(15.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Vždyť přece nezavírejme oči před tím, co se ve společnosti děje: Že deset procent lidí je dneska pod hranicí chudoby. Že 40 % lidí o sobě říká, že má finanční rezervy na dva měsíce. To je přece ta sociální základna odporu proti vládě. To, jestli má dneska vláda podporu 14, 16 %, tak to ještě je docela lichotivé s ohledem na její politiku. Ale kdo ji ještě podporuje, tak to jsou ti lidé, kteří tyhle problémy nemají.
To, co je nejsmutnější, je, že dnes podle sociologických si 53 % lidí myslí, že bývalý režim byl lepší nežli ten současný. To je něco, co samozřejmě je mně proti mysli, s čím se těžko můžu smířit, ale při takovéhle sociální politice se tomu ani nedivím. Ale samozřejmě, že je to především v tuhle chvíli odpovědnost vládní koalice a ta by měla - já jsem ji vyzýval před týdnem, aby přehodnotila svoji politiku. Aby změnila postup vládnutí. Není toho zřejmě schopna.
Bylo by dobré kromě těch lidí řekněme z těch společenských vrstev, kam svými příjmy patříme - a já nezapírám, že patřím k lidem s nejvyššími příjmy, nikdo z nás to nemůže zapřít - tak je potřeba se pobavit tu a tam s někým, kdo žije třeba z toho důchodu. Nedávno se mi ozvala občanka z mého volebního kraje, poslala mi dopis. Někdo mi říká: Proč na ty dopisy reaguješ tak, jak reaguješ? A napsala mi, že cestou z pošty jí někdo ukradl důchod, který je necelých deset tisíc korun, a ona nemá na zaplacení nájemného, protože žádné rezervy nemá. To nájemné je pět tisíc korun. - Samozřejmě té občance se tady někdo tady usmívat, já myslím, že to takový úsměvný případ není. Já vám ty dva dopisy, které jsem od ní dostal, ukážu. - A samozřejmě ten domácí, když mu tohle řekla, jí řekl, že ji vyhodí z bytu. Ta občanka se samozřejmě asi nesmála, jako se tam smál před chvílí pan poslanec. Ta občanka nezná svá práva, že to asi není tak možné. No tak jsem vzal pět tisíc, poslal jsem jí je. A myslím, že by to udělali všichni z vás, kdyby takový dopis dostali. I pan poslanec, který se směje. Ona mi pak poděkovala, že se dostala z toho nejhoršího, kdy se obávala, že přijde o střechu nad hlavou.
A takovýchto lidí, dámy a pánové, svou politikou naděláte asi statisíce. A vzhledem k tomu, že si přeju, aby tahle země byla úspěšná, aby systém, v kterém žijeme, to znamená demokratický pluralitní systém a také tržní ekonomika, aby se rozvíjela, tak si myslím, že právě proto je potřeba dělat velice citlivou sociální politiku.
Tenhle návrh zákona já považuju za skandální a připojím se k těm, kteří požadují jeho řekněme eliminaci už v prvním kole.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Dřív než pozvu k mikrofonu další paní poslankyni, tak vás seznámím s došlou omluvou. Omlouvá se z dnešního jednání do konce jednání pan poslanec Miroslav Petráň, a to ze zdravotních důvodů.
A nyní zvu paní poslankyni Vlastu Bohdalovou.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobré odpoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové.
Projednáváme zákon, jehož návrh mě trošku vyděsil. Ale co mě opravdu děsí, jsou důsledky tohoto zákona, který, jestliže ho tato Sněmovna přijme, dopadne na občany této země. Znamená totiž, že už teď tíživá situace seniorů se velice, a to rapidně, zhorší. O tom už tady hovořilo několik mých předřečníků, ale já se zaměřím přece jenom na jednu skupinu. Mám strach především o ženy seniorky, které bohužel zůstaly samy. Proč? Protože už to tak v životě a i ve statistikách bývá, že muži se dožívají nižšího věku než ženy, a máme tedy větší počet v osamělých důchodcích žen než mužů. A jak už to tak v životě chodilo, tak ony celá léta, desítky let pracovaly za velmi nižší platy a to znamená, že od toho se odvíjejí jejich důchody. Každé sebemenší zdražení, změna finančních toků pro ně znamená velkou katastrofu v již tak napjatých rozpočtech. Každý rok čekají, o kolik stokorun budou platit více za bydlení, živobytí a na druhé straně o kolik desítek nebo jednu stokorunu jim stát přidá valorizací. Bohužel, rozdíl mluví v neprospěch těchto žen. Navýšení nepokryje zvýšené náklady. A já vidím při nákupech, jak si kupují čím dál levnější potraviny, ovšem s kvalitou, která je, jak v posledních dnech víme, stále nižší a zdraví škodlivá.
Vím, že kolegové z pravice teď budou namítat, že má fungovat mezigenerační soudržnost, ale bohužel, většina našich občanů v produktivním věku má podprůměrné a průměrné příjmy a také jim vláda nakládá stále větší finanční zatížení, takže většina obyvatel neví, kam dávat finance dřív.
Teď řeknu jeden příklad. Opravdu mě bolí, když se v Budějovicích setkávám se svou bývalou kolegyní učitelkou, vdovou, která si zvyšuje svůj velice nízký důchod tím, že s taškou na kolečkách rozváží reklamní letáky. Přitom to byla učitelka, ke které jsme chtěli dávat děti všichni a kterou jsme všichni milovali. Tato dáma podnikla vše, jak radí pravicová vláda, aby snížila své náklady. Vyměnila byt 2+1 za garsonku, nejezdí autem, nejezdí na rekreace ani na dovolené, nenakupuje lahůdkové potraviny. Platí pouze za plyn, za elektřinu, za teplo, teplou vodu a za fond obnovy svého malého bytu. Přesto její penze nestačí a musí si přivydělávat. Přitom její stejně stará kolegyně, která má v životě zatím daleko větší štěstí a dožili se s manželem krásných společných 50 let, i když oba mají nižší důchody, tak žije daleko spokojenějším a klidnějším životem.
Jsem přesvědčená, že právě tyto ženy seniorky by byly ty, které by sice pomalu, ale přece jen rozhýbaly český maloobchod. Vždyť jsou to právě ony, které si rády dojdou popovídat do cukrárny, na kávu, rády, když na to mají, zajdou ke kadeřnici, rády koupí někomu drobný dárek. Když to jenom trochu jde, jsou ochotny utratit i nějaké peníze za volnočasové aktivity, které jim obohatí život, aby z nich měly duchovní zážitky, ze kterých by mohly dále žít.
Někdo řeknete: Prostě musíme šetřit. Ale podle mě to není šetření, ale je to škrcení. A vyrovnávání státního rozpočtu za každou cenu mi přijde jako Pyrrhovo vítězství. Děkuji. (Potlesk z lavic vlevo.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Roman Sklenák.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, i já se připojím k těm, kteří navrhují zamítnutí tohoto nemorálního návrhu. Argumentů, proč tak učinit, zde zaznívá celá řada, ale já musím odmítnout i naprosto alibistické zdůvodnění tohoto návrhu, kdy pan ministr Drábek tady ve své úvodní řeči prohlásil, že z rozpočtového hlediska je přijetí tohoto návrhu nezbytné.
To přece není pravda. Je přece naprosto zřejmé, že jestli důchodcům poklesnou, nebo nepoklesnou reálné příjmy, je jen otázkou priorit každé jedné poslankyně a každého jednoho poslance v této Sněmovně. Říkáte, že doba je zlá a stát nemá na zachování reálné výše důchodů prostředky. Ale proč jste neřekli akcionářům, že stát nemá peníze, když jste rušili daň z dividend, která připraví státní rozpočet o devět miliard každý rok? Proč neřeknete finančníkům, že stát nemá peníze, a chcete jim posílat každý rok 20 miliard do jejich soukromých penzijních fondů? ***