(18.50 hodin)
(pokračuje Grospič)
Možná že by v této souvislosti také stálo za úvahu hovořit o vztahu římskokatolické církve a českého státu a Československé republiky po roce 1918. Mnoho poučení bychom zcela určitě našli v prvé pozemkové reformě a ve snaze vedení první republiky dostát odluky římskokatolickou církví a zbavit se jejího vlivu, který příliš zasahoval a měl snahu zasahovat do dění v České republice, a narovnávat tzv. josefínské reformy a i pozdější kroky rakousko-uherské monarchie právě k církevnímu majetku.
Možná v té souvislosti také je potřeba zmínit i jinou věc. Stát, který není schopen vybrat téměř 30 miliard na daních, na druhou stranu se velkoryse zavazuje téměř 30 let saturovat církve a ještě je bohatě a velkoryse obdarovávat. Kladu si v této souvislosti také jinou otázku, zda vedle obrovských hospodářských dopadů, vedle oné obrovské nerovnosti a nespravedlnosti, kterou se vláda chystá učinit, a s ní vládní koalice, velkorysým darem především římskokatolické církvi, protože připravované restituce se budou v 83 % dotýkat právě jí, jestli v této souvislosti vláda také vlastně neporušuje suverenitu a integritu České republiky, jestli se vůbec cítí vázána poválečným uspořádáním a poválečným historickým vývojem, když bezostyšně v textu zákona prolamuje i onu pomyslnou hranici v roce 1948. Domnívám se, že pokud se staly nespravedlnosti, měly by být odčiněny. Mohou být odčiněny na konkrétních případech. Ale po roce 1990, v roce 1991, byly přijaty zákony, kterými církvím byl převeden již tehdy poměrně velký majetek. Musíme si klást otázku, proč právě římskokatolické církvi bude převáděn další obrovský majetek, když jeho historické opodstatnění a možná i institucionální vazby, tak jak byl zapsán v pozemkových knihách, zdaleka nesvědčí o dokladovaném vlastnictví právě římskokatolické církve, ale možná jiných organizací, podpůrných spolků a nadací.
Chtěl bych zmínit ještě jeden podtext. Rakousko-uherská monarchie, prvá republika a v její právní kontinuitě i poválečné Československo přiznávalo určitý vliv a ochranu a správu majetku. Na druhé straně podvazovalo dispoziční právo církevního majetku. Současná vláda se zavazuje 30 let platit náboženským a církevním organizacím a nadacím, ale na druhé straně jim dává úplně volné dispoziční právo. Česká vláda a předložený návrh zákona není ve prospěch občanů. Zakládá na obrovské další majetkové křivdy. Prolamuje hranici nejen roku 1948, ale i roku 1945, roku 1919 a roku 1867.
V tomto kontextu se domnívám, že i výrazně proti zájmům občanů prolamuje i suverenitu České republiky. Není proto možné, aby Komunistická strana Čech a Moravy s navrženým zákonem souhlasila, a proto se připojuji k jeho zamítnutí. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A požádám pana poslance Jiřího Paroubka, připraví se Zdeněk Bezecný.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane místopředsedo, vážení poslanci, vážené poslankyně, dámy a pánové, vedle zákonů sociálního, nebo spíše asociálního charakteru není snad jiného zákona, který by lépe dokládal zaměření a charakter této vlády, této vládní koalice, nežli je zákon tento. Lidé, kteří se dnes diví nestoudnosti tohoto zákona, musí v příštích volbách lépe zvažovat, zda půjdou k volbám či koho budou volit. Není to jedno! Vůbec to není jedno! A o přijetí tohoto zákona lidé sami rozhodli svou lhostejností a tím, že naivně uvěřili líbivým řečem dnešním vládních stran. Ty dnes projevují až obdivuhodnou neschopnost vládnout.
Vládní návrh zákona obsažený ve sněmovním tisku 580 představuje pokus o změnu majetkových a vlastnických poměrů v našem státě, svým rozsahem srovnatelný snad jen s konfiskacemi majetku české šlechty po Bílé hoře nebo s privatizací z 90. let minulého století, aniž bych ovšem tyto dva obrovské přesuny majetku srovnával. U tak závažného návrhu zákona bychom očekávali širokou celospolečenskou diskusi a u návrhu řešení pak široký konsenzus s opozicí. Tato vláda však jde zcela jinou cestou. Návrh se rodil v různých neveřejných komisích a zejména pak kabinetním vyjednáváním. Vláda přitom ignorovala všechny průzkumy veřejného mínění, které dlouhodobě ukazují, že nejméně kolem 70 %, spíše však až 80 % našich občanů žádné církevní restituce nechce. Označovat je proto, naše spoluobčany, za lidi oblblé komunisty, jak to činí některá média a někteří novináři, opravdu není vkusné.
I když si nemyslíme, že katolická církev měla majetek, který užívala k jiným účelům nežli bohoslužebným, ve svém vlastnictví, jsme pro vydání majetku, tedy fyzicky, církvím, včetně církve katolické. Tedy majetku, který církve do 25. února 1948 nesporně užívaly. Nejsme však pro výši kompenzace takovou, se kterou přichází vláda. Náš postoj dále zdůvodním.
Fyzické vydání státního majetku katolické církvi vidím jako jeho darování. Nic proti tomu, bylo by dobré to jen přiznat.
Pojďme však k meritu věci, kde vidím několik významných problémů. Současná situace, kdy platy duchovních a další potřeby církví zajišťuje a hradí stát, sice není ideální, ale v každém případě znamená rovný přístup ke všem církvím a náboženským společnostem. Nemám k němu podstatné výhrady. Vládou předložený návrh však otevírá cestu k obnovení ekonomického a mocenského monopolu pouze jediné církve, k obnovení mimořádného vlivu církve římskokatolické, vlivu, jaký měla před 28. íjnem 1918, nebo dokonce před reformami císaře Josefa II. Národní a nekatolické církve naopak dlouhodobě čeká nepochybné ekonomické oslabení, přičemž po omezení a ukončení jejich financování státem nelze vyloučit ani jejich zánik. Je tomu tak především proto, že drtivou většinu nemovitého majetku podle tohoto návrhu zákona nárokuje sama římskokatolická církev, přičemž na všechny nekatolické církve připadá jeho naprostý zlomek. Jednorázové vydání nemovitého majetku by tedy znamenalo okamžitou zásadní změnu váhy a poměru mezi národními a nekatolickými církvemi na straně jedné a katolickou církví na straně druhé s její staronovou vedoucí úlohou.
Přiznám se, že jsem nepochopil nekatolické církve, tedy abych byl přesnější, jejich představitele, a chci připomenout, že jsem věřícím jedné z nich, že právě toto nepochopili. Kombinace obrovského majetku a peněz, které římskokatolická církev teď jako dárek od pravicové koalice dostane, vytvoří z této církve velmi bohaté dominium uvnitř státu, tedy jinak řečeno, stát ve státě, a církev se stane přirozenou základnou konzervativního myšlení v zemi, s vlastními školami, domovy důchodců a sociální péče či nemocnicemi a jinými zařízeními. Ano, slyšel jsem i s pivovary. Nic proti tomu, ale proč to neříci otevřeně, o co jde? Řada nekatolických církví naopak po ukončení financování ze strany státu do 17 let skončí. Prostě nebudou mít dále peníze na svou činnost. Rozprodají majetek a konec. ***