(16.20 hodin)
(pokračuje Grospič)
Opozice, politická opozice, i Komunistická strana Čech a Moravy, vyjádřila souhlas s těmito podmínkami a plně se s nimi ztotožnila. Myslíme si, že je neúnosné, aby vláda, která se tvářila od samého počátku jako vláda, která chce řešit ekonomické problémy, snížit korupci v české zemi, se chovala tak, že nyní na základě vlastní korupce zachová podporu pro svou vládu.
Ano, Ústava České republiky nezná pojmy poslanecký klub či vítězná volební strana. Na druhou stranu zosobňuje v sobě určité demokratické principy, které by měly vést k morálním závazkům poslanců ve vztahu k voličům. Musí lidé posoudit, nakolik je čestné kandidovat za jednu politickou stranu a poté přestoupit do strany jiné, nebo vytvořit nezávislý klub, platformu a zpronevěřit se politickému programu, za kterou kandidovali. Je to otázka morální a právně ji lze postihnout velice obtížně. Patří však k dobré politické kultuře i k projevům demokracie, že jsou tyto zvyklosti respektovány a nevytváří se z nich základní pravidlo. Jak jinak tedy máme rozumět prohlášení z úst předsedy vlády, který nejprve chtěl podporu nejméně tří poslaneckých klubů, později alespoň deseti poslanců a nakonec se spokojil s tvrzením, že mu stačí ústní potvrzení vlády? Nakolik se můžeme ztotožnit jako občané České republiky s tvrzením prezidenta Václava Klause, že se mu sice tyto věci nelíbí, změny podmínek jsou podivné, ale bořit vládu nemůže? Když víme z politické praxe i z běžného života, že když se zosobňují zájmy politických stran jemu blízkých, dovede velice účelně vstupovat do politiky a udávat tón politického přediva. Jak máme rozumět například místopředsedkyni vlády, která je odpovědná za legislativu a boj proti korupci, Karolíně Peake, když právě s ní a s její politickou stranou, za kterou původně kandidovala, byly spojeny od počátku všechny návrhy, které oddalovaly řešení politické korupce, vytvářely dostatečný prostor pro velké firmy, aby přizpůsobily podmínky svého podnikání, zejména pro anonymní kapitál, a umožňovaly průchody takových návrhů, jako je konstruktivní vyslovení nedůvěry vládě či paskvil v podobě celostátního referenda, který by měla tato Poslanecká sněmovna ještě v tomto volebním období projednávat? Je to výsměch občanům, anebo to je odpovědnost vůči vlastním voličům? Lidé to musí posoudit. Musí posoudit, i jaké dopady bude mít celá řada ostatních právních předpisů, zejména občanský zákoník, který s takovou velkou gloriolu a slávou byl přijat v Poslanecké sněmovně a u nějž se ukazuje, že je téměř nereálné počítat s jeho účinností od 1. 1. 2014.
Ale možná, že to vše zapadá. Zapadá do projektu i církevních restitucí, majetkové destabilizace. A možná že také mají svoji míru zohlednění slova, která přednesl předseda ústavněprávního výboru, když se projednávaly církevní restituce, a pootevřel zadní dvířka možnosti, že by byl velice rád, aby se posuzoval také oprávněný postup podle dekretů prezidenta republiky, tedy aby se konečně v majetkové rovině, ale i v rovině politické ve skutečnosti prolomila ona hranice roku 1945.
Jsou to věci pro Komunistickou stranu Čech a Moravy nepřijatelné. My se nemůžeme takovýchto věcí účastnit a dávat jim podporu. My vnímáme nesouhlas občanských aktiv a vážíme si odborových svazů, občanských iniciativ a všech občanů, kteří našli odvahu tváří v tvář zastrašování, hrozbě dluhů a všemožných výhrůžek řeckých scénářů vyjít do ulic a vyslovit veřejnou nespokojenost současné vládě. A myslím si, že po vzoru vlády holandské, která odstoupila, po vzoru vlády rumunské, která dnes odstoupila, byla měla najít odvahu i vláda Petra Nečase a dnes místo žádosti o důvěru rovněž odstoupit. Požadavek zastavení reforem, odstoupení vlády a vypsání nových voleb je pro nás základním.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: V rozpravě dále vystoupí paní poslankyně Strnadlová a připraví se paní poslankyně Marta Semelová.
Poslankyně Miroslava Strnadlová: Dobré odpoledne paní předsedající, torzo vlády, dámy a pánové.
Směřování současné vlády mi připomíná legendární plavbu Titaniku, jejíž katastrofální konec jsme si nedávno připomínali. Vláda se obtížně prodírá ledovcovým polem, kdy jednotlivými ledovci je opakované vyjadřování nedůvěry vládě, stávky odborů, vnitřní roztržky v koalici, korupční skandály osob napojených na vládu, revolta vůči Bruselu, nekompetentní zahraniční politika a mnoho dalších úskalí. Jak dlouho tento smrtelný slalom je vláda schopna ukormidlovat? Z ledovce ční, jak známo, nad hladinu jen zlomek objemu hmoty a nikdo neví, co se skrývá pod hladinou. Tak je to i s ledovci, které jsem jmenovala. Pod vodou narůstají a vláda nad tím nemá kontrolu. Každý chybný manévr přináší nárazy, vznikají praskliny a šrámy na trupu vládního Titaniku. Jak velkou kopu problémů ještě vláda potřebuje, aby pochopila, že tudy cesta nevede a že je třeba změnit kurs?
Krutou součástí plavby rozbouřenými vlnami politiky je to, že vláda ničí vše vpravo a vlevo kolem sebe jako zdivočelý bitevník. Jednoho dne tato šílená plavba skončí. Vládní vlajková loď se potopí ještě před cílem. Co po ní ale zůstane, je hrůzná představa. Rozvrácený sociální a zdravotní systém, destrukce financí, rozvrácené bezpečnostní složky, armáda, policie, hasiči, celý záchranný systém, vlastně celý stát jako takový a další a další oblasti.
Na jedné straně odíráte lidi o miliardy jen proto, aby na druhé straně bez kontroly odtekly do kapes parazitů této společnosti. Vypadá to, jako by cílem této vlády byla skutečně destrukce všeho, co ještě funguje. Nešťastná vláda, co nastoupí po vás. Šílené tempo, které jste při prosazování reforem nasadili, se Titaniku také nevyplatilo. Žádnou z toho nezískal, uvedl tisíce lidí do neštěstí a skončil v opovržení. ***