(21.00 hodin)
(pokračuje Dolejš)
V podstatě jsme tady svědky, že za tou idylickou fasádou se schovává bankrot prodavačů iluzí, kteří cosi naslibovali před dvěma lety a jsou čím dál méně schopni se dokonce tvářit, že by to byli schopni plnit.
Podívejme se na jednoduchou věc, která je pilířem, doslova pilířem a základním znakem této vlády, a to je rozpočtová odpovědnost. Neustále slyšíme, že do roku 2013 se má deficit snížit pod 3 % a na tomto základě v roce 2016 má být dokonce deficit nulový a nastane zásadní obrat. Ale vždyť nemáte nejmenší naději, že tato čísla splníte! Podívejte se na rozpočet v roce 2009, jak dopadl, jak se vám sype rozpočet, a to nejenom státní, ale celý systém veřejných rozpočtů v roce 2012. Takže těžko, těžko vyjdou očekávání, která tak trošku připomínají - možná si vzpomenete, pamětníci, že se rádi na ten film díváte, o básnících. Vzpomínáte si, když tam pan učitel Hájek říká "dosáhneme tohoto bodu a pak už přijdou jenom samá pozitiva a sociální jistoty"? Vy jste jak ten pan učitel Hájek. Bohužel, jemu to nevyšlo a vám to také nevyjde.
A třetí poznámka. Jestliže maskujete, že vám vaše rovnice včetně těch rozpočtových výhledů nevychází, tak co nás čeká. Jednou variantou je, že ekonomický vývoj ve světě i u nás a samozřejmě i slábnoucí sociální smír si vynutí zpomalení oné vyrovnávací politiky, konsolidace veřejných financí. To se může stát velice snadno realitou a je otázkou, jak se k tomu postavit, protože Česká republika má daleko lepší manévrovací prostor než jiné země a může se daleko víc zaměřit na kofinancování evropských projektů, na zaměření daleko větší kapitálové injekce do vybraných multiplikujících projektů. Může to udělat, protože opravdu do toho Řecka máme daleko. Ale nic takového se nepřipravuje, takže i ten prostor, který tady je, nebude využit.
Druhá možná varianta či druhý možný pohled na tento problém nesplněných plánů, na fiskální konsolidaci, je, že by se mělo uvažovat o odlišném mixu, spravedlivějším mixu těch opatření. Příjmy, výdaje, přímé daně, nepřímé daně. Opět o tom je minimální diskuse. Víme jediné, že se hledá nejlépe stravitelná a pokud možno salámovou metodou podávaná varianta zvyšování nepřímých daní, protože ty se dobře vybírají, ale ten objem je zhruba 40 mld., když vezmu, že část půjde na penzijní reformu, část, protože jde o sdílenou daň, tak bude směrována k územním rozpočtům, kde se paradoxně zase DPH bude vybírat, a jenom část přijde do státního rozpočtu. Copak neexistuje jiná alternativa, jinak nastavené daně? Když se podíváte do zemí Evropské unie, tam tu alternativu samozřejmě vidíte. Nikdo dnes nebude navrhovat nějaké extrémní hodnoty daňových sazeb, ale třípásmová a daleko výraznější daňová progrese, než o které uvažuje pan ministr financí, je myslím reálná. To, co slibují véčkaři, je velice symbolický akt, protože tímto způsobem se vyberou tak tři čtyři miliardy, víc to nebude, na dani z příjmů. To je opravdu tak malý peníz, že to nepokryje ani peníze, které získali tito milionáři tím, že jste jim zrušili stropy na odvody do sociálního a zdravotního pojištění. Takže nula od nuly pojde.
Další možnost - korporátní daň neboli daň z příjmů právnických osob. Nemusí být plošná. Proč pronásledovat malé firmy, malé korporace? Opakovaně jsme tady mluvili o dvou sazbách, pro velké podniky zvlášť a pro malé podniky zvlášť. Ty velké podniky to určitě nepoloží, ty mají úplně jiné uvažování a jinou strategii svého pohybu v tomto hospodářském prostoru. Zvažme třeba i zdanění dividend, to také není malá částka. Zrovna teď je ta doba, kdy máme dát tento dáreček střihačům kuponů, jak se říká. Já si myslím, že minimálně se to dá odložit. Podobná věc, progrese majetkových daní. Ve světě je jednak vyšší a jednak větší progrese. U velkých majetků prostě víc, u menších majetků méně. Opět budeme šanovat menší majetky a vybereme od těch opravdu velkých, a to už jsme někde na řádu 30, 40 miliard velmi střízlivě počítané. A to nemluvím o tom, že vy neustále odkopáváte v Evropě už poměrně běžně diskutovanou záležitost podílu bankovního sektoru na těchto problémech, tedy onu známou daň z finančních transakcí. A máme rozpočet zbilancovaný daleko méně bolestivě, než navrhujete vy.
Samozřejmě, že součástí veřejných financí jsou i bilance veřejného pojištění. No ale proč se strašíme, že se nám zhroutí penzijní účet, protože nám stárne populace, když je i nezávislými experty spočítáno, že toto riziko nastoupí nejdřív za 15 let? To za prvé. Za druhé, zbilancovat to jde i tím způsobem, že v systému necháme peníze, čili to je ten op-out. Nevím, kolik odvážlivců se najde, že do toho systému vůbec půjde, ale může to být 15, 20 miliard ušetřeno. Dále když zrušíme ony již zmiňované stropy, opět peníze. A je-li situace skutečně tak mimořádná, než ekonomika chytne druhý dech, no tak můžeme znovu začít diskutovat superdividendy. Jestli myslíte, že ČEZ je v tak špatné kondici, že by si superdividendu nemohl dovolit, já si to nemyslím. Vy bohužel uvažujete jinak, a proto chystáte občanům dáreček v podobě energetických daní, které by měly vydělat do rozpočtu dalších 6 miliard, ale u řadových chudých domácností to vyvolá tlak na sociální kompenzace a na ty opět chybí.
Čili je tady celá řada reálných návrhů, které kdo chce, slyší, kdo nechce, neslyší. Nedolehne to do těch mozkových závitů. Já věřím, že aspoň občané o tom budou diskutovat, přemýšlet, protože to je přesně to, co v tuto chvíli potřebujeme. Demokracie, to není dát občanům formální šanci přijít ke zdi nářků a tam se vyplakat. Demokracie je dialog s občany a vybírání z více variant řešení tak, aby to vyhovovalo většině, ale aby to vyhovovalo i v budoucnosti, protože jestliže bude růst ve společnosti vztek z bezvýchodnosti protestů, tak to je přesně to, co nahrává fašizaci. Fašizaci nezpůsobí různí řadoví, možná někdy naivní lidé, kteří se usilují sdělit vládě, co si o ní myslí. Fašizaci způsobuje těžká sociální situace a bezvýchodnost. A jestliže chceme fašizaci čelit, tak musíme především se zbavit onoho tabu, že jiné cesty neexistují.
Vždycky existuje více cest. My je klademe na stůl. Jestli vy je nechcete zvednout, zvedne je někdo jiný - a třeba nebudeme muset čekat tak dlouho. Je to legitimní, demokratické, je to možná pro vás nepříjemné, ale už si na to zvykejte, protože to přijde. A inspirace ze zemí, kde se již tak stalo, nemusí to být jenom to Slovensko, je myslím dost zřejmá. ***