(20.50 hodin)
(pokračuje Opálka)
Jsme v krizi. Přitom stát snižuje výdaje na nezaměstnané. Například oproti roku 2009 v roce 2011 o 5,1 miliardy korun. Když se podíváme na aktivní politiku nezaměstnanosti, činí snížení v roce 2011 oproti roku 2009 1,2 miliardy korun. Státní sociální podpora byla v roce 2011 oproti roku 2009 nižší o 5,1 miliardy korun. A mohl bych pokračovat. A v roce 2012 se realizují další a další reformy. Pocítili to zaměstnanci v řadě odvětví, nezaměstnaní, zdravotně postižení, rodiny s dětmi i další. Dostáváme, a já myslím, že snad všichni téměř denně, nemálo informací o řadě osobních a rodinných tragédií, ale i o nečistých praktikách při zavádění různých reforem, výběrových řízení a vlastně o tom už bylo i zde hovořeno.
A co připravuje vláda na rok 2013, je už neslýchané! Vzpomenu jen jeden příklad. Reálné snížení důchodů má nahradit výpadek v důchodovém účtu, který však zapříčinila vysoká nezaměstnanost a přes půl milionu v současné době registrovaných předčasných důchodců. Neschopnost vlády řešit politiku zaměstnanosti se řeší na úkor důchodového pojištění a přitom se vyvolává nevole a tragické přístupy v nutnosti důchodové reformy zcela z jiných důvodů. Nebudu již pokračovat, neboť o tom hovořili mí předřečníci.
Závěrem. Vláda, která jde proti většině národa a bojuje jen za zájmy nejen domácího, ale i nadnárodního finančního kapitálu a jím vyvolených, zákonitě ztratila důvěru veřejnosti, ztratila oprávnění, řekl bych, ke své misi v České republice. Sice ví, co dělá, a dělá to programově, ale zaslouží si za to jen a jen vyjádření nedůvěry! Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jiří Dolejš.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, odpoledne jsem slyšel takové krátké zamyšlení od nehrajícího kapitána jedné z koaličních stran kolegy Johna, že tady zbytečně prosvítíme moc proudu. Já myslím, že za ty tři hodiny, co tady diskutujeme, jsme rozhodně prosvítili méně, než kolik probendila tato vláda za dva roky.
Ale abychom opravdu ven vzkázali něco podstatného a koncentrovaného, tak když dovolíte, při poslechu této debaty se zaměřím pouze na čtyři poznámky, protože mnoho tady bylo řečeno a já myslím, že v té mnohosti faktů a úvah a myšlenek by neměly zapadnout některé podstatné věci. Já to říkám proto tímto způsobem, protože předpokládám, že se najdou odvážlivci, kteří nás sledují na televizních obrazovkách, popřípadě si dokonce přečtou i stenozáznam a budou tam ty myšlenky hledat. Lidé opravdu hledají. Hledají myšlenku, hledají, kdo jim řekne, jak změna, kterou všichni očekávají, bude probíhat, anebo zda to světlo na konci tunelu skutečně nedohlédnou. A já si myslím, že ta změna šanci má. Jen se chtít o ní bavit. Když se nebavíme tady mezi sebou, tak se bavme aspoň s těmi občany!
Čili poznámka první. Pan premiér, když tady vystoupil, obhajoval reformní étos své vlády a samozřejmě i své strany jakožto nejpočetnější složky vládní koalice a cítil jsem z toho tak trošku jeho vnitřní přesvědčení, že on sám i se svými ministry se tomuto étosu, té myšlence doslova a do písmene obětuje. Co je výsledkem tohoto obětování? Jaké jsou to reformy? Já se obávám, že pokud to, co vláda předvádí, sama označuje za reformy, tak je to dost špatný vtip, i když vtip sezóny, protože za prvé kritika přichází i zprava. Původní teoreticky katedrově čisté představy, jak by změny měly vypadat, dostávají realitou na frak, a to jak realitou hospodářské recese, tak i tím, že se odhalují slabá místa reforem. Postupně se reformy hroutí a vlastně o žádné reformy nejde. Krásným příkladem může být daňová reforma. Před volbami žádná z vládních stran neslibovala, že bude zvyšovat daně, a vidíte, děje se tak a zbývá nám už jenom debata, jestli to budou ty či ony daně a jestli to vezmeme z pravé, anebo z levé kapsy. Tak za takové reformy děkuji pěkně!
Vláda k tomu dodává, že ty náklady, to břemeno reforem, spravedlivě rozdělí. Další hořký humor! Jednoduchá statistika - od roku 2009 procházíme druhou vlnou krize, dalo by se říct, všichni se musíme uskromnit, ale realita je taková, že podle statistik zveřejněných na konci loňského roku v České republice, tedy ne cizině, ale v ČR přibylo dolarových milionářů. Konkrétně mezi rokem 2010 a 2011 jich přibylo o 29 % a v každém případě je dnes dolarových milionářů víc než před krizovým rokem 2009. Takže to je to spravedlivé uskromňování každého.
Další vzkaz z vládních lavic nespokojencům zde i na náměstích je, že když organizují debatu o smysluplnosti této vlády, a dokonce chtějí hlasovat o nedůvěře, tak že je to jenom populistická fraška, že je to bez šance a že vlastně ani jiná možnost není. Stačí si uvědomit, že toto říkáte zhruba čtyřem z pěti občanů, cca 80 % občanů nevěří této vládě. A myslíte, že těch 80 % občanů České republiky jsou pitomečkové, kteří nedomýšlejí reálné možnosti jak ekonomiky, politiky atd.? Samozřejmě lidé jsou různě vybaveni informacemi. Někteří se dají omámit propagandou tou či onou, ale 80 % idiotů v tomto státě?
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, já vás prosím, abyste nevolil tak expresivní výrazy. Děkuji vám za porozumění. (Projevy nesouhlasu poslanců KSČM.)
Poslanec Jiří Dolejš: Idiocie je diagnóza. Já tu diagnózu občanům nestanovuji. Bohužel někteří se tak chovají, jako by tuto diagnózu měli. Jistě občan, který mě poslouchá, pochopil, že já z něj idiota nedělám.
Takže bych pokračoval. Osmdesát procent podle průzkumů veřejného mínění si už nemyslí, že tato vláda je jejich vládou. Mělo by se to nějak odrazit ve vašem chování. Bohužel zatím nula!
První bloček. Řekl jsem čtyři, takže okamžitě přikročím k druhému.
Říkáte, že v koalici vládne takřka idylický soudržnost, pokud jde o zachování vlády, možná myšleno spíše vládních křesel. Takže tato nesvorně svorná koalice bude i po dnešní noci pokračovat, bude dál pracovat na úkolech, jak si je zadala ve vládním programovém prohlášení. Co je tím svorníkem této vlády, když každá z těch stran se chová naprosto odlišně, jde si navzájem po krku? TOPka říká, že pokud bude odsouzen pan ministr, dříve ministr dopravy, že nemůže v této vládě vydržet. Véčkaři oprašují svůj volební program a požadují to či ono až do té doby, než musí o tom hlasovat. A bártostrana ústy svých představitelů ještě dodává, že vyjednala lidem vynikající věci, protože to nikdo jiný za ně neudělá. Skóre je jednoduché: Měla být daňová progrese - není! Mělo být majetkové přiznání - není! Mám pokračovat?
Čili svornost není na věcech, svornost není na myšlenkách, svornost je na tom zachovat si své pozice a splnit základní úkoly. A tím není rozložení břemene. Tím je odvést miliardy církvím, odvést miliardy do penzijních fondů. No a pak, jak řekl jeden dávný král, po nás potopa. Čili tak to myslí TOP 09, když říká: neopustíme loď v bouři. No bodejť by ji opustili, když mají takovéhle úkoly. Ty musí dokončit. ***