(15.20 hodin)
Poslanec Jaroslav Vandas: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, mám dotaz na opatření v § 56 novely zákona o nemocenském pojištění týkající se úpravy režimu tzv. vycházek. Toto opatření prošlo bez většího zájmu obou komor, i když se tvrdě dotkne řady našich občanů.
Dovolte mi citovat: "Ošetřující lékař může vycházky povolit podle věty první nejvýše v celkovém rozsahu šest hodin denně, a to v době od 7 hodin do 19 hodin. Přitom vymezí konkrétní časový úsek nebo časové úseky těchto vycházek. Výjimečně může ošetřující lékař v případech, kdy probíhající léčba, její vedlejší účinky nebo celkově závažný zdravotní stav neumožňující pojištěnci, aby využil pevně stanovenou dobu vycházek, na žádost dočasně práceneschopného pojištěnce a po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění uděleného na základě žádosti ošetřujícího lékaře povolit, aby si tento pojištěnec zvolil dobu vycházek podle svého aktuálního zdravotního stavu. Povolit vycházky podle věty třetí lze nejdříve po uplynutí třech měsíců ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti a nejvýše na dobu třech měsíců."
Kromě toho, že toto opatření považuji za nepřiměřeně a neopodstatněně tvrdé, mám dotaz: Může lékař povolit dle § 56 vycházky nad rozsah šesti hodin denně?
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Následuje interpelace, kterou podává pan poslanec Michal Doktor. (Ministr Drábek je přítomen.)
Omlouvám se a myslím si, že už jsem to udělala podruhé, zrovna panu ministrovi Drábkovi. Dvojnásobná omluva. Prosím, pane ministře.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Já už si postupně zvykám, paní místopředsedkyně. Děkuji za slovo. Byť já bych ještě k panu profesoru Ohlídalovi chtěl říci, že se skutečně snažím být na interpelace pokaždé, když je to možné. A myslím si, že jsem vynechal za rok a půl asi jednou. Takže prosím, aby všichni členové vlády nebyli začleňováni do jedné hromádky nebo házeni do jednoho pytle.
K otázce vycházek. Já mám za to, že to neprošlo bez povšimnutí. Nakonec i média to komentovala. Ta úprava není nová. Byla součástí českého právního řádu do roku 1992. Bylo to v době, kdy kontrola práceneschopných byla v resortní příslušnosti Ministerstva zdravotnictví a v roce 1992, když se převáděla příslušnost kontroly práceneschopných do resortu práce a sociálních věcí, tak se tato úprava "ztratila", protože prostě nepřešla tak, jak se převáděly kompetence, nepřešla do resortu zdravotnictví.
A musím říci, že impulsem pro tu úpravu byly také stížnosti zaměstnavatelů, na které přešla výplata náhrad nemocenských, abych to řekl velmi zjednodušeně, původně v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti, dnes už ve třech týdnech pracovní neschopnosti. Protože člověk, který má dočasnou pracovní neschopnost, tak ve chvíli, kdy má volné vycházky, tak samozřejmě jeho kontrola je v podstatě nemožná. To se týká jak zaměstnavatelů v tom prvním období, tak správy sociálního zabezpečení v tom druhém období. A já jenom připomenu, že do konce roku 1992 byla dokonce ta úprava ještě přísnější, protože celková doba vycházek nesměla přesáhnout čtyři hodiny denně.
To, co bylo tady citováno, má za cíl za prvé napomoci činnosti léčebného režimu - a my jsme to konzultovali i s Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně -, protože skutečně benevolentní libovolný rozsah vycházek ne vždy přispívá k dostatečnému klidovému léčebnému režimu. Na druhou stranu je tam ta výjimka, o které jste hovořil, to znamená v odůvodněných případech lze umožnit délku vycházek i vyšší a lze umožnit délku vycházek i bez předem jasného stanovení v tom rozsahu, který jinak lékař musí stanovit. Mám za to, že ta úprava nebude činit žádné výrazné problémy. Myslím si, že tak jak do konce roku 1992 nikdo tuto úpravu nepovažoval za nic závratně protilidského, že po pár měsících účinnosti této úpravy zjistíme, že je to úprava, která je ku prospěchu, nikoliv ku škodě.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec si přeje položit doplňující otázku. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Vandas: Z vlastní zkušenosti, pane ministře, mám na mysli určité skupiny pacientů, kde si myslím, že to, že ten člověk se může pohybovat volně, je spíš ku prospěchu věci. Například tedy, a to mám vlastní zkušenost z čekárny onkologického centra, onkologicky nemocní pacienti. Tam si myslím, že toto omezení je zbytečné, a někdy je i problém u toho člověka, protože ten problém by se měl spíš pohybovat mezi lidmi než být někde zavřený ve čtyřech zdech.
A chtěl jsem se ještě zeptat to, co jsem říkal, jestli byste mi mohl odpovědět. Protože mně z toho znění zákona úplně není jasné, zda podle § 56 může lékař povolit v odůvodněných případech vycházky nad rozsah šesti hodin. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Odpoví pan ministr Drábek.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Ano, typicky, onkologičtí pacienti jsou právě ti, kteří jsou příkladem toho, kde je vhodné vycházky, tak jak je v zákoně ustanoveno, tak jak bylo citováno, umožnit v tom rozsahu, kdy si oni volí, kdy vycházku potřebují a kdy nikoliv. Výklad zákona je z mého pohledu naprosto jednoznačný a vzhledem k tomu, co jste citoval, jaké je odůvodnění, tak podle mého názoru z toho jednoznačně vyplývá, že tu dobu si mohou volit i mimo stanovených 7 až 19 hodin, protože je tam jasně napsáno, že tam, kde je to omezující pro tu diagnózu nebo s ohledem na léčbu toho člověka, je možné, aby vycházky byly stanoveny volně. A volně - z toho vyplývá podle mého výkladu, že to může být i mimo tyto hodiny. Pokud by to činilo jakékoli aplikační potíže, tak předpokládám, že bychom k tomu vydali metodický pokyn nebo nějaké metodické doporučení, aby to bylo zřejmé. Ale myslím si, že ta dikce zákona je dostatečně jasná.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane ministře. Na omluveného ministra vnitra pana Jana Kubiceho přednese interpelaci pan poslanec Michal Doktor. Prosím.
Poslanec Michal Doktor: Hezké odpoledne, dámy a pánové.
Vážený pane ministře, zjišťuji, že nejste přítomen, a doufám tedy, že naléhavost mého sdělení i tak zachytíte. Věřte, prosím, neinterpeluji velmi často, dá se říct, že velmi zřídka. Myslím, že právě nyní je to potřetí za třináct let.
S apelací veškerou vás upozorňuji na stav ve věci užívání, provozu a neplnění si závazků státu v projektu portálu veřejné správy. Ministerstvo vnitra, tedy stát, užívá tento systém, aniž by za toto řádně platilo. Co hůře, pane ministře, vaši úředníci, vaši podřízení psaným slovem, slovem psaným na bílém papíře s hlavičkou vašeho ministerstva, sdělují, že jsou si této věci a tohoto stavu věcí vědomi.
Ptám se: Nesplňuje snad takové jednání parametry bezdůvodného obohacení? A může si stát takové počínání vůbec dovolit? Co hůř - unikátní autorské řešení je, jak se zdá, vyváděno bez řádného licenčního ujednání do jiných státem spoluorganizovaných nových systémů. Tedy v rozporu se zákonem. Chci, pane ministře, věřit, že o těchto jevech nejste zpraven. A chci také věřit, že zjednáte efektivní a okamžitou nápravu. Vzhledem k vaší nepřítomnosti očekávám vaši odpověď v písemné formě. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní bude následovat interpelace pana poslance Václava Klučky. Interpeluje pana ministra Jaromíra Drábka, a to ve věci fungování Úřadu práce od 1. ledna příštího roku. Prosím, pane poslanče. ***