(10.10 hodin)
(pokračuje Drábek)
Chci tím jenom ukázat, že tam nejde o to, aby došlo k nějaké jednorázové změně, která překlopí nějak systém práce s klienty ústavu. Jde o to, abychom postupně dosahovali toho, aby za prvé ústav sociální péče poskytoval co nejlépe individuálně zaměřenou péči s ohledem na zdravotní stav a potřeby toho klienta a také abychom postupovali tak, aby i to prostředí bylo pro klienty přívětivé. A tady musím - bohužel a s politováním - konstatovat, že vedení Ústavu sociální péče v Brně-Chrlicích nepostupovalo dostatečně přívětivě vůči klientům, protože bohužel klientům byla podávána řada informací, které byly ne úplně přesně interpretující postup transformace. Skutečně tam vypukla v podstatě panika spočívající v šíření dezinformací stylu "tady to bude zavřeno, tady žádný ústav nebude, všechny vás přestěhujeme jinam". A je naprosto jasné, že toto je situace, která u klientů vyvolala velmi negativní odezvu.
Znovu tedy zdůrazňuji, že v transformačním plánu, do kterého je Ústav sociální péče v Brně-Chrlicích zařazen stejně jako všechny další ústavy sociální péče zřizované ministerstvem, se nepočítá s tím, že by transformační proces měl vést k uzavírání ústavů. A co se týká ústavu v Chrlicích, ten je zaměřen na speciální skupinu lidí, co se týká postižení. Jsou to lidé se zrakovým postižením. Co se změnit tedy musí, je komunikace mezi vedením ústavu, zaměstnanci a uživateli domova. K tomu také směřovaly personální změny, které jsem provedl. Je potřeba postupovat efektivně v té takzvané měkké transformaci, která má znamenat zvýšení klientského komfortu a zlepšení služeb pro klienty ústavu.
Z toho také vyplývá, věřím, odpověď na otázku ohledně stanovení hranice transformace. Ano, tak, jak jsem uvedl v úvodu, pro každé zařízení individuálně je právě stanovena hranice, kam až má transformace jít. To znamená u těch zařízení, která je potřeba změnit, včetně například umístění nebo včetně prostor, včetně budovy, tam skutečně hranice je někde jinde. A znovu jenom zdůrazňuji, že u Ústavu sociální péče Brno-Chrlice je ta hranice stanovena přesně v tom smyslu, že se jedná o takzvanou měkkou transformaci, že se nejedná o žádné stěhování klientů, o žádné uzavírání celého tohoto pracoviště.
To také, myslím si, odpovídá jednoznačně na otázku, která byla položena: "Co když klienti odmítnou se přestěhovat?" Tato otázka není relevantní, protože nikdo nepočítá s tím, že by klienti měli nějakým způsobem opouštět Ústav sociální péče v Chrlicích. Dochází tam k přirozené obměně. To je vidět i z čísel, která jsem uvedl, od roku 2007. Myslím si, že to je přirozený proces, že je to vhodný proces, ale určitě nedochází a nebude docházet k žádnému vynucenému nebo umělému stěhování klientů ať tím či oním směrem.
Závěrem tedy bych chtěl jednoznačně deklarovat, že ministerstvo neuvažuje o vyjmutí Ústavu sociální péče v Brně-Chrlicích z procesu transformace ze dvou důvodů. Za prvé proto, že do procesu transformace jsou zařazena všechna zařízení, všech pět zařízení zřizovaných ministerstvem. Za druhé právě proto, že Ústav sociální péče v Brně-Chrlicích je zařazen do té měkké formy transformace. A mám za to, že vzdělávání pracovníků, účast na různých kulatých stolech, ale i zjišťování potřeb klientů a práce s těmito potřebami je velmi důležitou součástí zlepšování podmínek pro klienty toho ústavu.
Hlásím se k tomu, co pan poslanec Filip říkal. Pokud je potřeba odpovědět na další otázky, já na ně velmi rád odpovím. Myslím si, že toto je téma, které by se mělo i nadále objevovat, ať už na různých kulatých stolech, nebo i ve formě interpelací, protože to považuji za tu správnou půdu, správnou platformu pro vyjasňování a diskusi o takových otázkách. Budu tedy velmi rád v diskusi pokračovat a považuji ji za přínosnou pro celý transformační proces, protože si myslím, že cíl je společný. Jde jenom o to, jak ty kroky provést tak, aby měly co nejlepší efekt.
Zatím děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. A teď bych poprosil pana poslance Opálku, který se hlásí o slovo také do této rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegové, kolegyně, já bych zúžil prostor v podstatě na jeden problém, který v té oblasti vidím. Nejsem nepřítel transformace ústavů a sociálních zařízení, jejich humanizace, ale musím říci, že - a pan ministr to zde podtrhl - jde o zařízení speciální. A to speciální zařízení si vyžádalo i speciální techniku, která umožňuje těm občanům i při té klasifikaci, kterou mají a podle které pobírají příspěvek na péči, se v těch prostorách pohybovat. Celý celek znají a život je pro ně právě tam jednodušší.
My už jsme zažili jeden takový příklad v devadesátých letech, kdy pro občany s vadami sluchu bylo vybudováno taky obdobné zařízení na Svatém kopečku u Olomouce za přispění státu, samozřejmě s vysokými náklady a technikou, která jim umožňovala pohybovat se po celém areálu bez velkých problémů. A v té době byl objekt vrácen církvi. To byla ta první fáze církevních restitucí. A pak se složitě občané integrovali ve společnosti.
Ti občané mají tedy obavu, že dopadnou obdobně. A řekl bych, že meritum věci je v tom, kdo má zájem o objekt zámku a jestli jejich život v roztroušených nově postavených domcích bude tak jednoduchý jako v jednom objektu, protože ta situace bude pro ně samozřejmě s přesunem trošičku složitější.
Takže zužuju otázku na to, co bude se zámkem, protože jdou různé fámy nebo pravdy - že tam bude golfové hřiště, že si tento areál přizpůsobí nějaký majetný golfový klub a podobně. To jsou možná právě ty příčiny, proč tak ostře nejenom klienti, ale i vedení tohoto ústavu vystupovali.
Snažil jsem se dopátrat i postoje a názoru Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých a vycítil jsem jeden problém. Na rozdíl od Národní rady zdravotně postižených je tato organizace více opatrná vzhledem k tomu, že Ministerstvo práce a sociálních věcí dotuje činnost těchto organizací a - nemám to samozřejmě potvrzené, ale je to moje domněnka - že mají obavu, že kdyby řekli svůj názor, mohli by být v příštích letech u ministerstva v nemilosti. To sděluji jako informaci pro pana ministra, že samozřejmě asi kdyby to bylo pod gescí Národní rady zdravotně postižených, byl by ten ohlas trošičku větší. ***