(14.30 hodin)
(pokračuje Semelová)
Za druhé, nelze přejít bez povšimnutí nezodpovědný a neomluvitelný zásah ministra školství do rozhodování Akreditační komise, která po opakujících se upozorněních na závažné pochybení plzeňské Právnické fakulty rozhodla o odejmutí akreditace této škole.
Co se týká prvního bodu, který jsem zmínila: Podle mého názoru není možné, aby Poslanecká sněmovna donekonečna ignorovala problémy, které stále víc zasahují oblast vysokého školství a na něž upozorňuje i akademická obec, a to v souvislosti s nekompetentními kroky ministra Dobeše. Tisíce vysokoškoláků vyšly v posledních dnech do ulic, protože nevidí jinou možnost, jak upozornit veřejnost na to, že pokud projdou návrhy týkající se reformy vysokého školství, bude to mít nedozírné následky pro celou Českou republiku do budoucna. V souvislosti s těmito návrhy mají být omezeny akademické svobody vysokých škol ve prospěch politiků současné koalice spjatých se zájmy nejrůznějších podnikatelů. Má se zavést školné, ať už ho ministr Dobeš označuje jako zápisné, půjčku nebo jakkoliv jinak. Prostě jde o to, že u uchazeče nebude rozhodovat zájem o obor a to, co má v hlavě, ale obsah peněženky. Ministerstvo školství tak způsobí, že přijdeme o řadu talentovaných lidí, které odradí vidina zadlužení se v době, kdy si mají založit rodinu, zajistit byt a jeho vybavení. Ze všech posledních návrhů ministerstva je tak zřejmé, že namísto odbornosti a zájmu o co nejvyšší úroveň a dostupnost vzdělanosti a s tím související konkurenceschopnost České republiky stále víc převládá na Ministerstvu školství chaos a amatérismus.
K druhému bodu, který se týká plzeňské Právnické fakulty. Je šokující, že ministr školství nerespektuje zákony a rozhodnutí Akreditační komise a chová se jako nezodpovědný kluk, který ignoruje uznávané odborníky, již mají střežit kvalitu vzdělání na vysokých školách. Pokud si pan ministr Dobeš myslí, že jeho znalosti a schopnosti převyšují zkušenost lidí v orgánech Akreditační komise v takové míře, že nemusí respektovat jejich rozhodnutí, je to opravdu na pováženou.
Zajímalo by mě, na základě čeho rozhodl v rozporu právě s touto komisí, která shledala závažné, dlouhodobě neřešené problémy, o prodloužení akreditace o další čtyři roky. Kdo bude zodpovědný za úroveň vzdělání budoucích právníků na této škole? Je všeobecně známo, kdo a za jakých okolností zde dostával vysokoškolské diplomy, je známé i to, jak rychle někteří studenti, současní významní politici, dokázali na plzeňských právech vystudovat. V této souvislosti chci sdělit, že se v žádném případě nechci dotknout poctivě studujících vysokoškoláků této fakulty a jejích učitelů. Bohužel, současní studenti odnášejí chyby jiných, kteří na opakovaná upozornění Akreditační komise nereflektovali, či dokonce, jak se zdá, problémy zametali pod koberec. Zajímalo by mě, co bude dál. Bude se toto vše opakovat i v případě jiných vysokých škol, pokud jim Akreditační komise neudělí akreditaci?
Myslím, že současná situace vysokoškolského vzdělání je natolik závažná, že je nutné, abychom se jí zabývali v rámci jednání Poslanecké sněmovny. Proto navrhuji zařadit tento bod na jednání této schůze Poslanecké sněmovny, a to na pátek 16. března jako první bod jednání.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím pana poslance Husáka.
Poslanec Jan Husák: Dobrý den, vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády. Přicházím s návrhem na změnu zařazení bodu číslo 4, sněmovní tisk 535. Je to vládní návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 29 o poštovních službách a o změně některých dalších zákonů. Chci tento bod zařadit jako první po pevně zařazených na pátek tento týden, a to z důvodu, abychom umožnili výboru pro veřejnou správu dokončit jednání jejich výboru, které bylo přerušeno. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Nyní prosím pana poslance Pavla Kováčika.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, vážený fragmente vlády, přeji vám hezký dobrý den.
Když jsme, kolegyně a kolegové, už od počátku existence České republiky, nebo, chcete-li, ještě dříve, od prvních popřevratových dnů, týdnů a měsíců upozorňovali, že Česká republika, potažmo dříve Československá republika, chce-li obstát v nových podmínkách, musí si především zachovat zdravou míru soběstačnosti ve výrobě potravin, byli jsme bráni jako něco folklórního. Jako něco, nad čím se mávne rukou. Byli jsme bráni jako obtížný hmyz, který ve své zapšklosti chce bránit svobodnému trhu a rozvoji svobodného podnikání navzdory hranicím. Přesto jsme, a to opakovaně, volali po vypracování jakési koncepce agrární a potravinářské politiky, která by pro naše zemědělce, ale také pro naše zpracovatele, ale také pro naše spotřebitele znamenala, že se budou moci orientovat ve stanovení svých priorit, ať už to byly výrobní, ať už to byly zpracovatelské, koneckonců i svých spotřebitelských směřování. Opět jsme byli zpochybňováni, opět jsme byli zesměšňováni s poukazem na to, že svobodný trh vyřeší vše, že se nemůže stát v nové svobodné společnosti, aby byl něčeho nedostatek nebo aby snad, nedej pánbůh, nekontrolovaně rostly ceny.
Chce se mi říci bohužel, měli jsme pravdu. Bohužel říkám pozdě, protože mezitím Česká republika ztratila soběstačnost s výjimkou několika málo drobností snad úplně ve všem. Vzpomeňme na doby, kdy jsme byli cukrovarnickou velmocí. Ostatně, první kostka cukru na evropském kontinentu byla vyrobena v Dačicích. Vzpomeňme na doby, kdy jsme byli naprosto soběstační ve výrobě mléka a mléčných výrobků. Vzpomeňme doby, kdy jsme nepotřebovali dovážet brambory, kdy jsme nepotřebovali dovážet vepřové ani hovězí maso, vzpomeňme doby, kdy to byli čeští, moravští a slezští zemědělci a potravináři, kteří určovali přinejmenším ve středoevropském regionu kvalitativní i cenové parametry. Vzpomeňme doby, kdy jsme byli skutečnou zemědělskou a potravinářskou velmocí. To se, vím, nedá vrátit, když převážnou většinu, nadpoloviční většinu spotřeby vepřového masa musíme dovážet, když uplynulé dny a týdny ukázaly, že svobodný trh není schopen vyřešit takovou maličkost, jako je obyčejné slepičí vejce. Když ceny cukru, pravda, kolísavé, ale přece jenom vysoko převyšují i ta černá očekávání, která se nesla českým prostorem při diskusi o cukerných kvótách.
Rád bych v této souvislosti poznamenal, že je sice pozdě na to, aby se teď hned rychle a okamžitě věci vrátily do nějakého přiměřeného normálu, kde by český spotřebitel nebyl ohrožován nekontrolovatelnými cenovými růstovými skoky, kde by český spotřebitel nebyl ohrožován ale také třeba i na zdraví a na životě, když už by to ohrožení na peněžence třeba i unesl. ***