(10.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Stejně tak v otázce čtyři bych prosil o doplnění pana ministra, jak bude zajištěna součinnost a propojení mezi poskytovateli, aby nedošlo k sociálnímu vyloučení a izolaci uživatele. Protože zrakově postižení samozřejmě mají větší problémy při navazování kontaktů a vztahů. Klade to mnohem větší nároky na komunikaci a především na osobní asistenci a tam může dojít i při té osobní asistenci k izolaci ve vlastním bytě, v přirozeném prostředí, a ten člověk se prostě nevyzná, promiňte mi, ve velkoměstě. Je to opravdu složité. Takže v tomto ohledu si myslím, že je potřeba, aby hranice transformace byla nějakým způsoben stanovena.
Pokud jde o posuzování nezbytné míry podpory uživatelů, tady si myslím, že na základě toho dotazníku, a vracím se k němu, když měli být klienti roztříděni a následně umístěni do nových forem bydlení a služeb, tak si musím taky položit otázku, a teď se vracím jenom k Chrlicím, a to bych chtěl od pana ministra slyšet výslovně - když ti klienti odmítnou, absolutně odmítnou pobývat někde jinde, je to jejich přání a nemají zájem, protože mají obavu, přirozenou obavu z nového prostředí, tak jestli je možné je vytlačit. Jestli ten zákon bude tak drastický nebo řekl bych nelidský, že je vytlačíme.
A tady se vracím k tomu, co chci od pana ministra upřesnit, jestliže není respektována vůle a přání klientů, není zohledněno jejich postižení, jestli bude zrušeno poskytování dotazníku bez anonymizace k dalšímu využívání. To bych opravdu považoval za porušení lidských práv. A v toto ohledu tedy je pravděpodobně asi co doplňovat a také proto po vyslechnutí slov pana ministra budu požadovat doplnění odpovědi.
Pokud se mám vyslovit přímo v nových odpovědích mimo těch šest, které jsem původně položil, a omlouvám se, že jsem až po prostudování metodických posudků dospěl k dalším otázkám, je, jestli pracuje Ministerstvo práce a sociálních věcí s těmi členy občanského sdružení, kteří si vyžádali transformační projekt. A jestli takový transformační projekt na Chrlice existuje, nebo neexistuje a jestli by mohl být předložen alespoň mně, abych se s ním mohl seznámit.
Potom je moje logická otázka, kvůli které sem předstupuji. Jestli Ministerstvo práce a sociálních věcí uvažuje o vyjmutí chrlického ústavu sociální péče pro zdravotně postižené z transformace. Já považuji už z pohledu původu toho objektu, původu toho zařízení a jeho více než 80letého vývoje za logické, že tento ústav by transformací neměl procházet. A potom samozřejmě je otázka, jakým způsobem bude samotný projekt vyhodnocen i u ostatních ústavů, které zřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Záměrně se neptám pana ministra na ty ústavy, které zřizují kraje a kde kraje rozhodují ve své vlastní kompetenci a řídí se jenom těmi metodickými pokyny, které Ministerstvo práce a sociálních věcí dalo.
Tolik tedy ode mě k mé interpelaci. Omlouvám se, že to bylo tentokrát mnohem delší než jindy, ale považuji to za tak vážný problém, že ponechání tomu samospádu a případnému zrušení bych považoval za tak hrubou chybu, které se v této oblasti snad ještě nikdo nikdy nedopustil. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Slovo bych dal nyní panu ministru Drábkovi.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Dobré dopoledne. Děkuji za slovo, pane místopředsedo.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, možná to bude překvapivé, ale jsem rád, že tady tohle téma bylo nastíněno, protože téma transformace sociálních služeb považuji za velmi důležité. Chci jenom znovu říci, že transformační proces běží už od roku 2007. Není to věc, která by byla spuštěna až za mého působení na Ministerstvu práce a sociálních věcí, a musím říci, že jsem rád, že mohu navazovat na něco, co už běží několik let.
Myslím si, že je nutné na začátku říci, že proces transformace je různorodý, velmi výrazně se liší v míře změn, na základě nichž je přistupováno k jednotlivým zařízením. Do projektu jsou zařazena zařízení, která se transformují celá, zařízení, kde se transformuje jen částečně, například jedna budova. Zařízení, kde se předpokládá, že část klientů například se přesune do chráněného bydlení s tím, že to bude znamenat zlepšení situace pro všechny klienty, protože bude potom mnohem lepší možnost poskytovat individualizovanou péči v těch zařízeních a samozřejmě také péči při pomoci v životě v chráněném bydlení. A potom také zařízení, kde nedochází k žádnému stěhování klientů a transformační změna je pouze v tom, že zaměstnanci mají možnost využívat vzdělávání, různé workshopy, supervizi atd. A to je právě případ ústavu sociální péče v Chrlicích.
Chtěl bych jenom podotknout, že jsem ve své písemné odpovědi na interpelaci jasně deklaroval - cituji: že Ministerstvo práce a sociálních věcí s uzavíráním původních objektů v případě přímo řízených organizací nepočítá. O této skutečnosti byl management přímo řízených organizací informován již v roce 2007. Týká se to tedy všech pěti zařízení, která jsou zřizována Ministerstvem práce a sociálních věcí a týká se to i - a to tady chci říct úplně napřímo - týká se to i Ústavu sociální péče v Chrlicích. Nepočítáme s tím, že bychom jakýmkoli způsobem přistupovali nebo vůbec uvažovali o rušení ústavu.
Zároveň je ale nutné říci, že v Ústavu sociální péče v Chrlicích, a nyní se budu věnovat přímo tomuto ústavu sociální péče, není optimální skladba klientů. To je prostě potřeba říci na základě čísel, která jsou dostupná a která vypovídají o stupni zdravotního postižení u klientů i například v časové řadě od roku 2007. Na jednu stranu musím říci, že skladba klientů směřuje k tomu, že lépe odpovídá zaměření ústavu sociální péče, a na druhou stranu je potřeba říci, že skladba klientů zdaleka ještě nedosahuje toho, co bych i já považoval za optimální. Kupříkladu v letech 2007-2008 nebyl v Ústavu sociální péče v Chrlicích ani jeden, případně byl jeden klient v roce 2007, který měl stupeň příspěvku na péči 4, to znamená nejvyšší postižení, které vyžaduje 24hodinovou péči. Z 90 klientů, kteří jsou tam řádově, přibližně, průměrně, tak jenom tři měli v letech 2007-2008 přiznán příspěvek na péči ve stupni 3. Všichni ostatní byli buď bez příspěvku na péči, nebo s příspěvkem na péči do stupně 2. Naproti tomu v roce 2011 postupnými měkkými změnami už jsme došli do situace, kdy v ústavu z nuly nebo jednoho bylo dosaženo čísla, kdy devět klientů pobírá příspěvek na péči ve stupni 4, to znamená těch, kteří vyžadují 24hodinovou trvalou péči, a z původních tří klientů, kteří jsou ohodnoceni stupněm příspěvku na péči 3, tak v roce 2011 už jich bylo 15. ***