(9.50 hodin)
(pokračuje Váňa)
Mnohdy ty stresy dospělých, právě že už nejsou schopni uživit rodinu, přenášejí na své děti, a tak tím děti trpí. Děti pak mají narušenu svoji psychózu, svoji sociální pohodu a často děti končí na klinikách psychoterapeutů a psychiatrů. Rodiče se mnohdy utápějí v konzumaci alkoholu, mnohdy používají omamné prostředky či jiné léky, protože svými vlastními silami padají pod tíhou svých krizových životních situací. Děti z takových rodin jsou povětšinou psychicky hendikepovány a odnáší si tato traumata do celého svého dospěláckého života. V takových rodinách mají děti velmi blízko k různým formám delikvence. Výsledkem tupých výdajových škrtů této vlády se tento strach lidí jenom zvyšuje.
112 tisíc vícepočetných rodin je ve stavu chudoby, ve stavu nouze. Dvě třetiny důchodců se pohybují se svým důchodem pod hranicí 10 tisíc korun. Minimální mzda u nás v ČR je 280 eur, to je 8 tisíc korun, to je méně jak v Turecku. Já si pamatuji, jak před revolucí se malé děti smály, když se někomu něco nepovedlo, a říkaly: ha, ha, ha, to je turecké hospodářství! A dneska Turci říkají: ha, ha, ha, to jsou ty minimální mzdy v Česku! A my si můžeme akorát zatlačit slzu v oku, protože Turci mají minimální mzdy větší jak my Češi.
A tak podstatným způsobem se snižuje životní úroveň invalidů či zdravotně postižených našich spoluobčanů, kteří tvoří armádu 600 tisíc občanů. Vláda tupými výdajovými škrty krátí příjmy této skupiny lidí právě na jednu polovinu, česky řečeno o 50 %. Jedna třetina našich domácností má vážné ekonomické problémy. Čtyřicet procent domácností přežívá v režimu od výplaty k výplatě a nejsou schopné tyto domácnosti jednorázově položit investici v částce převyšující 7 tisíc korun. Tito lidé, když se jim rozbije pračka, televize, když se jim rozbije lednička, tak mají smůlu - neperou, nemrazí, nejedí a nevaří. (Výbuchy smíchu.) A nemají z toho srandu jako vy! 132 tisíc rodin, které pečují o dlouhodobě nemocné, o zdravotně postižené, o těžce invalidní děti, tak těm jako vánoční dárek jste poslali, že jste jim sebrali sociální příspěvek. Pěkný vánoční dárek! Dvě třetiny pracujících nedosáhnou na průměrnou mzdu. Čtyřicet procent lidí má strach z chudoby, má strach z nemoci, má strach ze stáří, má strach ze ztráty zaměstnání, lidé mají strach z poklesu životní úrovně. Lidé se zkrátka bojí, že už své děti neuživí. Dříve vláda ODS cpala do kapes těm nejbohatším a dnes vláda loví v kapsách a peněženkách všech našich občanů. Ve skutečnosti současná vláda žádnou reformu nedělá! Jde přece cestou nejmenšího odporu, cestou zbídačení běžných lidí. Pro vládu je typické, že střídá své názory, jak se říká, jako ponožky. Každým dnem má jiný názor. A proto 90 % lidí je nespokojených se současnou vládou, se současnou prací této vlády, 90 % lidí, kolegyně a kolegové, je už tak otrávených, že nemají vůbec chuť sledovat politiku, takže my si vykoledujeme to, že budeme sledovat sami sebe. Téměř 90 % lidí viní vládu z toho, že nehájí jejich zájmy a že hájí zájmy pouze těch nejbohatších.
Dámy a pánové, vážený nepřítomný pane premiére, mne mrzí to, že lidé ztrácejí zájem o politiku, ztrácejí víru v politický systém, a to proto, že vláda v jejich očích propadá. Školskou terminologií - má za pět. Vláda nebrání a nehájí oprávněné zájmy pracujících. Mne, vážený pane premiére, na vašich vládních výdajových škrtech mrzí to, že vláda nehájí právo pracujících na důstojnou odměnu za jejich práci, že vláda nehájí právo lidí na důstojný život, ale že vláda jenom řeší, jak se budou mít ti nejbohatší, a proto navrhuji nesouhlas s vaší odpovědí. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Je zde faktická poznámka - pan poslanec Skopal, poté se hlásí pan poslanec Gazdík. (Upozornění, že jde o poslance Lukšu.) Lukša, omlouvám, se promiňte! A poté se ještě hlásí pan poslanec Oliva.
Poslanec Pavol Lukša: Vážení páni ministři, vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já bych chtěl, paní místopředsedkyně, vaším prostřednictvím vzkázat zde tady tomu předřečníkovi (ukazuje), panu Váňovi, bude-li ještě tak dlouho mluvit, budeme možná na psychiatrii všichni, jak tady sedíme v tomto sále. Ale já bych mu chtěl sdělit jednu věc. Když tak hřímá do této kamery, která je nad ním, že si může nechat pojmy jako bratrstvo kočičí pracky pro Pardubický kraj, a až nasedne do své A8, nechť si vzpomene, kolik lidí z těch 300 tisíc v této zemi v A8 jezdí. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Já se ještě jednou omlouvám panu poslanci, že jsem ho špatně označila. Také už z toho asi mám narušenou psychózu, jak říkal pan poslanec. Prosím, teď se hlásil pan poslanec Gazdík.
Poslanec Petr Gazdík: Hezké dobré ráno, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já bych si s dovolením prostřednictvím paní předsedající dovolil vzkázat panu poslanci Váňovi, když jsem z té buržoazní strany, že s ním velmi rád vyměním klíčky od své fabie combi za jeho luxusní vůz, abychom jeden i druhý do své strany zapadli.
Já souhlasím s názory kolegů z opozice, že vláda by zde měla být přítomna, že by tady mělo být více ministrů při interpelacích, leč projev pana poslance Váni mě přesvědčil o tom, že je mi vlády líto, pokud takové projevy tady musí poslouchat, a chápu teď více její nepřítomnost. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pan poslanec Váňa se hlásí. Pane poslanče, prosím, poté pan předseda klubu ODS. (Nepřeje si vystoupit.) Nehlásil se, jen se protahoval. (Pobavení.)
Poslanec Miroslav Váňa: Vážený pane předsedo poslaneckého klubu ODS dvě. Když už byste chtěl měnit klíčky od vašeho osobního vozu s klíčky od mého osobního vozu, tak vám svého pežotka deset let starého poskytnu! Proč ne, dědečka! (Pobavení.) Proč ne? A to, co vidíte někdy tady před Parlamentem, ten superluxusní vůz, na který jsem hrdý, protože to je značka České republiky Superb, je služební, pane předsedo ODS dvě Gazdíku!
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Přece jenom pan předseda klubu ODS Stanjura už to nevydržel, takže prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Ne že bych chtěl natahovat tyto písemné interpelace, ale nevěděl jsem, že poslanci dostávají služební subaru. Já myslím, že tady je náš pracovní poměr a služební vozy mají možná předsedové výborů apod. Podle mě nemají subaru, ale oktávky, ale možná se pletu. Takže já se pak budu informovat v kanceláři, jak to je s přidělováním služebních vozů členům Parlamentu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Prosím, pan poslanec Váňa. Jinak já jsem se třeba svého služebního vozu vzdala, tak jestli mi s ním náhodou nejezdíte, pane poslanče, třeba! (Pobavení a potlesk.)
Poslanec Miroslav Váňa: Ne! Nabídka to není špatná, paní místopředsedkyně! (Pobavení.) Teď zcela vážně. Na konto pana předsedy ODS. (Z pléna: ODS jedna!) Jedna, správně, děkuji! Já chápu, že je přetížen a že špatně slyší, protože má hodně pracovních úkolů. To se na něj nezlobím. Jestli slyšel subaru, tak já jsem řekl superb. Jestli slyšel služební, tak slyšel správně. Služební přece neznamená jenom od Sněmovny. (Smích z pravé strany.) Děkuji za pochopení. ***