(18.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Čili pane ministře Drábku, jestliže vy říkáte, že tady bylo výběrové řízení, já myslím, že máte plné právo samozřejmě jako ministr se rozhodnout, že vyměníte správce těch aplikací. To je vaše plné právo. Ale my jako poslanci máme právo požadovat informace. Když jste se rozhodli najít nové subjekty, které ty aplikace vytvoří a budou je spravovat, tak my přece můžeme chtít vědět tři jednoduché věci. Kdy bylo to výběrové řízení, kdo se ho zúčastnil a kdo tedy předložil tu nejlepší nabídku, na základě které vy jste vybrali, tuším, čtyři, nebo na základě které se tady objevily čtyři nebo pět firem, které nové aplikace zpracovávají. Myslím, že to jsou úplně jednoduché, primitivní dotazy, není to nic složitého, nemusíme tím ztrácet žádný velký čas.
A poslední věc, kterou bych chtěl udělat ještě předtím, než se budete rozhodovat, jestli schválíte program této schůze, nebo ne.
Mám tady dopis, který poslala jedna zaměstnankyně úřadu práce. Je to paní, která není v anonymitě, ten dopis je konkrétně podepsán. Já jsem v okamžiku, kdy jsem ten dopis dostal, tak jsem jí poslal dotaz, zdali ty argumenty mohu veřejně použít, které ona v tom dopise uvedla. Její totožnost je známá. Ta paní mi odpověděla, s tím že mohu argumenty, které jsou v tomto dopise uvedeny, veřejně použít. Proto to v tuto chvíli udělám.
Je to úřednice, která je zaměstnankyně jednoho z úřadů, zaměstnankyně úřadu práce, pracuje na kontaktním pracovišti a zabývá se výplatou dávek pomoci v hmotné nouzi. Jsou to dávky pomoci v hmotné nouzi, čili ona je vlastně v té první linii a během měsíce ledna byla konfrontována s těmi nejhoršími problémy, které se na úřadech práce odehrávaly. Teď se bavíme o této agendě, kterou paní dělá. Já nebudu číst ten dopis celý, protože on je dlouhý. Řeší celou řadu problémů, které se vyskytují ve fungování úřadů práce. Ale já jsem vybral jenom přesné citace pasáží, které podle mě jednak vystihují atmosféru, která dnes existuje na úřadech práce, a jednak popisují některé vážné problémy, které tam reálně na úřadech práce existují.
Je to dopis, který vlastně ani není adresován opozici, je adresován předsedovi vlády panu Nečasovi. Já myslím, že pan Nečas ho někde ve své poště bude určitě mít. Proto začíná oslovením "Vážený pane premiére". Dovolte mi tedy, abych z tohoto dopisu zaměstnankyně kontaktního pracoviště úřadu práce citoval.
"Vážený pane premiére, obracím se na vás jako na vedoucího představitele našeho státu, neboť již nevím, komu své problémy sdělit. Dlouho jsem přemýšlela, zda vám mám psát pod svým pravým jménem, nebo anonymně. Ale nakonec jsem se rozhodla pro otevřenost, ať už to bude mít jakékoliv následky. Ano, obracím se na vás v souvislosti tzv. sociální reformou ministra Drábka. Tímto dopisem riskuji svou práci, neboť na úřadu práce je skutečně atmosféra taková, že pokud by se někdo dozvěděl, že jsem někomu něco psala, tak o práci zřejmě přijdu. Nemohla jsem tomu sama věřit, ale je to skutečně tak. Proto každý úředník, který se odváží spolupracovat se sdělovacími prostředky, činí tak anonymně. A na sdělovací prostředky se musíme obracet kvůli tomu, že naše vlastní vedení situaci neřeší a mlží, nebo i vyloženě lžou, bohužel. Avšak mlčet nemůžeme, neboť situace je neskutečně zoufalá."
Pokračuji v citaci tohoto dopisu:
"To, co prosákne do médií, zprávy o kolabujících úřednících, nefungujícím agendovém programu apod., je jen špička ledovce. Jelikož je toto vše doprovázeno vyloženě lživými komentáři od odpovědných vedoucích zaměstnanců Úřadu práce a MPSV včetně ministra a dále musíme jako úředníci snášet komentáře obyčejných lidí, jak jsme líní a neschopní, jdeme jeden víkend do práce a už se hroutíme, nemůžu již nadále mlčet.
Není zde však nikdo, na koho bych se já a mí kolegové, kteří situaci vidí stejně, mohla obrátit. Pokud jdu za přímým nadřízeným, sice mi řekne, že mě chápe, avšak fakticky situaci neřeší. Výše se obrátit se svou stížností nemohu, neboť tam je přístup ten samý, ne-li horší. A vzhledem k tomu, co se ke mně dostane z médií, aniž bych tyto informace vyhledávala, je evidentní, že nemohu naši situaci konstruktivně řešit ani s osobami, které jsou za tuto reformu odpovědné, neboť podle nich vše funguje, dávky se vyplácejí, s programem možná jsou nějaké menší potíže, ale to je u každé změny přece normální a vše si časem sedne."
Další citace z tohoto dopisu:
"S nástupem nového politika na MPSV se pak stalo to, co je v této zemi již skoro pravidlem, bohužel. To, na čem se léta pracovalo, co se léta vyvíjelo k dokonalosti a co skutečně dobře fungovalo, se jedním šmahem rozbořilo a nahradilo se něčím jiným. Důvodem této změny, hovořím zde o změně programu, bylo prý to, že předchozí systém byl drahý. Ale když vidím současný stav věcí, ptám se: Jsme skutečně tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné, v tomto případě nefungující věci?
Již jen pozadí této změny je podezřelé. Věřím, že za tím jsou skutečně spřátelené firmy. Jak jinak si vysvětlit, že vše probíhá bez řádných výběrových řízení? Jak jinak si vysvětlit, že k této změně došlo v tak překotném tempu, kdy nic nebylo připraveno? Přece bylo možné počkat pár měsíců, než se nový program vyvine do takového stavu, aby byl funkční, uživatelům byl ku prospěchu, místo toho, aby je v jejich práci brzdil. Ne, ministr Drábek neslyšel varovné hlasy ze svého okolí a protlačil tuto změnu násilím. Výsledek je naprosto tristní, navzdory veškerým jeho prohlášením.
Ministr Drábek tvrdí, že všichni pracovníci byli řádně proškoleni jak ohledně zákona, tak ohledně programu. Toto je první z jeho lží. Ohledně zákona a jeho změn až takový problém nevidím. Každý si může zákon nastudovat. Navíc školitelé jsou často odborníci. Avšak je skutečně rozumné provádět školení na nový aplikační program prostřednictvím videokonferencí? Kdy v jedné učebně v Praze je počítač s programem, který často nešel ani pořádně spustit, a po celé zemi na krajských úřadech sedí úředníci a koukají na velkou televizi? Školení provádí ne odborník, ale jen běžný uživatel. Na dotazy, proč v novém programu není to či ono, se nám často dostává odpovědi, že to neměli v zadání. Co jim ministerstvo tedy poskytlo za zadání? Vypadá to, že ani samo ministerstvo neví pořádně, jak funguje zákon o pomoci v hmotné nouzi a správní řád, podle kterého se dávky vyplácejí. Na proškolení je přísně vymezený časový harmonogram něco přes hodinu, a pokud se program nepodaří spustit, tak mají úředníci prostě smůlu, nic ani neuvidí, natož aby něco z programu pochopili, neboť za nimi již čeká další skupinka lidí, kteří se účastní následujícího školení. Je to opravdu ono řádné proškolení, jak ho prezentuje ministr Drábek?
Nový program měl být plně funkční už od 1. ledna 2012. Nakonec to bylo tak, že prvních 14 dnů nefungoval, pak následující týden fungoval částečně, nešla zadávat data. To, co se zadalo, se ztratilo. Nešlo schvalovat dávky a odesílat je k výplatě."
Dovolte mi ještě několik citátů z tohoto dopisu zaměstnankyně úřadu práce.
"Ale je to i nadále strašné. Veškeré informace o žadatelích si musíme zjišťovat sami, neboť se v programu nesehrávají. Dávky státní sociální podpory, evidence úřadů práce, výše důchodů apod. Bylo nám slíbeno, že od února bude toto vše funkční. Není to pravda. Naopak jsme se v pátek 3. února z médií dozvěděli, že program nebude v tomto směru funkční ještě alespoň dva měsíce. Po té informaci jsem se zhrozila. V lednu jsem si mohli alespoň výše uvedené a nezbytné informace zjistit ze starého programu, avšak ten již od února tyto informace nesehrává. Museli jsme si nechat zřídit přístup do ostatních aplikací, které ani pořádně neznáme, a je to pro nás složité se v nich orientovat. Zbytek informací budeme muset požadovat po klientech, nebo si je zjišťovat po telefonu. Již tak dost těžkou práci to opět nesčetněkrát zpomalí.
Jak je možné, že bylo z ministerstva tlačeno na urychlené provedení reformy, když nebyla řádně připravena ani po technické stránce? Když úředníci neměli vytvořené základní podmínky pro výkon své práce? Jak si mohl ministr Drábek vzít jako rukojmí občany České republiky, kteří jsou na dávkách pomoci v hmotné nouzi závislí, a touto svou nedbalostí je ohrozit? A pak si stoupne před kameru a prohlásí s klidem, že vše probíhá v pořádku, jsou jen drobné excesy, ke kterým však dochází při každé změně, a vše si časem sedne. Neskutečné. Jsou to všechno lži. Navíc nevidíme naději v dohledné době na zlepšení.***