(13.30 hodin)
Poslanec Antonín Seďa: Vážená paní ministryně, vážené poslankyně, vážení poslanci, kolem dnes projednávaného návrhu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi toho bylo mnoho napsáno i řečeno. Přesto si dovolím krátký historický exkurs.
Nejprve připomenu rok 1617, kdy nastupuje na český trůn Ferdinand II. Habsburský. Pro své snahy o rekatolizaci českých zemí jej již však v roce 1619 čeští stavové zbavují českého trůnu. Ferdinand II. se stal jedním z vůdčích představitelů Katolické ligy, s jejíž podporou pak 8. listopadu 1620 poráží české stavy v bitvě na Bílé hoře. Po bitvě nastává kruté vyrovnání se s odbojnými stavy, české země procházejí násilnou rekatolizací, protestantství je likvidováno a zejména dochází k rozsáhlým konfiskacím majetku, a to nejen ve prospěch spojenců Ferdinanda Habsburského, ale zejména ve prospěch katolické církve. A právě toto období rozsáhlého přesunu majetku je známé pod pojmem kaláda.
Vážené kolegyně a kolegové, po listopadu 1989 došlo k podobné kaládě, kdy byl v privatizaci, zejména kuponové, převeden obrovský státní majetek do privátních rukou. Ano, tehdy se jednalo na základě zákonů, ale dnes existují desítky kauz, které ukazují na podvodná a kriminální chování v tomto procesu.
Dnes navrhuje vláda zákon, kterým má být vrácen majetek církvím a náboženským společnostem. Osobně podporuji tezi, že co bylo ukradeno, tak by mělo být vráceno. Nicméně je nutné přesně stanovit, co bylo ukradeno. A v souvislosti s majetkovým vyrovnáním je mnoho nezodpovězených otázek, a to se vůbec nechci zabývat tím, že návrh vybočuje z filozofie restituční reality, přijaté po roce 1989, ani nehodlám polemizovat o vlastním rozsahu jak finančních kompenzací, tak i vydávaného majetku.
Výše uvedený návrh významně zpochybňuje a prolamuje restituční lhůty před 25. únor 1948, protože předmětem navracení a náhrad je i majetek, který přešel na stát na základě Masarykovy pozemkové reformy z roku 1919 a její revize z roku 1947.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, pokud bude vládní návrh přijat, pak tento největší majetkový přesun od dob kuponové privatizace by mohl být s jistou nadsázkou opět nazýván novodobou kaládou, protože nad zákonem nepanuje širší dohoda nejen politická, ale zejména občanská. Chci zároveň připomenout, že církev již byla částečně odškodněna vydáním majetku podle výčtového zákona. Souhlasím s tím, aby křivdy vůči církvím byly zmírněny. Je však nutno postupovat spravedlivým způsobem, který nepoškodí české daňové poplatníky, neprolomí restituční hranici a zejména nezpochybní dekrety prezidenta Beneše.
Jsem přesvědčen, že spojení majetkového vyrovnání s odlukou církve od státu v tomto návrhu je nejen nevhodné, ale pro mnohé církve může být i likvidační. A jakým způsobem bude v budoucnu financována činnost církví nově vzniklých?
Vážené kolegyně a kolegové, já se osobně nejvíce obávám právě rizika nového kola restitučních soudních sporů a zejména prolomení restituční hranice týkající se Benešových dekretů. Toto riziko tento návrh zákona představuje. To bychom si měli jako politici České republiky uvědomit a podle toho bychom se měli chovat a také hlasovat.
Z těchto důvodů podporuji řešení nikoliv navrhovaným zákonem, ale pomocí převodu církevního majetku či finančních kompenzací do církevního fondu, jehož výnosy by byly používány na náboženské, školní a sociální funkce našich církví. Jsem totiž přesvědčen, že takovéto řešení by bylo výhodnější nejen pro naši zemi, ale zejména pro církev a náboženské společnosti.
Závěrem se chci dotázat paní ministryně kultury, zda bude, či nebude stát v budoucnu vynakládat další finanční prostředky ze státního rozpočtu na opravu církevních památek.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče. Jako další v rozpravě vystoupí paní poslankyně Dana Váhalová.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vystoupila k zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Úvodem bych chtěla říci, že uznávám potřebu vyřešení problému majetkových nároků církví a otázky dalšího financování církví formou dlouhodobé dohody mezi státem a církvemi. Dle mého názoru církve hrají důležitou roli v naší společnosti. Nesmíme zapomínat na významný vliv křesťanství na formování české státnosti. To dokazuje například i to, že naše státní svátky jsou spojeny s významnými světci české historie, jako byl Cyril a Metoděj, svatý Václav a mistr Jan Hus.
Navrácení církevního majetku se řeší prakticky od listopadu 1989. Dva takzvané výčtové zákony z let 1990 a 1991 umožnily vrácení budov určených hlavně pro konání bohoslužeb nebo ubytovávání duchovních. V roce 1992 byl Federálním shromážděním projednáván zákon o restituci, který nebyl schválen. V této souvislosti je důležitý zákon číslo 229/1991 Sb., o půdě, kde je uvedeno v § 29: Majetek církví. Majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonu o tomto majetku.
Vlády České strany sociálně demokratické se snažily tento problém také vyřešit myšlenkou vytvoření fondu, do něhož by se majetek převedl, a z výnosu by se hradilo fungování náboženských společností.
V roce 2008 pak vláda Mirka Topolánka předložila návrh zákona, podle kterého by stát vrátil třetinu majetku a dvě třetiny by tvořila náhrada ve výši 83 mld. Kč, která by se vyplácela po dobu šedesáti let. S úrokem by částka činila astronomických 270 mld. Kč a po přechodném dvacetiletém období by stát přestal církve a náboženské společnosti financovat.
Pokud se podíváme na předkládaný návrh zákona, tak vychází z návrhu zákona o majetkovém vyrovnání právě z roku 2008, s tím, že byl upraven. Došlo k rozšíření naturálních restitucí a snížení nároků na státní rozpočet. Obsahem návrhu z roku 2011 je následující. V rámci finanční kompenzace bude církvím celkem vyplaceno 59 mld. Kč v průběhu třiceti let v rozdělení mezi církve a náboženské společnosti v poměru 80 % římskokatolická církev, 20 % ostatní církve a náboženské společnosti. Církve a náboženské společnosti mají právo na přechodné období 17 let, ve kterém jim má být v prvním až třetím roce vyplacen příspěvek na podporu jejich činnosti v plné výši, následně ve čtvrtém a každém dalším roce bude tento příspěvek snížen o 5 %. Vydávat se budou věci nemovité, které jsou v době přijetí zákona v majetku státu, movité věci mohou být vydány za podmínky, že funkčně souvisely nebo souvisí s vydávanou nemovitou věcí nebo funkčně souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní. Splátky budou valorizovány podle inflace, odhad 2 % ročně, a na rozdíl od návrhu z roku 2008 nebudou úročeny.
Pro všechny oprávněné osoby bude platit jednotný režim. Očekává se, že bude vydán majetek v hodnotě 75 mld. Kč a finanční náhrada bude činit 59 mld. Kč, celkově tedy 134 mld. Kč.
Při započítání předpokládané inflace 2 % při vyplácení finanční náhrady 59 mld. Kč po dobu třiceti let bude dopad na státní rozpočet minimálně 78,9 mld. Kč. To znamená, že celková částka kompenzací bude představovat více než 150 mld. Kč. ***