(12.50 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Jak si lze jinak vysvětlit ve světle těchto údajů počínání klíčových lidí na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kteří začali řešit rušení ústavní péče o děti tak, že předem stanovili pevné datum jejich zrušení ke dni 31. 12., a poté teprve rozpoutali reakce odborné i laické veřejnosti? Přitom tento projekt není předem zajištěn rozšířením ambulantních služeb, poraden, dále náležitým počtem odpovědných pěstounů, vyškolených, kterých je nedostatek již nyní, a to i ve vztahu ke zcela zdravým dětem v kojeneckých ústavech. Připadá mi, že toto vše, a i věci nedávno minulé, je výrazem spěchu, že totiž dokud tato vláda existuje a má v parlamentu jasnou převahu, tak že rychle se změny musí nastolit, aby byly rychle schváleny atd. Za každým tímto činem lze vidět i zájem individuální či skupinový, a to například - a to není z mé hlavy, to jsem se dočetla - získání budov těchto bývalých kojeneckých ústavů nebo získání spousty peněz za tzv. výuku těchto pěstounů v obecně prospěšné společnosti, kterou založil pan ředitel dr. Miroslav Macela v roce 2010 a kde je předsedou správní rady. Ano, to vše po proběhlých parlamentních volbách v květnu 2010.
Plán, že výchově pěstounů bude věnováno 42, resp. 72 hodin, opět potvrzuje účelové jednání. Přitom pěstouni ještě nejsou. Chystá se však nákladná kampaň, jejíž počátky můžeme už nyní sledovat. Například počin herečky Pazderkové, která účinkuje ve hře - cituji: - Blbá blondýna, kdy známé osobnosti chovají děťátko, je sice jakoby nevinný, ale tyto fotografie mají apelovat na lidi, kteří např. ztratili zaměstnání, a tedy by bylo asi vhodné se stát pěstounem, s využitím toho, co předpokládá návrh odměn pro tyto lidi v tomto zákonu. Na druhé straně jsem se dočetla v novinách, jak už nyní stávající pěstounka se ohradila proti tomu, že tento plat bude představovat ztrátu ostatních sociálních dávek a že vlastně bude v minusu. Jestli je to pravda, to jsem si já nepočítala, ale jistě se tím bude zabývat Ministerstvo práce a sociálních věcí.
A co argument, že ani pro zdravé děti se dnes pěstounská péče nenajde? To tedy znamená, že se nachytají na tabulku, kde jsou vyčísleny odměny, že to bude jejich hlavní stimul pro toto rozhodnutí, což bych nepovažovala za šťastné a jistě by to asi nedobře dopadlo.
A dále, co se těmi zdravotně postiženými, kterých bývá ze stávajících obyvatel kojeneckých ústavů třetina, ba i více? Nepřevažují však postižení tělesná, ale spíše rizika mentálního poškození u dětí alkoholiček, toxikomanek a dále prostitutek s rizikem HIV pozitivity a přenosu na dítě. Pro tyto děti se stává ústavní péče nejspíše trvalou, neboť slouží jako léčebna pro dlouhodobě nemocné této věkové kategorie. A pokud by snad měly přijít do zdravotnického zařízení, tak potom se tím přispěje k totální devastaci veřejného zdravotního pojištění.
Myslím, že bych mohla pokračovat dál, a mnoho bylo už řečeno přede mnou a jistě i další řečníci se budou tomuto problému věnovat. Já se domnívám, že názor odborníků ze společnosti sociální pediatrie, který obsahuje 8 bodů, by asi zatížil časově tuto Sněmovnu a toto jednání. Proto ho nechám na jednání výborové a pro zájemce je vytisknu. Těším se na tu diskusi, ale především chci znovu upozornit, že bychom měli počkat na návrh zákona o dětských centrech, protože jinak mi toto připadá vytržené z kontextu a málo zodpovědné.
Děkuji za pozornost. (Potlesk na levé straně sálu.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, paní poslankyně, a nyní zvu k mikrofonu pana poslance Antonína Seďu.
Poslanec Antonín Seďa: Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí je předkládána jako součást celkové reformy vedoucí ke zkvalitnění systému péče o ohrožené děti. Podle důvodové zprávy jsou obecnými cíli navrhované právní úpravy: vytvoření podmínek pro zabezpečení výchovy a všestranného rozvoje dítěte v jeho přirozeném rodinném prostředí nebo v náhradním rodinném prostředí, změna orientace systému směrem k prevenci, díky níž odpadne nákladná a v mnoha případech neúčinná práce s dlouhodobě neřešenými problémy, zvýšení kvality sytému zavedením standardu kvality a sjednocením postupů sociálně-právní ochrany dětí a osob pověřených k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, a také vytvoření alternativ k nadměrnému umisťování dětí do institucionální péče rozvojem a profesionalizací pěstounské péče. S těmito cíli se lze ztotožnit, nicméně řada neziskových organizací, které pracují v sociální ochraně dětí, bije na poplach. Zejména se bojí, že se naopak sociálně-právní ochrana dětí výrazně zhorší.
Česká republika je často kritizována za skutečnost, že je vysoký počet velmi malých dětí umístěných do ústavní péče. Možná že je to pravda, ale na druhou stranu si nemyslím, že krokem ke zlepšení je rušení kojeneckých ústavů či omezení ústavní péče pro děti se zdravotním postižením. Tady je nutno postupovat velmi obezřetně, aby se naopak dopady návrhu zákona neobrátily proti těmto dětem.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dalším problémem, který může vzniknout aplikací návrhu zákona, je nedostatek finančních prostředků na pěstounskou péči. Jistě se shodneme, že podmínky této náročné pěstounské péče jsou již dnes po úsporných opatřeních vlády tristní. Přesto mnohé z připomínek organizací zastřešujících tuto péči nebyly ze strany ministerstva akceptovány. Například pokud by dávka na potřeby dětí byla dostatečně vysoká, pak by se o řadu dětí postarali jejich prarodiče. Vždyť v evropských státech je finanční zabezpečení pěstounských rodin mnohonásobně vyšší než u nás. Přece nelze donekonečna spoléhat na sponzory pěstounů, aby mohli bezpečně dovést dítě k lékaři nebo aby dětem koupili preparáty či pomůcky, které pojišťovna nehradí.
Existuje ještě nebezpečí, že po mediální kampani, kterou ministerstvo určitě plánuje, dojde k nalákání řady lidí, kteří se dnes ocitli v tíživé finanční situaci, aby do této pěstounské péče šli. Ale až zjistí, že jejich příjem a finanční příspěvek nebude postačovat na tuto pěstounskou péči, pak již dítě nikdo neadoptuje, dítě se nebude moci vrátit do původní rodiny a dojde k psychickým i fyzickým problémů u těchto dětí.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, věřím, že při projednávání tohoto návrhu zákona bude mnou nastíněná problematika řešena a že samo ministerstvo zajistí dostatečné finanční prostředky, aby po aplikaci nedošlo k poškození dětí, které by měl zákon chránit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji a zvu k mikrofonu paní poslankyni Danu Váhalovou.
Poslankyně Dana Váhalová: Dobré odpoledne, dámy a pánové, paní předsedající. Jsem z Moravskoslezského kraje, který ve spolupráci s dalšími organizacemi připravil kampaň Dejme dětem rodinu, která vrcholila konferencí o náhradní rodinné a hostitelské péči 22. listopadu 2011. Pro odbornou veřejnost, pro studenty, pro pěstouny, pro širokou veřejnost. Nemůže mě nikdo podezřívat z toho, že bych byla odpůrce pěstounské péče. Naopak. Přesto si ale dovoluji pár takových konkrétních věcí, konkrétních věcí, kterých si všimlo i Ministerstvo práce a sociálních věcí a uvedlo je i ve svém materiálu v roce 2011. ***