(10.10 hodin)
(pokračuje Váňa)
Lidé mnohdy mají oprávněný pocit, že oni sami nic neovlivní, že oni sami nic nezmohou. Lidé mnohdy mají pocit, že jsou jakousi drobnou součástkou obrovského soukolí, že jsou jakýmsi pěšákem na šachovnici mocných, že jsou jakýmsi kašpárkem velkého mocenského loutkového divadla, že jsou jakýmsi pokusným králíčkem v rukou vládní mašinérii, a tyto pocity lidé mají proto, co vše okolo sebe vidí, a tak lidé už ani nekroutí hlavou, protože vidí, že možné je vše a že nemožné je možné. Tyto pocity lidé mají proto, když okolo sebe vidí vlnu bezpráví, nespravedlivost, nefér, násilí, nabubřelost papalášů, nestoudnost politiků, aroganci vlády.
Lidé nejsou hloupí a dokážou si spočítat, kolik se musí rodina nadřít, ta či ona rodina, aby si mohla dovolit jednou za rok alespoň tu zahraniční dovolenou. Kolik se lidé musí nadřít, aby si mohli koupit nové auto. Kolik se lidé musí nadřít, aby rodina mohla svým dvěma dětem zaplatit vzdělání. Naši pracující vědí a znají, jakou dostanou odměnu za svoji celoměsíční dřinu a práci, co si za ty peníze mohou všechno koupit. A potom mnohým lidem vážně, věřte, připadá trpce komicky úsměvné, když slyší sen Martina Romana, který dříve byl u privatizace Škody Plzeň za 800 mil., aby posléze se za to inkasovalo 14 mld. 800 mil. a 14 mld., to je safra rozdíl. A to je jenom jeden příklad, jeden střípek z celé mozaiky. Lidé sami cítí, že se pomalu posouvají do pozice, kde v rodině jako soumaři dřou a vydělávají dva, dva jsou ekonomicky aktivní, muž či žena, táta či matka, ale neudrží potřebný životní standard pro svoji rodinu, neudrží a musí dětem říct: "Ty zkrátka, milý synku, na vysokou školu studovat nepůjdeš, protože na to nemáme."
A tak po těch 22 letech přichází vláda, která lidem říká, že je zapotřebí si ještě víc utáhnout opasky. Je zapotřebí šetřit na vás, je zapotřebí vám ubrat plyn, vy už jste se dobře měli. A tak zavedení jednotné sazby daně z přidané hodnoty krvavě zaútočí na rozpočty těchto nešťastných rodin - nelítostně. Dojde k vyluxování zubožených obsahů peněženek v mnohých rodinách. Z jedné strany se nesmyslně ročně vybere několik desítek miliard do soukromých penzijních fondů a z druhé strany ta samá vláda měla v plánu lišácky tyto chybějící zdroje pumpovat z peněženek a tahat z kapes občanů. Původní záměr vlády byl ještě krutější. Vláda chtěla původně zavést jednotnou 20procentní sazbu DPH, a tím tak vyluxovat peněženky lidem v částce 60 mld. korun. Toho se lekl i pan prezident Václav Klaus a zatáhl díky bohu za záchrannou brzdu. Tato vláda z jedné strany vytváří obrovský kšeft pro soukromé penzijní fondy, kterým za třicetileté období přistane na jejich kontech částka přes 1 bil. korun, a z druhé strany upířím způsobem vysává peněženky lidí, ročně 60 mld. korun.
Je to vážně vláda, která šetří na invalidech a jim očesává důchody. Nejsou ani ojedinělé případy, nepřítomný pane premiére, kdy člověk po dvacetileté invaliditě ve věku 58 let je poslán zpět do pracovního procesu. To je zcela konkrétní příklad. Mnozí lidé jsou odkázáni doslova na žebrácké dávky okolo 6 tisíc korun. A to vše je v přímém kontrastu s tím, že celá daňová reforma prospěje pouze 10 % nejbohatších, ale zbytku národa doslova ublíží. Daň z přidané hodnoty by se vlastně mohla jmenovat daní z ubrané hodnoty, protože tato daň z ubrané hodnoty bere lidem, snižuje jim životní úroveň, bere lidem naději a iluzi, sráží je na kolena. Je to daň z ubrané hodnoty. Zdražení pro všechny obyčejné lidi přinese obrovský kšeft pro úzkou skupinu. Na jedné straně strmě padají životní úrovně našich rodin, jsme svědky osobních bankrotů, finančních krachů lidí, bezostyšného rabování peněženek, ohrožení životní jistoty našich maminek s malými dětmi, bortící se lidské osudy nejsou žádnou výjimkou, rozpadající se rodiny, a na druhé straně nebývalý byznys. Kšeft! Kšeft pro finančníky, kšeft pro obchodníky, kteří obchodují s obavami lidí ze stáří.
Tato vláda je chlapák. Je chlapák. Vůči lidu se zavázala slibem, že jim daně zvyšovat nebude a že veřejné finance uzdraví zázrakem. Ejhle, jaké kejkle s námi vláda provádí. Celá daňová reforma bude nejdrastičtější za uplynulých 22 let, bude to nejvyšší míra zdanění, bude to nejvíc bolet naše rodiny. Na daňovou reformu doplatí středněpříjmové skupiny, na daňovou reformu doplatí dlouhodobě nemocní, na daňovou reformu doplatí invalidé, na daňovou reformu doplatí důchodci, na daňovou reformu doplatí občané se změněnou pracovní schopností, na daňovou reformu doplatí lidé s podlomeným či slabším zdravím, na daňovou reformu doplatí mladé rodiny s malými dětmi, na daňovou reformu doplatí neúplné rodiny, na daňovou reformu doplatí samoživitelky a samoživitelé, na daňovou reformu doplatí dlouhodobě nemocní, na daňovou reformu doplatí rodiny pečující o přestárlé či o osoby vyžadující speciální péči. Celá daňová reforma zdraží lidem veškeré služby. Hotelové služby, ubytovací služby, stravování v restauracích, hospodách, čištění a praní prádla, oprava obuvi, oděvů, kadeřník, holič, zdraží se manikúra a pedikúra, zdraží se veškeré relaxační služby, sauny, bazény, solária, fitness centra, masáže, rehabilitace, kondiční cvičení, zdraží se veškeré poradenské služby, daňové, ekonomické, právní či jiné, zdraží se firmám vedení účetnictví, zvýší se lidem ceny léků, dětské pleny budou dražší, dětské oblečení také podraží, zvýší se cena městské hromadné dopravy, cena veřejné dopravy autobusové, železniční a letecké, zvýší se cena veškerých zdravotních pomůcek, invalidní vozíky, měřič tlaku, naslouchátka, berle, speciální berle, bílé hole. Zdraží se lidem topení, voda, plyn, elektrická energie, zdraží se lidem to, co potřebují k životu každý den, a to jsou potraviny. Zdražování v důsledku pošetilé daňové reformy bude mít katastrofální dopady pro chudé, pro lidi nemajetné, pro středněpříjmové vrstvy občanů, pro vícepočetné rodiny. Rodina s dvěma dětmi pocítí zdražení měsíčně o plných 2 tisíce korun.
Rozum zůstává stát nad tím, že Česká republika spadla do daňového dumpingu z hlediska přímých daní. Zejména z hlediska zdanění nejbohatších. Slušně řečeno, zdanění nejbohatších je u nás hluboce pod průměrem Evropské unie. A tak si opět dovolím připomenout, že za doby vlády obou Mirků, Mirka Topolánka a Mirka Kalouska, klesly výrazně daně těm nejbohatším. ***