(16.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Pokud není žádných námitek - sice interpelace mají být do 16 hodin pro pana premiéra - dala bych ještě prostor na tuhle poslední interpelaci a poté bychom přistoupili k dalším interpelacím na ostatní členy vlády.
Takže prosím, pane premiére, máte prostor.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, jsem dlouhodobě přesvědčený, že nejúčinnější sociální politikou je vytváření pracovních příležitostí, respektive vytvoření prostoru pro to, aby především soukromý sektor mohl vytvářet pracovní příležitosti. Není přece důstojnějšího způsobu, jak zajistit obživu pro sebe, pro svou rodinu, pro své blízké, než prací. Právě proto nesmíme pokračovat v tom, abychom daňovým zatížením, dalšími regulacemi, administrativními zásahy apod. udeptávali sektor podnikatelský a především malé a střední firmy.
Tady bych chtěl připomenout, že na našem trhu práce je integrováno zhruba 4,8 milionu osob, z toho je zhruba 3,9 milionu osob v zaměstnaneckém poměru. Firmy do dvaceti zaměstnanců, čili opravdu ty nejmenší firmičky, představují 900 tisíc zaměstnanců, to znamená prakticky jednu čtvrtinu všech zaměstnanců v této zemi. A právě tyto firmy nejvíce zápasí s problémy, jako je nadměrná regulace, jako je administrativní zátěž, jako jsou komplikace v pracovním právu, jako jsou například otázky odvodů, daní a mezd.
Čili vytvoření kvalitního podnikatelského prostředí pro to, aby české firmy byly motivovány vytvářet pracovní příležitosti, a to i v regionech, které jsou velmi postiženy, je podle mého hlubokého přesvědčení tou nejúčinnější sociální politikou. Chceme, aby lidé měli práci, aby žili ze mzdy nebo platu, ne ze sociálních dávek.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Bude chtít pan poslanec položit ještě doplňující otázku? Prosím, máte prostor.
Poslanec Jan Kubata: Omlouvám se, pane premiére, vím, že už je konec. Nicméně mi dovolte ještě jednu doplňující otázku.
Děkuji za ten podrobný výčet, nicméně mohl byste mi sdělit, jak si stojí náš trh práce v mezinárodním srovnání? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím, předávám slovo ještě panu premiérovi.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, z hlediska čerstvých údajů, které jsou k dispozici na úrovni Evropské unie, je nezbytné konstatovat, že Česká republika má šestou nejnižší nezaměstnanost v rámci celé Evropské unie, že si držíme již zhruba dva roky toto velmi dobré místo. Chtěl bych připomenout, že v období 2004 až 2006 jsme byli na sedmnáctém místě z hlediska míry nezaměstnanosti, to znamená účinné sociální reformy a reformy trhu práce prováděné od roku 2007 v podstatě kontinuálně přinášejí svůj pozitivní výsledek z hlediska úspěšnosti těchto strukturálních reforem v podobě snižování nezaměstnanosti.
Máme i pozitivní parametry v některých krizových oblastech, které jsou dneska skutečně velmi závažné, což je především nezaměstnanost mladých lidí do 25 let. V některých členských zemích Evropské unie, které se potýkají s ekonomickými problémy, jako je například Španělsko, nezaměstnanost v této věkové kategorii dosahuje téměř 50 %. My i v tomto velmi kritickém parametru, kterému se mimo jiné i teď v pondělí speciálně věnovala Evropská rada, máme šestou nejnižší nezaměstnanost mladých lidí do 25 let. Jakkoli je to velmi závažný sociální fenomén, jakkoli i tato nezaměstnanost, která je u nás zhruba na úrovni 19 %, je vysoká, tak v mezinárodním kontextu - znovu opakuji - v rámci Evropské unie je šestá nejnižší. Musíme mít efektivní modely, jak integrovat především mladé lidi, ale i další hendikepované skupiny - protože mladí lidé jsou zpravidla lidé bez praxe, ale mohou to být lidé například s některými zdravotními hendikepy apod. -, zpět na trh práce.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Tím jsme vyčerpali čas, který je určený na interpelace na předsedu vlády. Nyní tedy budou následovat ústní interpelace na ostatní členy vlády.
Nejprve vystoupí pan poslanec Václav Votava, který se ve své interpelaci obrací na pana ministra Josefa Dobeše. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Pane ministře, vaše reforma financování regionálního školství má přinést jednu velkou změnu, a to stanovení přesného počtu žáků v jedné třídě. Hovoří se o počtu 24 nebo 26. Pokud by jich mělo být o jednoho více nebo o jednoho méně, pak by to znamenalo, že škola od státu obdrží méně peněz a provoz bude muset hradit, dotovat obec. To by určitě zásadním způsobem ohrozilo existenci především těch menších škol. Již nyní obce vynakládají se zájmem udržet si školy v místě nemalé prostředky a doplácejí tak nemalé prostředky na jejich provoz. Tedy reforma by znamenala další finanční zátěž a je reálné, že například druhé stupně by na vesnických školách takto zanikly. A je možné, že by v řadě případů zanikly venkovské školy vůbec, a tím by i zdejší učitelé přišli o práci a rozšířili by tak zřejmě i řady nezaměstnaných.
Chci se zeptat, jestli si vůbec tento stav jako ministr školství uvědomujete. Mám velice negativní ohlasy od ředitelů škol na takovou tu vaši reformu - nereformu nebo pseudoreformu ve svém příhraničním regionu. Mám ale takové negativní ohlasy samozřejmě i od starostů, kteří mají zájem, aby se udržela škola u nich v obci, protože představuje určité centrum nejenom vzdělanosti, ale i kultury a společenského života. Oni odmítají vaši nesmyslnou reformu.
Ptám se tedy: Uvědomujete si vůbec, jaký stav může touto vaší reformou financování regionálního školství nastat? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji a předávám slovo panu ministrovi školství. Prosím.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážený pane poslanče, dámy a pánové, uvědomuji si, co může nastat.
Pane poslanče, uvědomuji si, co nastane, když něco neuděláme. A je to úplně jednoduché, protože když se podíváme do demografické křivky České republiky, tak je jasné, a to nezpochybníte ani vy, ani já, ani kdokoliv jiný, že dětí ubývá. Dětí bude bohužel ubývat a tento trend půjde prudce dolů. Z druhé strany počet škol se téměř nehýbe. Můžeme si říct, že budeme platit školy, a já ty zkušenosti mám, kdy na sídlišti jsou tři školy vedle sebe. Na druhém stupni ta sídlištní škola má šestou A, B, C, D. V 6A je sedm dětí, v 6B je devět dětí, v 6C je sedm dětí a v 6D je osm dětí. Taková je realita, takhle to dneska je a ten systém přerozdělování, tak jak je nastavený, to tomu řediteli umožňuje. To je problém. Nebo vám dám zase konkrétní zkušenost z Kuřimi, je to malé městečko kousek od Brna. Jsou tam dvě základní školy a tam teď nastupovaly děti do těch škol. Do obou škol nastoupilo šedesát dětí. Jeden ředitel je rozdělil do tří tříd po dvaceti a jeden je rozdělil do čtyř tříd po patnácti. To je možné, oba dva v tom systému dovedou velmi dobře vyžít, ale dlouhodobě je tento stav nefinacovatelný.
To, co je, to je návrh - návrh, který prošel prvním kolem, a to je poradou ekonomických ministrů, kde jsme řešili klíčové ekonomické parametry. Teď nastala doba, kdy tento ekonomický nástroj se mění v nástroj pedagogicko-odborný a diskutujeme o těch parametrech. To znamená, není nic dáno, ač mám informace, že někde z kraje objíždějí lidé, kteří navštěvují školy a říkají: Ta vaše je už v mapě našeho kraje škrtnutá. To není pravda.
Předevčírem jsme se bavili s Asociací hejtmanů, bavili jsme se se Svazem měst a obcí, bavili jsme se s místním sdružením a řekli jsme, že uděláme pracovní skupinu spolu s ministerstvem a s odbornými asociacemi a budeme se bavit v tom ekonomickém modelu o dalších odborných parametrech. ***