(12.40 hodin)
Poslankyně Milada Emmerová: Děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane ministře, oba páni ministři, kterých se tato problematika týká, každého z vás do jiného rozsahu. Předložená novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí se zabývá de facto rušením ústavní péče, i když pouze zprostředkovaně, o děti do tří let, což se dle současného stavu týká kojeneckých ústavů a jejich předpokládané likvidace, jak se vyjádřili nejvyšší představitelé Ministerstva práce a sociálních věcí, a to od 1. 1. 2014. Například v deníku Právo 26. srpna loňského roku konstatoval pan ministr Drábek, že kojenecké ústavy budou do konce roku 2013 zrušeny a jsou důvody i finanční, totiž že dítě v ústavu stojí 37 000 korun, v pěstounské péči 10 000 korun. Je avizováno, že budou následovat další legislativní kroky. Věřím, že je tím myšlen i zákon o dětských centrech, což má v plánu Ministerstvo zdravotnictví. Kojenecké ústavy se totiž nepodařilo tím pozměňovacím návrhem, špatně de facto formálně pojatým, převést do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí, a proto tedy v tomto návrhu nejsou a nemohou být uváděny. Věřím, že se tedy brzy dočkáme zákona o dětských centrech, a dokonce chci v závěru navrhnout, abychom s projednáváním tohoto zákona o sociálně-právní ochraně dětí vyčkali toho, až bude předložena alternativa současných kojeneckých ústavů. Dětská centra by představovala de facto bývalé kojenecké ústavy, ovšem v určité už transformované podobě, tak jak k ní dochází postupem doby řadu let, ba desetiletí.
To, že nás kritizují různé evropské instituce, jak tady citoval kolega Čechovský, je mi známo. Je jich celá řada, ani je nebudu vyjmenovávat, je to velmi dlouhý odstavec. Ovšem na druhé straně poměry např. v Anglii, odkud ta kritika hlavně pochází, vykazují určité parametry, které by zrovna nebyly pro nás příkladné a které i předpokládáme, že by k nim mohlo dojít, pokud na tento systém bezhlavě přistoupíme.
V Anglii pěstounská péče vévodí, je tam 57 % dětí v pěstounské péči, zatímco ústavní péče je potlačena - pouze 13 %. Jsou to údaje z roku 2010. Ovšem mají nedostatek pěstounů, chybí jich asi 10 000. Roste počet dětí pro pěstounskou péči. V letech 2009 až 2010 narostl počet těchto dětí, jak tvrdí asi 82 % místních úřadů. Časté jsou přesuny mezi pěstouny. Uváděná čísla jsou až neuvěřitelná. Je nemožnost najít vhodné pěstouny, dochází k výměnám vícekrát u dětí pubertálních, které jsou nepochybně možná problémovější než ty mladší. Je nedostatek pěstounů obecně, je velká fluktuace sociálních pracovníků, asi 10 % dětí se stěhuje třikrát i vícekrát za rok od pěstouna k pěstounovi a kolem 1 500 dětí zažilo více než dvacet přesunů.To jsou údaje z roku 2010. Jsou nepříznivé výsledky u dětí, které jsou zařazeny do tohoto systému péče. Dosahují často nižšího vzdělání, v dospělosti vyšší kriminalita, větší výskyt duševních poruch. Samozřejmě jde jednak o možnou predispozici z problémové rodiny, ale podepisuje se na tom i časté střídání pěstounů. Samozřejmě je tam více prosazována péče příbuznými a začíná se preferovat péče v malých ústavních skupinách, kde právě my jsme v současné době do této etapy už dospěli. To je de facto forma oněch dětských center, kde jsou vytvářeny menší skupiny dětí s jednou nebo dvěma třemi tetami, ale s takovou určitou koordinovanou pravidelnou péčí v určitém systému, což výchově dětí nepochybně velmi prospívá. Je tedy třeba konstatovat, že pěstounskou péči je třeba využívat s obezřetností a jen u dětí, u kterých nepřichází v úvahu osvojení ani návrat do vlastní rodiny.
Chtěla bych ještě podotknout, že výzkumy v Belgii prokázaly, že v roce 2008 tam existovalo 233 pěstounských rodin, 44 % skončilo neúspěchem a děti byly přemístěny jinam.
Z Holandska: Komise Samson zkoumala možnost sexuálního zneužívání těchto dětí v pěstounských rodinách. Tato komise je činná od roku 2010. Během deseti měsíců zjistili 500 případů zneužívání v pěstounských rodinách. Tato péče souvisí často s duševním a tělesným násilím, pachateli jsou častěji muži a jejich ženy je spíše kryjí. Pěstounská rodina je jmenována jako rizikový faktor pro týrání dětí. Nutnost psychického zkoumání pěstounů co do psychické způsobilosti je tady zdůrazňována.
No a konečně v USA je uváděno, že fyzické násilí je v těchto rodinách sedmkrát častější, sexuální čtyřikrát častější.
Nyní se vrátím k poměrům u nás. Co se týká návratu do vlastní rodiny, což považujeme za relativně ideální, i když chci upozornit na to, že jestliže se z nějaké rodiny dítě dostane do ústavní péče, tak je tam situace do jisté míry kritická a samozřejmě není vyloučeno, že tato situace do jisté míry pokračuje nebo že se zopakuje. Ale návrat do vlastní rodiny je relativně častý, i když s ohledem na současnou narůstající nezaměstnanost a nárůst procenta chudoby může být příčinou, že se děti do původních biologických rodin budou dostávat méně. Samozřejmě znovu říkám, když už se rodina uchýlí k tomu, dítě odevzdat do kojeneckého ústavu, ať už za jakýchkoli okolností, anebo to nařídí soud, musí jít o závažný důvod sociální, ekonomický, morální - a ten k dnešku možná i převažuje.
Prožíváme morální úpadek celé společnosti, natožpak u lidí méně vzdělaných, málo uplatnitelných, méně zodpovědných, nemajetných, nezaměstnaných, promiskuitních, s malou sociální inteligencí atd. Pozoruhodný je nárůst těchto debaklů v době, kdy existuje účinná antikoncepce a nebo i možnost interrupce v situaci, kdy početí dítěte je jakýmsi omylem. Naproti tomu naše chlouba, to je nejnižší kojenecká úmrtnost, je jednou z příčin, proč se často vyskytují zdravotně postižené děti, jejichž pobyt v domácí péči je v některých případech takřka vyloučený. V současné době oplývají lidé menšími sociálními jistotami, z nichž se postupně jedna po druhé může hroutit, a tak žena, která včera porodila do určité bídy, byla před měsíci v jiné situaci a nyní jí mnoho řešení nezbývá, takže pak je místo pro dítě v ústavním zařízení. U osamělých žen s péčí o dítě se dokonce uvádějí prudce stoupající procenta chudoby - až 40 %. ***