(15.00 hodin)
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, chtěl bych poděkovat za tuto otázku. Souhlasím s tím, že nikdo rád nevidí rostoucí cenu pohonných hmot na čerpacích stanicích, včetně mě samého jako aktivního řidiče. Na druhou stranu nevidím rád, když rostou ceny jakéhokoliv zboží a služeb, pokud zároveň neroste i kupní síla našich občanů. Nevidím to rád jako občan ani jako premiér.
Obecně cenovou hladinu hlídá centrální banka, nikoli vláda nebo parlament. Existují samozřejmě určité komodity, které jsou legislativně zatíženy spotřební daní. Přesto jsem proti tomu, aby vláda reagovala na aktuální výkyv cen pohonných hmot, a mám k tomu hned šest důvodů.
Za prvé, podle prognóz analytiků by konečná cena pohonných hmot měla postupně začít klesat. Jenom z důvodu poklesu ceny ropy a kurzového vývoje se otevírá prostor pro pokles ceny o více než korunu za jeden litr.
Za druhé, mezinárodní srovnání není tak nepříznivé, jak se tvrdí. Z okolních států mají levnější pohonné hmoty pouze Rakousko a Polsko. Polsko má navíc dojednánu v Evropské unii výjimku, takže může uplatňovat nižší spotřební daň, než je celoevropské minimum. A tady je potřeba se opět dotázat, kdo do roku 2003 dojednával podmínky pro vstup České republiky do Evropské unie a kdo mohl dojednat tuto výjimku na spotřební daň a kdo ji nedojednal. Není to ani tato vláda ani vláda minulá. I v případě největšího rozdílu mezi cenou nafty v Polsku a Česku může český řidič ušetřit na jedné průměrné nádrži 150 korun. Vyplatí se to tedy pouze těm, kteří bydlí pouze v naprosté a bezprostřední blízkosti hranic s Polskem. Z tohoto důvodu je dopad na poptávku po pohonných hmotách v Česku minimální. Řada zemí navíc zvažuje zvyšovat spotřební daň na pohonné hmoty. Například v Itálii vzhledem k přijatému balíčku opatření vzrostla cena až na 41 korun za litr.
Za třetí, příští rok dojde ke snížení základní sazby DPH z 20 % na 17,5 %. To znamená, že zatížení z titulu DPH klesne o osminu a na celkové ceně se projeví zlevněním přibližně, resp. prostorem pro zlevnění, až 70 haléřů na litr.
Za čtvrté, a to už pan poslanec zmínil, daňová politika musí být předvídatelná. Podnikatelé si neustále stěžují na daňové změny. Mezi ty ale patří také neustálé změny sazeb spotřební daně. Stále také platí tzv. Manchesterská dohoda z roku 2005, kde se jednotlivé členské státy jednoznačně zavázaly, že zvyšování cen energií není možné řešit snižováním jejich nepřímé daňové zátěže.
Za páté, snížení spotřební daně na pohonné hmoty by znamenalo výpadek pro státní rozpočet. Původní návrh na snížení daně o dvě a půl koruny na litr vycházel z návrhu studie Vysoké školy ekonomické. V takovém případě studie předjímala, že snížení daně povede k nárůstu spotřeby, která vykompenzuje výpadek rozpočtu. Obecně se s tím dá souhlasit, nicméně těžko se dá v současné ekonomické situaci očekávat růst spotřeby o třetinu, jak studie naznačuje. To prostě ve stávající ekonomické situaci není realistické. Podobně aktuální návrh snížit daň o korunu by zřejmě nevedl k požadovanému růstu spotřeby o jednu desetinu. Státní rozpočet by tak mohl zaznamenat výpadek až dvě či čtyři miliardy korun.
A za poslední, tedy za šesté, neplatí také argument tranzitní dopravy. Vedle tankovací turistiky se totiž často zmiňuje jako důvod pro snížení daně z pohonných hmot právě tranzitní doprava, kdy velké nákladní vozy odmítají v Česku tankovat z důvodu vyšších cen pohonných hmot. Tuto problematiku před více než rokem diskutovala na svém zasedání pracovní skupina Národní ekonomické rady vlády, čili nikoli nějaký úřednický tým, která se věnovala problematice veřejných financí. Podíl tranzitní dopravy shledala jako příliš malý, dle neoficiálních odhadů řádově do desetiny veškeré dopravy, která probíhá na našem území. Tedy ten podíl je natolik nízký, že to není důvod, aby došlo ke změně spotřební daně.
Tolik tedy důvody, proč bychom neměli nyní spotřební daň měnit. Pokles ceny není zaručen snížením spotřební daně a není také zaručeno, že jistý výpadek příjmů státního rozpočtu by byl vykompenzován zvýšeným objemem prodaných ropných produktů.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pan poslanec chce dát ještě doplňující otázku? Prosím, máte možnost.
Poslanec Jiří Šulc: Děkuji za odpověď. Myslím si, že nejen já - a já se tomu určitě budu věnovat -, ale i vláda by měla pokračující vývoj cen sledovat, protože eventuální cena nad 38 korun za naftu by byla dusící pro hospodářství.
Nicméně bych doplnil ještě jednu otázku, která trápí naše kolegy řidiče, a to je problém nekvalitních paliv. Já bych se rád zeptal, jestli v této oblasti vláda nebo Ministerstvo průmyslu mají připraveny nějaké obranné kroky, protože se setkáváme dost často s problematikou pančovaných nekvalitních paliv, která se prodávají právě za výjimečně nízké ceny, ale která veskrze potom znamenají poškození některých drahých vozidel a vlastně škody podstatně větší. Takže bych poprosil ještě tuto doplňující otázku. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji a odpoví vám pan premiér.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, otázka kvality paliv je samozřejmě velmi důležitá, protože nejenom množství a cena, ale také kvalita rozhoduje o tom, zda např. řidiči mají, či nemají problémy při provozování svých automobilů. Tady chci říci, že kontrolu kvality pohonných hmot má v České republice na starosti Česká obchodní inspekce. Za klíčové opatření v této oblasti považuji především umožnění zveřejňovat čerpací stanice, které prodávají nekvalitní pohonné hmoty. Jsem přesvědčen, že toto je ten správný bič. Tato možnost byla zavedena teprve loni v lednu a má již prokazatelně pozitivní dopady. Podle aktuálních informací totiž podíl nekvalitních pohonných hmot na čerpacích stanicích v loňském roce dosáhl pouze 4,4 %. Jedná se o nejnižší hodnotu za více než deset let a jen oproti roku 2010 se tento podíl prakticky snížil na polovinu. Myslím si, že je to velmi markantní a pozitivní výsledek. Ukazuje se tedy, že transparentnost může být často lepší cestou k pozitivnímu výsledku než čím dál vyšší sankce. Podobně tedy chceme postupovat i v dalších podobných oblastech.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S další interpelací vystoupí pan poslanec Lubomír Zaorálek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Pane premiére, dovolte, já bych vám rád položil dvě otázky. Ta první otázka se týká vaší komunikace s ministrem zahraničí. Já jsem zaregistroval, že ministr zahraničí Schwarzenberg si postěžoval, že před posledním evropským summitem v Bruselu jste s tím vůbec nemluvil. Poznamenal: ostatně jako obvykle, a zároveň řekl, že jste na tom summitu tím, jak jste odmítl fiskální dohodu, poškodil zájmy České republiky. Vy jste na to reagoval tím, že s těmito výroky jste ho poslal někam na tancovačku do Čimelic, a zároveň jste se vyjádřil, že ministr Schwarzenberg bruselské schůze pravidelně pouze promlčí a vůbec, že je málo pracovitý a že je líný.
Takže teď ta moje otázka. Uvědomujete si, pane premiére, jak tato úroveň vaší komunikace na nejvyšší úrovni, mezi vámi a ministrem zahraničí, poškozuje obraz nejen české vlády, ale celé České republiky?
A druhá otázka se týká toho, že v této chvíli samozřejmě Evropa dost intenzivně hledá cestu a způsob, jak řešit dopady krize, a snaží se vytvářet jednotné stanovisko. A situace v České republice je taková, že my tady máme hned stanoviska dvě. Jsme na tom asi jako ten Werich, když se ho ptali, jestli má metabolismus rychlý, nebo pomalý, tak řekl, že on má dva. Tak my máme také dvě stanoviska. Jako máme dva státní tajemníky, tak i nyní máme jedno stanovisko prezentované ministrem zahraničí, druhé premiérem. A vy dokonce už podruhé na summitu jste řekl, že nemůžete dát odpověď, protože je otázka, jestli máte shodu doma. V tom je situace České republiky naprosto bizarní a já se vás ptám, jak tohle bude ještě dlouho pokračovat.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Předávám slovo panu premiérovi. ***