(13.20 hodin)
(pokračuje Skopal)
U restitucí církevního majetku, jako jinde, ani církev by neměla mít mezi ostatními restituenty nějaké výjimečné postavení. Prosazováním jakési své výlučnosti si nakonec může uškodit i sama církev v očích veřejnosti, jako už se i stalo, ze které se přece rekrutují její stoupenci. Každý katolík, evangelík nebo praktikující jakékoliv jiné církve je především občan, tedy ten, z jehož peněz se má očistit křivda, kterou nenapáchal ani on, ani jeho děti a ani jeho vnuci. Bez ohledu na to, jakého jsme my osobně smýšlení, měli bychom vycházet z historických událostí. V žádném případě by neměla být zpochybněna restituční hranice 25. února 1948. Nejen toto zlomové historické datum, ale i sama čísla mluví jasně. Pokud bude respektováno toto datum, lze počítat s fyzickou restitucí cca 3 tisíce hektarů zemědělské půdy a zhruba 5 tisíc hektarů ostatní půdy. Pokud bude do fyzické restituce zahrnut majetek podléhající revizi první pozemkové reformy, bude to 28 tisíc hektarů zemědělské a 150 tisíc hektarů ostatní půdy. Právě k těmto číslům se chce přiblížit naše rádoby šetřivá vláda.
Vzhledem k tomu, že se jedná především o majetek církve římskokatolické, je třeba vzít v úvahu analýzu Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Dovolte mi, abych stručně shrnul její závěry.
Za prvé. Vzhledem ke svému mezinárodnímu rozměru a původnosti moci nebyla římskokatolická církev většinou uznávána za veřejnoprávní korporaci. Za takové korporace byly uznávány jen jednotlivé katolické úřady a ústavy na území státu. Proto pouze jednotlivé církve, církevní instituce jakožto právnické osoby, např. kostel, farní obročí, kapitula, nadace apod., mohly být subjekty majetkoprávních vztahů.
Za druhé. Katolická církev sice měla právo vlastnit majetek a samostatně spravovat své vnitřní záležitosti, ohledně jejího majetku však platilo, že používá té státní ochrany, jakou používají obecně užitečné nadace. V tomto smyslu byla státní správa oprávněna a současně povinna dozírat, aby se základní jmění kostelů a církevních ústavů zachovalo. Zákon podmiňoval platnost závažnějších majetkoprávních úkonů, což znamená každého právního -
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Promiňte, pane poslanče, že vás přerušuji.
Kolegyně a kolegové, na žádost předsedů všech poslaneckých klubů ukončím naše dnešní jednání ve 14 hodin. Pokud nechcete poslouchat, co tady řečníci říkají, prosím, opusťte sál. V opačném případě nerušte řečníka.
Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji, paní předsedající.
Budu pokračovat: které přesahují rámec obyčejné správy a mají větší důležitost, zejména zcizení nebo zatížení tohoto majetku či koupě majetku nového, s předcházejícím souhlasem státní správy. Dispozice s majetkem církve byla tedy veřejným právem výrazně omezena.
Za třetí. Budova kostela státem uznané církve, tedy i církve katolické, která byla věnována veřejné bohoslužbě, se uznávala za věc veřejnou, i když byla třeba v soukromém vlastnictví. Z toho důvodu podléhala obecnému režimu zvýšené ochrany věcí veřejných.
Za čtvrté. Právo církve užívat věc k bohoslužebným účelům vzniklé věnováním k těmto účelům bylo považováno za zvláštní právo povahy veřejnoprávní, a to bez ohledu na to, zda vlastníkem věci byla osoba od církve odlišná, nebo církev sama. Spory o výkon tohoto práva proto rozhodovaly orgány státní správy, nikoliv soudy.
Za páté. Od 1. 11. 1949 byly sice zrušeny všechny předpisy pocházející zejména z doby starého Rakouska, které upravovaly poměry mimo jiné církve římskokatolické, nová zákonná úprava však v podstatě zachovala principy úpravy dosavadní, pokud jde o dozor státu na majetek církve a požadavek předchozího souhlasu státní správy ke zcizení nebo k zavezení tohoto majetku. Ustavení o dozoru státu a předcházejícím souhlasu státní správy byla zrušena teprve 15. 4. 1992, resp. 20. 11. 1992.
Za šesté. Takzvané vrácení majetku, který byl církvi římskokatolické odňat před 20. 11. 1992, resp. 15. 4. 1992, by nebylo restitucí, protože odňat byl majetek podléhající uvedenému omezujícímu režimu, kdežto nyní je podle zákona č. 308/1991 Sb. církev oprávněna disponovat svým majetkem volně.
Tato analýza je striktní a přísná a veřejně přístupná, pro někoho možná i diskutabilní. Vezměme v úvahu a případně i rozum do hrsti, vydejme církvi to, co jí náleží a co bylo prokazatelně skutečně její. Především nevracejme její majetek v balíku, ale položkově, čitelně a průhledně, což řekli už někteří mí předřečníci.
Vypracovaný ekonomický posudek na újmu církve po dobu vyvlastnění majetku, o kolik přišla, je zřejmě v reálných cenách. Takový postup je v přímém rozporu s principem restitucí, nápravy a zmírnění některých majetkových křivd. Do posudku byl zřejmě zahrnut i majetek, který podléhal revizi pozemkové reformy z roku 1947.
Doporučuji tedy nepřistoupit na naturální restituci majetku, zejména polností, lesů, tyto zahrnout pod finanční náhradu. Za druhé, vydávat pouze fyzický majetek sloužící k bohoslužbám, školním a charitativním účelům výčtovým zákonem včetně pozemků zastavěných těmito stavbami a pozemky tvořícími s těmito stavbami funkční areály. Do odškodnění v žádném případě nezapočítávat majetek, který byl dotčen revizí pozemkové reformy z roku 1947, a to přes skutečnost, že nebyla po evidenční stránce dokončena přepsáním majetku ve prospěch státu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí nyní pan poslanec Zdeněk Bezecný.
Poslanec Zdeněk Bezecný: Paní předsedkyně, paní místopředsedkyně, dámy a pánové, s historicko-právní argumentací bych zacházel opatrněji. Neexistuje pouze jeden posudek Právnické fakulty Karlovy univerzity, ze kterého jsme slyšeli citace, existuje celá řada dalších posudků.
(Mpř. Parkanová: Prosím pana poslance Skopala, aby nerušil.)
Je nutno se podívat také na historickou argumentaci, která s tím souvisí. Doporučuji argumentaci publikovanou prof. Tomášem Knozem z Historického ústavu univerzity v Brně. Tam z toho vyplývá, že hodnocení vztahu církve k majetku je složitější. Tady se někdy opomíjejí věci, že tam, kde byla diskuse o nějakém státním dohledu a majetku, týkalo se to především majetku kostelního, majetku benefičního a nadačního, nikoliv majetku řádů, kapitul, biskupství. Věc je složitější. Doporučuji seznámit se s celou historicko-právnickou a historickou diskusí. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji a prosím, aby se slova ujal další řádně přihlášený poslanec, pan Antonín Seďa. ***