(16.00 hodin)
(pokračuje Chalupa)
A jenom jedna poznámka k té otázce investic. Já bych tady rád zmínil, že to, co my tady se zájmem teď očekáváme, a těšíme se na výsledek, jaký nám vlastně přinese, je, že dvacátého končí výzva, která je určena pouze pro Moravskoslezský region a na kterou je určeno 4,5 mld. korun a která je určena právě na projekty, které z tohoto regionu přijdou. A musím říct, že mě také zajímá, protože jsme tu výzvu udělali opravdu velmi vstřícnou, odstranili jsme maximum byrokratických zátěží, kolik subjektů ve skutečnosti zájem projeví, jestli bude přetlak, nebo naopak ty peníze nejsou vyčerpány, také proto, že se nám podařilo vyjednat z Evropské komise zvláštní přístup k projektům na ochranu ovzduší Moravskoslezského regionu, které umožňují to, co jinde není možné, a to až 90procentní podporu z evropských prostředků, celkové výše alokace 6 mld. korun.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane ministře, a my můžeme přistoupit k následující interpelaci. Interpeluje paní poslankyně Vostrá pana ministra Tomáše Chalupu ve věci postupu v čerpání evropských peněz. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Miloslava Vostrá: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, již před vstupem do Evropské unie se Česká republika zavázala k implementaci evropské směrnice, která stanoví požadavky na kvalitu městských odpadních vod před jejich vypouštěním do vodotečí. Tento záměr se však neplní. Hlavním důvodem, proč obce nestíhají čistírny dobudovat, je pomalé čerpání peněz z unijních fondů. Evropská komise nepovoluje čerpat dotace v případech, kdy mají tuzemští vlastníci vodohospodářské infrastruktury s provozovateli vodovodů a kanalizací dlouhodobé smlouvy. Jestli se nepletu, tak se jedná o celkovou částku ve výši přibližně 10 mld. korun. Tato výše je ovšem bez nákladů na Ústřední čistírnu odpadních vod v Praze, které činí dalších 11 mld. korun. Existují také obavy ze sankcí Bruselu vůči České republice, že nesplnila svůj evropský závazek. V této souvislosti vámi řízené ministerstvo propočítalo, že jen kvůli čističce v Praze, která se ještě ani nezačala stavět, může Brusel chtít po české vládě jednorázovou pokutu asi 49 mil. korun a následně více než 17 mil. korun každý měsíc.
Nejde jen o Prahu, ale i o několik desítek dalších měst a obcí. Stát by tedy asi měl s dotčenými obcemi jednat a nabídnout jim reálný scénář podpory, který by v dohledném horizontu jednak umožnil oprávněný evropský požadavek na čištění odpadních vod naplnit, a to i s cílem odvrátit nebezpečí zmíněných sankcí. Je sice pravda, že zmíněné evropské peníze jsou alokované až do roku 2015, a proto jsou údajně na vašem ministerstvu připravovány alternativní projekty.
Mám v této souvislosti několik otázek. Za prvé, jsou tyto alternativní projekty též z oblasti vodohospodářské infrastruktury? Za druhé, vy osobně, pane ministře, jste letos na podzim zřídil speciální tým odborníků k řešení nepříznivého stavu v oblasti čistíren odpadních vod, tzv. krizový tým Voda. Jaké jsou dosavadní výsledky jeho práce? A za třetí, jaká je vlastně aktuální situace? Mám teď na mysli prohlášení mluvčího Evropské komise z konce letošního října, který popřel, že by Brusel odmítl proplatit či zmrazil peníze na lepší kvalitu odpadních vod v České republice. Její mluvčí řekl také mimo jiné, že problém možná souvisí s tím, že projektů bylo moc. Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, paní poslankyně. Na interpelaci odpoví ministr Tomáš Chalupa. Prosím, pane ministře.
Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, tak jenom na začátek: celkově je alokováno na oblast podpory 1.1, což jsou zjednodušeně řečeno čistírny odpadních vod, 38 mld. korun - my to počítáme v aktuálním kurzu eura vůči koruně - ze kterých schválená dotace je 33,5 mld. korun, to je zhruba necelých 88 %.
Fakticky, a to jsem říkal dlouho, Česká republika v této oblasti má problémy. Ty problémy vycházejí ze dvou skutečností. Za prvé - a teď to řeknu velmi otevřeně - z nepříliš vstřícně a pozitivně vyjednaných podmínek při vstupu do Evropské unie a za druhé ze situace let 2008, 2009, zejména 2008, a vyjednávání jednotlivých podmínek pro transpozici a přijatelnost smluv, které jsou u nás ve zvyku u většiny obcí a které Brusel jako takový nevnímá jako smlouvy kompatibilní s představami pro problematiku vodohospodářství. V tuto chvíli do jisté míry zachraňujeme něco, co už mělo být vyřízeno před lety.
Co se týká konkrétních čísel, dovolil bych si vás opravit. Čistírna odpadních vod v Praze nemá alokováno 11 mld., ale zhruba něco přes 6 mld. korun. Projektů, které identifikujeme jako tzv. složité nebo problematické, je 44 včetně Prahy. Suma na ně alokovaných prostředků je něco pod 10 mld. korun. Z těchto projektů, které - všechny z nich - mají nějakou míru problémů z hlediska uznatelnosti, z hlediska smluvních dokumentů, právě ten tým Voda, který byl ustaven v létě a který je veden - a to byl můj záměr, aby ho nevedl náměstek, nic proti náměstkům, dobře se s nimi spolupracuje a myslím, že odvádějí kvalitní práci, ale aby ho vedl člověk, který má reálnou zkušenost. To znamená nová ředitelka odboru vodohospodářství, bývalá starostka, která realizovala projekty tohoto typu ve svém městě Tábor od samého počátku, ona zná přesně, jak to jde, jak to funguje a jakým způsobem se má postupovat v rámci evropských fondů, jak být úspěšný v tom čerpání. Její projekt byl vnímán jako jeden ze vzorových. A z těch 44 projektů v tuto chvíli se jeví situace, že zhruba 7 projektů jsou projekty, u kterých, když to řeknu velmi s nadsázkou, tak bych řekl, že jsou za vodou. U další skupiny cca 5 projektů víme, že je možné najít možná nějaké řešení. U těch ostatních je situace složitá.
Tým Voda vypracoval velmi podrobnou analýzu a na rozdíl od dosavadního postupu, kdy Komise přistupovala globálně ke skupině 44 projektů, a snažíme se i nadále s drobnými úspěchy přesvědčit Komisi a příslušné generální ředitelství, aby postupovaly způsobem, že bude hodnocen individuálně každý z těch 44 projektů, přičemž některé jsou velké, v objemu miliard, a některé jsou velmi malé, v objemu několika desítek milionů, i když v některých případech pro ty malé obce je to větší problém než pro ta velká města.
Co se týká otázky alternativních projektů, to nejsou snad alternativní projekty, ale je to tak, že máme tzv. aktivní zásobník. To jsou stále stejné projekty v oblasti vodohospodářství, které jsou řekněme pod čarou těch projektů, které jsou, protože my v tuto chvíli nemáme v této oblasti podpory volné prostředky, všechny jsou buď schválené, nebo alokované, ale toto jsou projekty, které jsou pod čarou, a jsme přesvědčeni, že nejpozději v prvním kvartále příštího roku nastane ten čas velmi složitého rozhodování o tom, zda ještě čekat na dotahování projektů, u nichž naděje někdy je, ale spíš není, a riskovat, že nakonec třeba něco získáme, ale že můžeme také peníze z Evropské komise ztratit, anebo pustit projekty, které jsou v záloze a které takové problémy nemají.
A co se týká vyjádření mluvčího Komise, já se přiznám, že ho neumím komentovat. Ono bylo předtím jiné, pak bylo opraveno během dne. Já mluvčího Komise neznám, nechci se ho jakkoli dotknout, ale mám pocit, že o té věci nebyl úplně přesně informován. Spíš bych řekl, že o té věci byl zcela neinformovaný.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane ministře. Paní poslankyně nechce položit doplňující otázku a my tedy přistoupíme k interpelaci následující. Paní poslankyně Ivana Levá bude interpelovat ministra zdravotnictví Leoše Hegera - a o čem, to už nám poví sama.
Poslankyně Ivana Levá: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, přestože nyní existuje mnoho závažnějších problémů, které je třeba řešit, obracím se na vás se záležitostí, která začíná stále častěji tížit nejen učitele a ředitele škol, ale také mnoho rodičů dětí v základních a mateřských školách. Jde totiž o vši. V některých školách problém sahá až tak daleko, že rodiče žádají, aby bylo každé dítě při příchodu do školy nebo do školky prohlédnuto a při odhalení vší posláno domů, aby nedocházelo k jejich dalšímu šíření,což však není možné, protože by docházelo k porušování lidských práv. Mnoho rodin tak utrácí každý měsíc i tisíc korun za prostředky proti těmto parazitům, a to jen kvůli tomu, že jiní rodiče se o své děti nestarají, anebo ne dostatečně. V některých základních či mateřských školách pak logicky dochází k tomu, že se tam vši vyskytují celoročně, a tak nelze vyloučit jejich šíření i mimo školská zařízení. ***