: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi také, abych přinesl pár slov.
Tato Sněmovna zažila nebývalé množství změn dresů a straně Věci veřejné se podařil dokonale neuvěřitelný tah. Je ve vládě i v opozici. Geniální a režijně ďábelsky dokonalé.
Premiér a představitelé ODS mě jediného označují za přeběhlíka. Všichni ostatní prý jimi nejsou. Začínám být na tuto nálepku opravdu ale hrdý. Ono je totiž přeběhlictví a přeběhlictví a jde také o to, jaké jsou motivy a zda za tím není korupce. A v mém případě za tím korupce rozhodně není.
Jaká je tedy realita? Faktem je, že jsem byl členem poslaneckého klubu Věci veřejné a na písemný dotaz Karolíně Peake, tehdejší předsedkyni klubu, v době, kdy jsem byl vylučován, nebo když jsem o to požádal, proč jsem byl vyloučen, jsem dostal písemnou odpověď, že členství v klubu je exkluzivní záležitostí, a byl jsem většinou hlasů vyloučen pro nespecifikovanou ztrátu důvěry. Připomínám, že to bylo za mou pomoc Kristýně Kočí, která v době té pomoci byla předchozí předsedkyně klubu, a Jaroslavu Škárkovi, tehdejšímu místopředsedovi strany Věci veřejné. A tuto moji činnost v rozsudku nad Vítem Bártou vyhodnotil soudce jako korektní. Strana mě sama osvobodila a od té doby je jen a jen mou věcí, s kým spolupracuji. Takový je faktický stav kolem přeběhlíka k ČSSD. Já jsem si mohl vybrat. Mohl jsem být volným elektronem, který tady mohl pobíhat, anebo jsem se mohl podívat, jaký je program které strany, a zakotvit.
Program Věcí veřejných, který mě oslovil a kvůli kterému jsem dal souhlas se zápisem svého jména na kandidátku tohoto uskupení, byl středový. O tom nikdo nepochybujeme. Dnes jsem označován jako jediný přeběhlík, protože jsem já měl opustit program, za který jsem byl zvolen. Přechodem k sociální demokracii. Není to však naopak? Není to tak, že strana Věci veřejné vysála levicové voliče, mimo jiné i ČSSD, svým levicově laděným programem, aby pak začala dělat pravicovou politiku? Nebyl celý projekt VV organizovaným pokusem pravicových kmotrů získat moc na další čtyři roky lobbisticko-podnikatelskými skupinami v pozadí ODS?
Slova premiéra o mém přeběhlictví zopakoval v úterý veřejnosti přeběhlík k Jihočechům 2012 kolega Doktor. Pak poslanec Stanjura. A mělo to další pokračování - pan premiér několikrát i dnes. Doktorovo vysvětlení jeho nepřeběhnutí a mého přeběhlictví, samozřejmě i jeho dalších postojů, bylo částí populace vyhodnoceno hlasováním na stránkách Hyde parku na ČT24. Částí populace, která se dívá na ČT24, tedy zajímá se o politiku a současně je na internetu. Tedy žádní bezdomovci, pane kolego. 85 % vám dalo nesouhlasný hlas. Toto je stejná drtivá porážka jako u poslankyně platformy Dagmar Navrátilové o týden dříve, když se pokoušela vysvětlit divákům nevysvětlitelné. Nebyla schopna formulovat důvody vzniku platformy, tedy nepřeběhlictví, jak by to nazval premiér Nečas. A naposledy včera se snažil veřejnost v Hyde parku ČT24 přesvědčit kolega Vacek z platformy PP. Stejně neblahý výsledek.
Vláda si přichází říct o důvěru. Oceňuji tento krok.
Náš systém umožňuje přechod z jedné strany do druhé, jako to udělal kolega Doktor nebo kolega Paroubek nebo poslanci kolem kolegyně Peake. Neodsuzuji nikoho z nich, pokud k tomu mají důvody, které jsou závažné a opravňující. Třeba takový důvod, že nevěděli, že kandidují za ABL. U jmenovaného kolegy Doktora dokonce více než chápu, protože mu dokonce fandím. Jeho případ je však diametrálně odlišný od mého. On je pravicově smýšlející a zradil jej jen jeho premiér, kterého přitom podporoval. Vyměnil jej za dotyk medúzy, jak to tenkrát pojmenoval. Programové prohlášení vlády je daleko více jeho, Doktorovo, než kdy bylo moje nebo mých voličů, Věcí veřejných, za které jsem kandidoval. Proto nastal ten obrovský, až neuvěřitelný odliv preferencí. ***