(15.10 hodin)
Poslanec Jan Látka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda Petra Nečase vznikla po volbách do Poslanecké sněmovny v červnu 2010 jako koaliční slepenec ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Sama sebe pak nazvala vládou rozpočtové zodpovědnosti a boje proti korupci. Člověk by si myslel, že při celkovém součtu 118 poslanců budeme mít vládu stabilní, vládu, která bude vycházet ze svého vládního programu - byť ten se mi nemusí vůbec líbit - a bude zodpovědně spravovat tuto zemi ve prospěch jejích občanů. Opak je bohužel pravdou. Máme vládu každou chvíli rozhádanou, vládu, která nemá autoritu, vládu se schopností vyvolávat kolem sebe neustále nějaký chaos. Vládu, která svoji nebývalou většinu nevyužila ke zvýšení stability, ale spíše ke zvýšení vlastní arogance moci.
Vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných se zavázala lidem, že zastaví zadlužování a nebude zvyšovat daně. Jaká je však realita? Tato vláda přebírala zemi v zadlužení 28 % - a dnes se již blížíme 45 %. Pomocí nesmyslně zvyšované DPH se postupně vytahují peníze z kapes především nízko- a středněpříjmových skupin. Vláda se zhlédla v tupých škrtech, jako by si myslela, že se dokáže proškrtat k prosperitě. Naší spořivé vládě je dobrá každá koruna ušetřená na daňových poplatnících, ale vyplácí stotisícové platy a odměny úředníkům na jednotlivých ministerstvech. S korupcí pak zatím vláda svádí spíše teoretický souboj.
Čeho jsme se tedy dočkali od vlády ODS, TOP 09 a Věcí veřejných? Dochází k postupné privatizaci jednotlivých sektorů výkonu státní správy a veřejných služeb - jako například pracovní agentury, sociální služby, exekuce, vězeňství a další. Vláda nemá dostatek financí pro hasiče, policii, na školství, důchody nebo sociální služby. Začíná stoupat nezaměstnanost, protože škrtáním se hospodářský růst a pracovní místa nevytvoří.
Zažíváme dnes zdražování snad úplně všeho. Naši občané nejvíce pociťují zdražení u potravin, pohonných hmot, léků a zdravotních pomůcek, u vodného, stočného, tepla a hromadné dopravy. V pásmu příjmové chudoby je podle statistiků téměř každý desátý Čech, a to včetně dětí a seniorů. Ano, určité reformy jsou jistě potřeba, ale reformy spravedlivé a hlavně sociálně citlivé.
To vše je zřejmě důvodem, proč si podle průzkumu přeje předčasné volby více než 70 % lidí. Vláda však sobotní, více než stotisícovou demonstraci požadující demisi vlády pouze bagatelizuje. Zúčastnili se jí však nejen odboráři, kterých bylo určitě nejvíc, ale i zdravotně postižení, důchodci, aktivisté z více než dvaceti občanských sdružení či profesních svazů. Dávali vládě Petra Nečase najevo, že si nepřejí, aby dál pokračovala ve svém způsobu vládnutí a v prosazování nespravedlivé, asociální a likvidační politiky reforem, škrtů a zvyšování daní.
Lidé dnes mají obavy z nejasné budoucnosti. Přemýšlejí, co s nimi bude, že si za své peníze budou moci koupit čím dál tím méně, že možná přijdou o práci, nebudou mít na nájem nebo splácení úvěru za bydlení. Mezi lidmi se proto začíná projevovat frustrace ze všech rádoby reforem současné vlády. Spousta našich občanů pak cítí pachuť korupce, bezpráví a snižování životního standardu pro většinu z nich. Vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných jako by totiž všem našim občanům říkala: "Kašleme na vás a vaše názory, víc než si myslíte."
Proto tato vláda nemůže počítat s mojí podporou. (Potlesk z poslaneckých lavic ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. A nyní požádám paní poslankyni Vlastu Bohdalovou. Připraví se Jan Hamáček.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré odpoledne. Vážený pane premiére, vážený pane místopředsedo, vážené členky a členové vlády, vážení kolegové a kolegyně, hlasování o důvěře vládě bývá obvykle akcí, kterou vyvolá opozice. Poslanci vládních stran již z principu důvěru vládě dají a opoziční poslanci nikoliv. My bychom však toto hlasování neměli brát jako akci nebo hru, ale měli bychom se řídit principy jinými.
Toto hlasování o důvěře vládě vyvolal rozpad jakési pseudostrany - Věcí veřejných. Na internetovém serveru Infobaden jsem si přečetla zajímavou věc. Strana Věcí veřejných je taková strana, jako by ji sponzoroval jeden velký severský nábytkářský koncern, neboť ten často podporuje cokoliv, co lze rozebrat, transportovat a poté opět snadno složit, ale při zachování úplné funkčnosti. Mě poslední jednání kolem Věcí veřejných a "nevěcí veřejných" a frakce přesně připomínají, jako kdyby se řídily návodem tohoto švédského koncernu.
Posláním nás zákonodárců je především pracovat ve prospěch naší země. A tato vláda to již delší dobu nečiní. Mohla bych otevřeně hovořit o obrovské vládní krizi, ve které přestává platit den, hodinu stará dohoda. A my politici se vlastně už neorientujeme v tom, co ten který z jejích aktérů vlastně chce, na čí straně vůbec stojí a koho vlastně podporuje. To však neudělám, protože bych jen opakovala, co zde už bylo řečeno nebo ještě řečeno bude. Chci opět hovořit o odvětví, které je pro budoucnost naší země klíčové, tedy o školství.
V turbulencích vládní krize se zdá, že nejde o hlavní téma. Ale tato země nemá již 27 dní ministra školství. Je přitom jisté, že pokud Nečasova vláda získá důvěru, potrvá toto obsazení dalších několik dnů. A je jen otázkou, zda poslední a nejlepší ministr školství nebyl zároveň ministrem posledním. Z vládní koalice totiž zaznívají hlasy, že by bylo nejlepší ministerstvo školství zrušit. A je docela možné, že budou mít díky této vládní krizi navrch.
Pan Dobeš byl bezesporu vizionář, který měl představu, jak má naše školství vypadat. Ponechme stranou, že jeho představu jsem nesdílela. Důležité však je, že ze svých nápadů a vizí nedokázal dosáhnout vůbec nic. Opakuji: opravdu vůbec nic. Nedořešená zůstává reforma vysokých škol. Neexistuje vládou slibovaný věcný záměr nového školského zákona. Není jasné, jak se bude financovat regionální školství. Jedna věc je zcela nejasná, jak řekl pan bývalý exministr. Nejasná je situace Právnické fakulty v Brně. Pardon, kolegové. V Plzni.
Kam se člověk podívá, zůstala po panu poslanci Dobešovi v resortu jenom spálená země. Už není možné vrátit se do doby před Dobešem a jmenovat do úřadu nějakého sympatického teoretika, který omezí svoje fungování na každodenní - každoroční - projev vítající prvňáčky. A to nejen proto, v jakém stavu zanechal školství pan Dobeš, ale hlavně proto, že se naše země nachází na důležité křižovatce.
Čeští žáci a studenti fatálně propadali a propadají v mezinárodních srovnáních. To není samozřejmě chybou pana exministra ani této vlády. Trochu za to můžeme my všichni, kteří jsme se nechali ukolébat vynikajícími staletými tradicemi našeho školství. Chybou této vlády je však přístup, se kterým se k problému staví. Podle ní se neděje absolutně nic. Jako by jí vůbec nevadilo, že již za pár let, bude-li současný trend pokračovat, nedokáže Česká republika konkurovat zemím, které dnes vnímáme jako rozvojové.
Ministerstvo školství potřebuje do svého čela skutečnou osobnost. Odborníka s vizí, který jednak dokáže dát do pořádku chaos po panu Dobešovi, jednak zvrátit tyto nepříznivé trendy.
A nyní se obracím přímo na vás, pane premiére, a ptám se: Máte takovou osobnost? Pokud ano, tak bych vás velice ráda poprosila o její jméno a o ujištění, že o své nominaci ví a souhlasí s ní. Pokud chcete takového odborníka do čela resortu školství jmenovat, bude mě případné vyslovení důvěry této vládě mrzet výrazně méně. Pokud však ani v tomto nemáte jasno - a myslím si, že nikoliv -, je to tragédie jak pro naše školství, tak pro tuto zemi. ***