(18.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Zasílám vám také prohlášení informatiků Úřadu práce, pane premiére. Možná jste o něm již slyšel, možná jste ho i četl. Nemohu uvěřit tomu, že toto prohlášení bylo označeno jako šíření poplašné zprávy. Naprosto jasně a popravdě jsou v něm formulovány problémy, ke kterým došlo a se kterými se musíme potýkat. Přiznám se, že po přečtení prohlášení jsem brečela, neboť zodpovědní lidé toto vše evidentně věděli, a přesto všechno nás uvrhli do této šílené situace. Prosím, přečtěte si toto prohlášení, je skutečně pravdivé. Stejně tak je naprosto pravdivá výzva litoměřického a ostravského úřadu práce, resp. jejich odborářů.
Dalším velkým problémem, se kterým se setkáváme, je odpočátku naprosté nepochopení agendy dávek pomoci v hmotné nouzi. Vedoucí představitelé Úřadu práce nemají ani tušení, jak tyto dávky fungují. Když jsme jim již několikrát vysvětlovali, v čem je rozdíl oproti ostatním dávkám či dávkám v nezaměstnanosti, evidentně jsme zůstali nepochopeni."
A možná ještě bych citoval ze závěru dopisu, který adresovala jedna ze zaměstnankyň úřadu práce předsedovi vlády Petru Nečasovi:
"Vím, že vám píše spousta lidí ohledně spousty jiných věcí. Myslím si, že nejspíš nejsem ani jediná zaměstnankyně Úřadu práce, která vám píše ohledně nastalé situace.
Upřímně vás žádám o prošetření celé tzv. reformy a o nápravu vzniklé nešťastné situace - velmi kulantně řečeno. Velmi vás žádám o nápravu především ohledně počtu pracovníků dávek pomoci v hmotné nouzi a vlastně i ostatních dávkařů. Vím, že podstav panuje i na státní sociální podpoře a příspěvku na péči. Vím, že svého času jste byl také ministrem práce a sociálních věcí, tak doufám, že situaci dokážete vidět realistickým okem a nedáte se obalamutit prohlášeními svých koaličních kolegů.
Znovu vás žádám o nápravu situace. Postarejte se o své vlastní státní zaměstnance, aby měli řádné podmínky pro výkon své práce a mohli ji vykonávat v souladu se zákonem a také se svým svědomím.
S pozdravem..." - konkrétní pracovnice plus další zaměstnanci z příslušného pracoviště, kteří tento její dopis podpořili.
To je, pane ministře, konkrétní doklad toho, jakým způsobem dnes fungují úřady práce. Já myslím, že jako sociálně demokratický poslanec k tomu nemusím dodávat jediné slovo. Žádám vás, abyste zjednal nápravu. A žádám vás, abyste z toho vyvodil svoji osobní odpovědnost. Děkuju. (Potlesk poslanců ČSSD a KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další se mi hlásili ještě s přednostním právem. Pan poslanec Jeroným Tejc. V této chvíli mohu vyvolat pouze ty, kteří mají přednostní právo. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych dnes mimořádně nehovořil spatra, ale vzal si na pomoc prohlášení informatiků Úřadu práce České republiky k současnému stavu na těchto úřadech. Nebudu citovat samozřejmě všechny pasáže, ale myslím, že tento dokument je velmi zásadní, ale také velmi zajímavý a jasně popisuje to, jak funguje, nebo spíše nefunguje právě nový informační systém, který byl zaveden na popud pana ministra Drábka a jeho náměstků.
Byl bych rád, aby pan ministr, ať už teď, nebo na webových stránkách, zveřejnil odpověď na tento dopis, aby jasně řekl, co z tohoto prohlášení podle něj není pravda, protože pokud by to nedokázal, tak myslím jednoznačně, že to je na odchod celého vedení ministerstva, protože něco tak katastrofálního se skutečně snad ani nemohlo předpokládat.
Dne 25. ledna 2012 jsme byli my, informatici Úřadu práce České republiky, vyzváni generálním ředitelstvím prostřednictvím jeho tiskového mluvčího Jiřího Reichla k definování problémů a postojů, k sepsání svých požadavků. Tímto prohlášením, velice stručným, tím tak činíme.
Obecně se dá říci, že jestli pan tiskový mluvčí Reichl vyzýval k tomu, abychom sepsali, co nefunguje, bylo by pro nás podstatně snazší napsat, co funguje.
Problém zvaný výběr dodavatelů a nereálné termíny. Teprve na podzim loňského roku Ministerstvo práce a sociálních věcí začalo připravovat v souvislosti se sociální reformou vznik takzvané jednotné datové základny a vývoj nových aplikací. Veškeré zakázky pro dodavatelské firmy byly zadány mimo platný zákon o veřejných zakázkách. To, že nebyl správně vybrán kvalitní dodavatel, je jedním z důvodů praktického krachu nových agendových systémů. Smlouva s předchozím dodavatelem byla uzavřena již v roce 1995 na základě dlouhodobé spolupráce s Ministerstvem práce a je obdobou smluvního vztahu, který má například s Ministerstvem financí uzavřen společnost IBM se svým systémem ADIS. Zmíněné systémy OKpráce, OKdávky, OKnouze, OKslužby a OKcentrum mají evidováno cca 30 tisíc uživatelů. Celkový roční objem dávek vyplácených prostřednictvím těchto systémů byl zhruba 80 mld. korun. Za celou historii nedošlo k žádné významné poruše, nedostupnosti služeb, ztrátě dat nebo k nevyplacení dávek ve správné výši. Integrace aplikací OKdávky a OKpráce do informačního systému OKcentrum probíhá od roku 2009 společně s migrací a centralizací veškerých historických dat do centrální databáze. Tímto způsobem je, nebo spíš byl realizován záměr centralizace všech aplikací umožněný vybudováním spolehlivé komunikační infrastruktury.
Budování jednotné datové základny, rušení datových center Ministerstva práce a najímání externích datových center považujeme za účelové vyvádění peněz z rozpočtu Ministerstva práce do externích spřátelených firem.
Problém je také ve funkčnosti a bezpečnosti dat. Databáze Ministerstva práce spravují ekonomická, zdravotní, sociální data více než poloviny české populace. Hospodaření resortu je hospodaření s velkou částí financí České republiky. Z bezpečnostního hlediska jde o velice citlivá data. K datům se teď na Ministerstvu práce přistupuje stejně tak neodpovědně jako k agendovým programům. Doposud mělo ministerstvo dvě velká datová centra - na Ministerstvu práce a na České správě sociálního zabezpečení. Ta obsahovala mimo jiné i kontrolní registr klientů. Když se z jakéhokoliv agendového programu pořizovala nová žádost, program si do nich sáhl a zjišťoval, zda už taková žádost nebyla někde v jiné části republiky na stejné rodné číslo podána. Vše bylo stoprocentní a vyladěné.
Tato datová centra měla zálohovací centrum - velkou farmu serverů v Plzni. Ještě na jaře minulého roku se plzeňské centrum kompletně vybavilo novou technikou. Instalace stála několik milionů. Už v září bylo plzeňské centrum zrušeno, hardware odvezen do nově přebudovávaného centra na České správě sociálního zabezpečení. Zrušilo se dalších plně fungujících pět datových center v Ostravě, v Brně a na dalších místech. Místo nich se najalo jedno obrovské centrum od externí firmy Telematika ČD. V Praze tedy máme tři obrovská datová centra kontrolující celou republiku. Bezpečnost dat už z hlediska volby umístění datových center do jednoho místa na pár kilometrů čtverečních je značně ztížena.
Data z nových aplikací se nacházejí v claudu spravovaném externí firmou. V daném okamžiku nikdo tedy přesně neví, kde data přesně jsou a jak je o ně pečováno. Žádáme o právní prověření vůbec legislativní možnosti data občanů České republiky svěřit do péče externí firmě a jeho výsledek vyvěsit na webu Ministerstva práce. Občané totiž dávají souhlas pro zpracování a uchovávání svých dat orgánům státu.
Stejně tak žádáme v souvislosti s únorovým rozhodnutím ministra Drábka v rámci protikorupční strategie vlády zveřejňovat všechny uzavřené smlouvy s dodavateli na oficiálním webu Ministerstva práce, o zveřejnění prováděcí smlouvy č. 85/2011, kterou se claud řídí, podepsané v létě 2011 mezi Ministerstvem práce, Ministerstvem vnitra a Fujitsu, včetně všech jejích dodatků a příloh.
Současné databáze Ministerstva práce a sociálních věcí mimo jiné obsahují číselníky adres škol, které zaměstnanci úřadů práce desetiletí budovali a udržovali. Všechny dosavadní programy na Ministerstvu práce je využívaly, a tak šetřily práci a hlavně zachovávaly standardizaci a přenosnost dat. Nové aplikace ani nová spisová služba číselníky ve většině případů nevyužívají. Prostě to neumějí. Bylo by velmi vhodné to změnit. ***