(15.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
Až třetím robustním opatřením je pak úprava daně z přidané hodnoty, u které dojde ke zvýšení základní i snížené sazby o jeden procentní bod. Na toto opatření vychází drtivá část dodatečných příjmů v rámci úsporného balíčku. Vláda tedy upravuje z drtivé většiny nepřímé daně, které mají méně škodlivé efekty na hospodářský růst.
Chtěl bych také zdůraznit, že se jedná o dočasné opatření. Cílem vlády totiž stále je sjednotit sazby daně z přidané hodnoty. Nelogičnost dvou sazeb daně z přidané hodnoty nedávno ukázal mediální příklad rychlého občerstvení, ve kterém novináři upozornili na odlišné sazby daně z přidané hodnoty, pokud si dá člověk jídlo tady, tedy v restauraci, než když si ho vezme takzvaně s sebou. Dvě sazby daně z přidané hodnoty jsou velmi nelogické i z hlediska sociální politiky. Většinu výhod nižší sazby daně z přidané hodnoty totiž čerpá příjmově příznivější, bohatší polovina občanů. Proto je lepší pro účely sociálního zvýhodnění využít jiné nástroje.
Chtěl bych také zdůraznit, že celková složená daňová kvóta zůstane v budoucích letech na současné úrovni. Není tedy pravda, že by vláda plošně zvyšovala daně, spíše mění jejich strukturu, ale celkový objem daňového zatížení se nemění. To je velký rozdíl oproti poslední vládě sociální demokracie, která zvýšila daňovou zátěž o tři procentní body.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji a vidím, že pan poslanec položí doplňující otázku.
Poslanec Aleš Rádl: Děkuji vám za odpověď, pane premiére. Vy jste částečně už na otázku, kterou vám chci položit, odpověděl, nicméně by bylo dobře některé věci ještě upřesnit, a proto bych se vás rád ještě konkrétněji zeptal na oblast daní. Vím, že v celém balíku opatření tvoří menší část, ale přesto by mě zajímalo, jaké argumenty pro konkrétní daňová opatření ve schváleném balíčku vláda nalezla. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Na doplňující otázku odpoví předseda vlády Petr Nečas.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Děkuji za doplňující otázku. Chtěl bych tady v prvé řadě zdůraznit, že i tyto návrhy naprosto logicky otevírají celou řadu legitimních otázek. Například proč by milovník piva měl platit poměrně vysokou spotřební daň za konzumaci oblíbeného nápoje, kdežto milovník vína by neměl platit daň prakticky žádnou. To výsledné řešení, které bude předmětem nějaké politické diskuse a politického kompromisu, je samozřejmě jedna věc. Druhá věc je, že toto je naprosto legitimní otázka, na kterou i já, který je spíše tedy vinný než pivní, odpovídám, že je naprosto oprávněné o ní diskutovat.
Podobně bych mohl argumentovat i u dalších opatření. Proč například zemědělci neplatí stejnou výši spotřební daně z nafty jako každý jiný spotřebitel, který podniká? To je opět velmi silná distorze daňového režimu. Pokud zůstaneme u spotřebních daní, také nevidím příliš velkého smyslu, proč by měl být tabák zdaňován jinak než cigarety, což je další z navrhovaných opatření. Čili ve většině případů nám jde o odstraňování různých výjimek, které deformují tržní ceny a tržní prostředí a zvyšují prostor pro různé lobbistické skupiny. Stejně tak navracení srážkové daně vůči daňovým rájům na dřívější úroveň chápu jako určitou normalizaci stavu.
Musím také říci, že samozřejmě budeme diskutovat i některá další daňová opatření, nicméně jsem přesvědčen, že základní pravidlo, to znamená mít fiskální úsilí soustředěno především do oblasti úspor, je tady dodrženo a fiskální úsilí vlády za roky 2010 až 2014 to v konkrétních číslech naprosto jasně dokazuje.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Tím končí projednávání této interpelace. Následuje interpelace, kterou podává pan poslanec Jiří Paroubek. Interpelace se týká privatizace OKD. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, dnešní doba je dobou spekulací, burziáni spekulují na růst, na propad, a dokonce i na krach, kde jak u automatu v Dolní Horní s červenými okny doufají ve svoji zlatou ránu. Dnes tu ale nechci řešit tyto zlaté rány, ale jen jednu zlatou ránu.
V cimrmanovské hře Posel z Liptákova je dialog majitele ostravského dolu, uhlobarona, který suverénně tvrdil, že důl, díru v zemi přece nikdo nemůže ukrást. Ale mýlil se. V případě OKD je to nahlédnutí do liptákovské pece pekelné. O tom asi ví své pan premiér, když často zpochybňuje proces privatizace OKD. Mimochodem, před časem jsem obdržel i já dopis od nejmenovaného uhlobarona s podobným textem, jaký jste obdržel vy, a samozřejmě že si to velmi dobře pamatuji a ještě se k tomu budu vracet.
Proto bych se rád pana premiéra zeptal, zda by své mediální výroky, dokonce obecná obvinění typu, že privatizace OKD je stejný model jako Mostecká uhelná či Škoda Plzeň, nerozvedl a na této půdě Poslanecké sněmovny nevysvětlil. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: To byla interpelace, kterou podal pan poslanec Jiří Paroubek. Nyní na ni odpoví předseda vlády Petr Nečas.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v prvé řadě bych chtěl zdůraznit, že posuzování toho, zda něco bylo zákonné, protizákonné, či nezákonné, nesmí být předmětem rozhodování politiků. Na to máme příslušné orgány činné v trestním řízení a především nezávislé soudy. Nicméně konstatování, že něco je pozoruhodné, divné, podezřelé, je podle mého názoru standardní možností i v průběhu politické diskuse.
Je skutečností, že i mediálně probírané privatizace, které proběhly například u Mostecké uhelné společnosti, jednoznačně ukazují na některé podivné prvky, které byly použity při této privatizaci, včetně toho, že se ukázalo, že výsledný nabyvatel prakticky stoprocentního objemu této firmy byl nakonec někdo jiný, kdo se vynořil až posléze. Zrovna tak informace, které jsou z otevřených zdrojů - to chci zdůraznit - k dispozici, ukazují, že do značné míry podobný model, který je vyšetřován orgány činnými v trestním řízení, a to nejenom u nás, ale i v některých jiných zemích, mám na mysli model privatizace Mostecké uhelné, i některé další privatizace nesou tento rys.
Je to zvláště závažné za situace, kdy opět z otevřených zdrojů lze citovat, že například v případě privatizace Mostecké uhelné společnosti docházelo i k převodům poměrně značných finančních částek přes různé daňové ráje do České republiky na konta lidí, kteří byli blízcí některým významným politikům. Z tohoto pohledu je nutné tomuto šetření věnovat ještě větší pozornost a současně nestrkat hlavu do písku před jinými záležitostmi, které nesou velmi podobné rysy, jenom proto, že dejme tomu někdo, kdo za tím stojí, je stále dejme tomu majetkově a ekonomicky, a musím říci i mediálně, velmi mocný. Podle mého názoru by to nebylo správné.
Nikdo nemá právo kohokoliv osočovat z nezákonných činů. To můžou udělat pouze orgány činné v trestním řízení a konstatovat to může nakonec pouze soud. Nicméně pečlivé přešetření těchto věcí, těchto povinností je podle mého názoru naprosto na místě a úplně nejhorší by bylo, kdybychom před tímto problémem strkali hlavu do písku.
To znamená například situace, kdy je prodán, byť minoritní, přesto velmi významný akciový balík státem vlastněné společnosti za zcela zjevně podezřelou a vysoce, pravděpodobně vysoce podhodnocenou cenu, aby se nakonec celé vlastnictví v horizontu několika dnů nebo týdnů ocitlo v rukou úplně jiného subjektu, to jsou určitě věci, které by, jsem přesvědčen, politická reprezentace neměla nechat jenom tak bez povšimnutí, a jsou to určitě věci, které je nezbytné velice pečlivě prověřit. ***